Rudolf Walter

Rudolf Walter (22. března 1894 Dačice^[1] – 27. února 1966 Brno) byl český divadelní režisér, herec a pedagog.

Rudolf Walter
Rudolf Walter
Narození	22. března 1894 Dačice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	27. února 1966 (ve věku 71 let) Brno Československo Československo
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov v Brně
Choť	Marie Waltrová
Děti	dcera Olga Zezulová
Příbuzní	Ladislav Pešek švagr
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrob Rudolfa Waltera

Životopis

Jeho manželkou byla herečka Marie Waltrová, rozená Pechová (1897–1978), sestra herce Ladislava Peška.^[2] Jejich dcera Olga Zezulová (1922–2001) byla divadelní a rozhlasovou režisérkou^[3] a také spisovatelkou a překladatelkou.

Po dokončení konzervatoře působil v Národním divadle (později Zemském) v Brně (1912–1938). Po odchodu Jiřího Mahena z funkce dramaturga určoval Walter plně umělecké zaměření divadla. Byl příznivcem školy Maxe Reinhardta, orientoval se především na německý repertoár a styl, který nazýval patetickým realismem.^[4] V letech 1925–1934 byl šéfem činohry Zemského divadla v Brně, kde se věnovala zejména operní režii. Roku 1938 opustil divadlo a věnoval se výuce mladých herců na brněnské Státní konzervatoři hudby, kde byl vedoucím dramatického oddělení.^[5] K jeho žákům patřili např. Karel Höger, František Kožík a Oldřich Lukeš. Za války pořádal se svými studenty Domácí večery dramatického oddělení Státní konzervatoře hudby v Brně, ze kterého pak vytvořil poloprofesionální divadelní podnik Komorní hry Radosti ze života, který se s koncem okupace transformoval ve Svobodné divadlo, z něhož se později vyvinulo pozdější Divadlo bratří Mrštíků.^[6] V roce 1944 byl přechodně režisérem v Beskydském divadle v Hranicích.^[7] Roku 1946 odešel do invalidního důchodu.

Ve filmu se Walter také občas vyskytoval. Poprvé hrál cestovatele Jindřicha Štěpána v psychologickém dramatu Až se vrátíš (1947), následně se objevil v Krškových kvalitních zpracováních díla Fráni Šrámka (Měsíc nad řekou, 1953; Stříbrný vítr, 1954).

Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně, sk. 25b/hr. 57–58.

Divadelní režie, výběr

• 1926 Jaroslav Vrchlický: Melodramy, Brněnská konzervatoř
• 1926 L. Rydel: Navždy, Brněnská konzervatoř
• 1926 V. Speyer: Jižní moře, Národní (Zemské) divadlo v Brně
• 1926 J. K. Tyl: Pražský flamendr, Národní (Zemské) divadlo v Brně
• 1926 C. Gozzi: Princezna Turandot, Národní (Zemské) divadlo v Brně
• 1927 Josef Hora: Hrobka, Národní (Zemské) divadlo v Brně
• 1927 William Shakespeare: Veselé ženy windsorské, Národní (Zemské) divadlo v Brně
• 1927 L. Blatný: Říše míru, Národní (Zemské) divadlo v Brně
• 1928 Plautus: Chlubný vojín, Národní (Zemské) divadlo v Brně
• 1928 G. B. Shaw: Caesar a Cleopatra, Národní (Zemské) divadlo v Brně
• 1928 E. O'Neill: Chlupatá opice, Národní (Zemské) divadlo v Brně
• 1928 Jiří Mahen: Nasredin, Národní (Zemské) divadlo v Brně
• 1928 Jaroslav Kvapil: Princezna Pampeliška, Národní (Zemské) divadlo v Brně
• 1929 B.  Lichtneker: Atlantic Palace Hotel, Národní (Zemské) divadlo v Brně
• 1930 H. Chlumber: Modré s nebe, Národní (Zemské) divadlo v Brně
• 1930 A. Saint-Organ: Brk a Brok, Národní (Zemské) divadlo v Brně
• 1930 L. Blatný: Zcela stručně, Svět tančí, Národní (Zemské) divadlo v Brně
• 1932 Marcel Pagnol: Fanny, Národní (Zemské) divadlo v Brně
• 1933 Václav Krška: Nesmírný štít, Národní (Zemské) divadlo v Brně

Citát

„	Co všechno udělal Rudolf Walter pro divadelní Brno! Kolik lidí naučil chodit na dobré divadlo, jak při něm vychoval celý kádr dobrých herců a hereček, kdy brněnské Zemské divadlo bylo hereckým předstupněm pražského Národního divadla!	“
— Karel Höger[8]

Ocenění

• 1929 Státní umělecká a literární cena