Zadní vrátka
From Wikipedia, the free encyclopedia
Zadní vrátka (anglicky backdoor) je v informatice název metody, která umožňuje obejít běžnou autentizaci, která za běžných okolností brání uživateli v neoprávněném využívání počítačového systému. Pokud jsou zadní vrátka v softwaru či hardwaru zabudována, mohou být využívána k seriózním účelům (např. pro univerzální heslo pro servisní přístup), avšak často jsou zneužívána (crackerem jako exploit) či vládními organizacemi (např. NSA například přes RSA BSAFE či do produktů Cisco Systems),[1] takže jsou klasifikována jako bezpečnostní riziko, resp. zranitelnost. Nemohou totiž být bezpečná, ale vlády přesto o jejich implementaci usilují.[2] Mohou ale být auditovatelná.[3] Stejné riziko představují i univerzální klíče pro zámky (jako například TSA zámky).[4]