vrcholný orgán výkonné moci v České republice From Wikipedia, the free encyclopedia
Vláda České republiky je vrcholný orgán výkonné moci v České republice. Její postavení vymezuje Ústava České republiky. Úřad vlády České republiky sídlí v budově Strakovy akademie v Praze na Malé Straně.
Vláda České republiky | |
---|---|
znak vlády České republiky | |
Strakova akademie – sídlo české vlády | |
Pořadí | šestnáctá (od r. 1993) |
Předseda | Petr Fiala |
1. místopředseda | Vít Rakušan |
Místopředsedové | Marian Jurečka Ivan Bartoš Vlastimil Válek |
Počet členů | 18 |
Politické subjekty | SPOLU: ODS (6), KDU-ČSL (3), TOP 09 (2) Piráti a Starostové: STAN (4), Piráti (3) |
Sněmovna | 108/200
|
Jmenována | Milošem Zemanem |
Datum jmenování | 17. prosince 2021 |
Vyslovení důvěry | 13. ledna 2022 A 106, N 87, Z 0 / 193 |
Opozice | ANO, SPD |
Webová stránka | vlada.gov.cz |
Programové prohlášení | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
O vládě pojednává třetí hlava Ústavy v článcích 67 až 80. Vláda se skládá z předsedy vlády (premiéra), místopředsedů vlády (vicepremiérů) a ministrů. Je odpovědna Poslanecké sněmovně.[1]
Vláda je jmenována vždy po demisi nebo odvolání vlády předchozí.[1] Nejprve prezident republiky jmenuje premiéra a na jeho návrh pak zbytek členů vlády (předchozí případné pověření určité osoby jednáním o sestavení vlády je pouze neformální ústavní zvyklostí[2][3]). Jmenovaná vláda pak musí do třiceti dnů požádat Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry.[1] Pokud Poslanecká sněmovna důvěru vládě nevysloví, jmenuje prezident nového premiéra a na jeho návrh nové členy vlády.[1] Jestliže ani tato nově jmenovaná vláda nedostane důvěru Poslanecké sněmovny, je prezident nucen jmenovat dalšího premiéra na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.[1] Stalo-li by se, že by vládě takto jmenovaného premiéra nebyla vyslovena důvěra, prezident může Poslaneckou sněmovnu rozpustit.[1]
V průběhu funkčního období vlády na návrh předsedy vlády jmenuje prezident nového člena vlády.[1] Prezident dále na návrh předsedy vlády pověřuje členy vlády řízením ministerstev nebo jiných úřadů.
Hlasování o vyslovení důvěry vládě probíhá vždy, když o to vláda požádá. Vláda o vyslovení důvěry Poslaneckou sněmovnu musí požádat, je-li vláda nově jmenována.[1] Sněmovna důvěru vysloví, hlasuje-li pro nadpoloviční většina přítomných poslanců.[1] Hlasování o důvěře vládě lze spojit s hlasováním o přijetí vládního návrhu zákona.[1]
Hlasování o vyslovení nedůvěry vládě probíhá, když to navrhne nejméně 50 poslanců.[1] Nedůvěra je vyslovena, hlasuje-li pro nadpoloviční většina všech poslanců.[1]
Pokud je vládě vyslovena nedůvěra nebo pokud jí není vyslovena důvěra, musí podat demisi.[1]
Vláda může kdykoliv podat demisi. Po volbách do Poslanecké sněmovny nebo poté, co jí Sněmovna vyslovila nedůvěru nebo jí nevyslovila důvěru, vláda demisi podat musí.[1] Pokud vláda demisi nepodala, i když ji byla povinna podat, prezident republiky je povinen takovou vládu odvolat.[1][4]
Každý člen vlády může podat demisi do rukou prezidenta republiky; činí tak prostřednictvím předsedy vlády.[1] Je na úvaze prezidenta, zda tuto demisi přijme či nepřijme. [5]
Prezident je povinen odvolat člena vlády, jestliže mu to navrhne premiér.[1] Lhůta pro tyto úkony prezidenta není v ústavě výslovně stanovena; ustálený právní výklad je však ten, že prezident je povinen konat "bez zbytečného odkladu".
Předseda vlády organizuje činnost vlády a vystupuje jejím jménem.[1] Bez jeho spolupodpisu nejsou platná prezidentova rozhodnutí podle čl. 63 Ústavy.[1] Většina prezidentových pravomocí uvedených v čl. 63 na premiéra také přechází, není-li prezidenta nebo není-li je prezident schopen vykonávat.[1] Předsedu vlády zastupuje místopředseda vlády, případně jiný pověřený člen vlády.[1]
Ačkoli je vláda jmenována prezidentem republiky, odpovídá Poslanecké sněmovně. Po svém jmenování musí získat její důvěru, o kterou může kdykoli v průběhu volebního období sněmovny přijít. Poslanci mohou členy vlády interpelovat a členové vlády jsou povinni jim odpovědět do třiceti dní.[1]
Každý člen vlády se může účastnit schůzí Poslanecké sněmovny, Senátu, jejich výborů a komisí. Slovo se mu udělí vždy, když o to požádá. Na základě usnesení Poslanecké sněmovny je člen povinen zúčastnit se její schůze; to platí i o schůzi sněmovního výboru, komise či vyšetřovací komise – zde se však může nechat zastoupit.[1]
Vláda rozhoduje ve sboru, k přijetí usnesení je potřeba souhlasu nadpoloviční většiny jejích členů.[1] Jednání schůze vlády řídí předseda vlády a v době jeho nepřítomnosti 1. místopředseda vlády nebo předsedou vlády pověřený jiný člen vlády. Vláda jako vrcholný orgán výkonné moci rozhoduje na základě zákonů a v jejich mezích o zásadních otázkách celostátního významu, pokud rozhodování o nich nepřísluší ministerstvům, jiným ústředním orgánům státní správy, nebo jimi řízeným orgánům.[6]
Zákonodárnou iniciativou podle Ústavy disponuje poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda a zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku (tj. kraje). Nejčastěji ale návrhy zákonů podává právě vláda, zejména pokud jde o zákonnou úpravu značného rozsahu (jako například občanský zákoník). Dále má právo se ke všem ostatním návrhům zákonů vyjadřovat. K provádění zákonů vláda vydává nařízení, která jakožto podzákonné právní předpisy dále rozvádějí ustanovení zákonů.[1] Poradním a pracovním orgánem pro tuto oblast je Legislativní rada vlády.
Vláda je ústředním orgánem fiskální politiky a financování činností, které zajišťují funkce státu. Vytváří a předkládá Poslanecké sněmovně návrh státního rozpočtu, kontroluje a řídí jeho plnění, zejména v oblasti dotací, a po skončení rozpočtového roku předkládá státní závěrečný účet. Vláda může povolit tzv. rozpočtové opatření, tedy úpravy jednotlivých ukazatelů státního rozpočtu (přesuny prostředků, povolení překročení limitů, snížení/zvýšení příjmů/výdajů) do výše 10 % ročního objemu, pro větší objem prostředků potřebuje souhlas rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny.[7][8][9]
Vláda řídí, kontroluje a sjednocuje činnost ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy, její usnesení jsou pro tyto orgány závazná.[10] Stejně tak jsou usnesení vlády závazná pro orgány krajů a obcí v případě, že vykonávají přenesenou působnost.[11][12] V rámci řízení správních orgánů může vláda uplatňovat diskreční pravomoc, tedy usměrňovat správní řízení v rámci zákonných limitů. Za tímto účelem jsou vydávány strategické dokumenty (strategie, koncepce, strategické rámce atd.), v kterých vláda zkoumá společenskou problematiku v dané oblasti, analyzuje výsledky a vypracovává koncepce řešení, a implementační dokumenty (akční plány, implementační plány atd.) ve kterých jsou zahrnuta konkrétní opatření.[13] Příkladem přímé vládní intervence do správního řízení mohou být územní limity těžby hnědého uhlí v severních Čechách, které byly zavedeny formou usnesení vlády, které ukládá příslušným orgánům (ministerstvu pro hospodářskou politiku a rozvoj, Českému báňskému úřadu a okresním úřadům) respektovat při správním rozhodování o funkčním využití území, o umístění staveb a zařízení a o povolení hornické činnosti územní omezení, vyznačená v mapové příloze.[14]
Členové vlády z pozice vedoucích příslušných organizačních složek státu zastupují stát v právních vztazích (mají postavení statutárního orgánu právnické osoby) a řídí hospodaření se státním majetkem. Vláda si může v případě převodu hmotné věci, která má strategickou povahu nebo značnou peněžitou anebo jinou hodnotu, vyhradit schválení; to se vztahuje i na státní majetek ve správě složky, která není vládě přímo podřízena. Souhlas vlády je dále pak nutný pro nákup akcií, jmenování zástupců státu do akciových společností a založení ústavu, nadace nebo nadačního fondu.[15] Další významnou pravomocí je možnost stanovit závazné podmínky účasti v zadávacím řízení na veřejné zakázky.[16] Dále pak také rozhoduje o využívání nerostného bohatství, které je ze zákona státním majetkem.[17]
Přestože pravomoc zastupování státu navenek svěřuje Ústava prezidentu republiky s kontrasignací předsedy vlády, vláda v praxi běžně rozhoduje o věcech, které do této oblasti spadají, například vysílá delegace na mezinárodní konference a určuje zásady pro jejich postup[18] nebo schvaluje navázání diplomatických styků[19][20]. Předseda a členové vlády také z titulů svých funkcí zastávají pozice v orgánech Evropská unie – Evropské radě a Radě ministrů EU.
Sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv podle Ústavy přísluší prezidentu republiky, přičemž tuto pravomoc může přenést na vládu nebo její jednotlivé členy. Rozhodnutím prezidenta republiky č. 144/1993 Sb. tak bylo na vládu přeneseno sjednávání a schvalování smluv, které nevyžadují souhlas Parlamentu, přístup k nim a jejich přijetí.[1][21] V případě smluv, které souhlas parlamentu vyžadují (čl. 49 Ústavy) je praxe taková, že vláda smlouvu schválí, předloží ji ke schválení Parlamentu a doporučí prezidentu republiky zmocnit příslušného funkcionáře k podpisu smlouvy s výhradou ratifikace a následně smlouvu ratifikovat.[22]
Vláda může ovlivňovat personální obsazení veřejných funkcí dvěma způsoby. V zákonem stanovených případech přímo, kdy daného funkcionáře jmenuje a odvolává, zpravidla na návrh příslušného ministra – do této oblasti spadají například:
Dále pak některé pozice vláda ovlivňuje nepřímo, kdy jde o funkcionáře jmenované prezidentem republiky se spolupodpisem premiéra, který tak má právo veta - do této oblasti spadají například:
Značné pravomoci má vláda v krizových situacích, kdy může přijímat různá mimořádná opatření.[31][32][33] V souladu s článkem 25 tzv. Schengenského hraničního kodexu může vláda aktivovat znovuzavedení ochrany vnitřních hranic.[34][35]
Mezi další pravomoci, které vládě svěřují zákonné přepisy, patří například vyhlašování dnů smutku a dnů státního smutku,[36] taktéž rozhoduje o uspořádání státního pohřbu, případně pohřbu se státními poctami.[37] Vláda je také oprávněna k zadávání úkolů zpravodajským službám a je adresátem jejich zpráv;[38] přísluší ji schvalování konceptů účasti ČR na světových výstavách EXPO[39] či rozhodnutí o použití personálu a strojů Armády ČR k zabezpečení letecké dopravy a přepravy[40]. Vláda má taktéž v rukou rozdělení klíčů od korunní komory uchovávající české korunovační klenoty.[41][42]
Prezident republiky Miloš Zeman jmenoval vládu Petra Fialy 17. prosince 2021, která vzešla z říjnových voleb. Podílí se na ní volební koalice SPOLU složená z ODS, KDU-ČSL a TOP 09 a koalice Piráti a Starostové, sestávající z Pirátů a STANu. Kabinet tvoří 18 členů, z toho 6 za ODS, 4 STAN, 3 KDU-ČSL, 3 Piráti a 2 za TOP 09. Poslanecká sněmovna, v níž na počátku volebního období kabinet disponoval většinou 108 mandátů, vyslovila 13. ledna 2022 vládě důvěru poměrem hlasů 106 : 87.[43]
Počet členů podle navrhujících subjektů
|
Počet členů podle koalic
|
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.