Švédské velvyslanectví v Praze

Švédské velvyslanectví v Česku se nachází na Hradčanech v Praze, v ulici Úvoz, číslo 13. Nachází se poblíž Strahovského kláštera. Z velvyslanectví je výhled na zbytek Prahy, protože budova, která se jmenuje „Na krásné vyhlídce“, se nachází na kopci. Od velvyslanectví až k Petřínu vede pěší stezka pojmenovaná po švédském diplomatu Raoulu Wallenbergovi, který zachránil tisíce Židů před holocaustem. Na velyslanectví pracují čtyři úředníci ze Švédska a pět místních zaměstnanců.^[1] Úkolem je poskytovat služby švédským občanům v Česku a podpora švédské kultury a obchodu v hostitelské zemi.

Švédské velvyslanectví v Praze
Švédské velvyslanectví v Praze
Účel stavby
zastupitelský úřad
Základní informace
Další majitelé	JUDr. Josef Růžička (první majitel domu)
Poloha
Adresa	Úvoz 13, Praha, Česko Česko
Souřadnice	50°5′15,11″ s. š., 14°23′27,54″ v. d.
Švédské velvyslanectví v Praze
Další informace
Web	www.swedenabroad.com/Prague
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vedoucí mise

Jméno	Období	Titul	Akreditace
Gerhard Löwen	1921–1932	Vyslanec
Knut Richard Thyberg	1931–1933	Chargé d’affaires (jednající)
Joen Lagerberg	1932–1935	Chargé d’affaires
Joen Lagerberg	1935–1937	Vyslanec
Folke Malmar	1937–1939	Vyslanec
Torsten Hammarström	1945–1947	Vyslanec
Wilhelm Winther	1947–1950	Vyslanec
Sven Allard	1951–1954	Vyslanec	Také akreditován pro Budapešť.
Carl Olof Gisle	1954–1959	Vyslanec
Karl Fredrik Almqvist	1959–1962	Velvyslanec
Harry Bagge	1963–1969	Velvyslanec	Také akreditován pro Budapešť 1963–1964.
Agda Rössel	1969–1953	Velvyslanec
Carl-George Crafoord	1973–1976	Velvyslanec
Marc Giron	1976–1977	Velvyslanec
Sigge Lilliehöök	1978–1979	Velvyslanec
Bengt Rösiö	1979–1981	Velvyslanec
Olof Skoglund	1981–1985	Velvyslanec
Karl-Vilhelm Wöhler	1985–1988	Velvyslanec
Lars-Åke Nilsson	1988–1991	Velvyslanec
Lennart Watz	1992–1996	Velvyslanec	Také akreditován pro Bratislavu 1993–1996.
Ingmar Karlsson	1996-2001	Velvyslanec	Také akreditován pro Bratislavu.
Harald Fälth	????–2006	Velvyslanec
Catherine von Heidenstam	2006-2010	Velvyslanec
Annika Jagander	2011–2016	Velvyslanec
Viktoria Li	2016–2020	Velvyslanec
Fredrik Jörgensen	2020–dosud	Velvyslanec

Historie budovy

Palácovou vilu si nechal postavit český právník a diplomat JUDr. Josef Růžička (1889–1942)^[2][3] v roce 1928 pro sebe a svoji rodinu. Do 20. let 20. století na tomto místě stával hostinec „Na krásné vyhlídce“ a nová budova si tento název ponechala.^[2][3] Vila byla navržena architektem Tomášem Šaškem. Dalším obyvatelem domu „Na krásné vyhlídce“ byl zeť Josefa Růžičky – spisovatel a ornitolog Veleslav Wahl. V domě v podkroví našla (v letech 1928 až 1994) svůj domov i automobilová závodnice Eliška Junková. V roce 1945 si švédská ambasáda pronajala od Anny, vdovy po zavražděném JUDr. Josefu Růžičkovi, část budovy a Annu v ní nechala bydlet. V roce 1948 byla budova znárodněna a ohroženou Annu dál chránila švédská ambasáda.^[4][5] Po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 byla budova vrácena zpět rodině původních majitelů. Tatiana, dcera Anny Růžičkové, svoji polovinu domu darovala švédské ambasádě jako poděkování za to, jak se starala o její matku. Druhou polovinu nemovitosti odkoupila švédská ambasáda od jiného vlastníka, takže od roku 1993 patří už celý objekt ambasádě .^[5]

JUDr. Josef Růžička

JUDr. Josef Růžička (13. července 1889 – 23. května 1942)^[6] byl český právník a diplomat. Před druhou světovou válkou byl majitelem brusírny diamantů v Turnově a vlastníkem několika nemovitostí.^[7] Od roku 1932 působil také jako honorární konzul republiky Panama s právem vydávat víza.^[2][3][7] Za protektorátu se zapojil do protiněmecké činnosti (vydával panamská víza československým židům k vycestování z protektorátu a tím jim umožnil zachránit si život před nacistickou perzekucí).^[2][3] (Vydával také víza Židům ze Slovenského štátu, Rakouska a Polska.^[7] Pomohl odejít do bezpečí exilu minimálně osmdesáti německým antifašistům pronásledovaným z politických důvodů.^[7])

V roce 1996 byla náhodně nalezena (vesměs jím) ručně psaná evidenční „Kniha vystěhovaleckých víz do Panamy od roku 1929 do roku 1939“.^[6] Ze zápisů byla na první pohled patrná nesrovnalost: V letech 1929 až 1937 bylo vydáno jen 9 víz, zatímco od roku 1938 do roku 1939 už to bylo asi 1500 víz vydaných převážně osobám s židovskými jmény a s různými národnostmi (jednalo se o české, polské, rakouské a německé Židy).^[6]

JUDr. Josef Růžička byl ale udán příslušníkem gestapa, který bydlel nejspíše v sousedství jeho domu.^[2][3] Dne 4. října 1941^[6] byl Růžička ve svém domě zatčen gestapem^[6] a deportován nejprve na tři měsíce^[7] do věznice gestapa v Malé pevnosti v Terezíně^[6][7] a poté byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen.^[2][3] Intervence protektorátního prezidenta Emila Háchy nebyla nic platná.^[7] Druhou světovou válku Josef Růžička nepřežil, dne 23. května 1942 byl v KT Mauthausen zavražděn (ubit dozorcem^[7] na schodech do kamenolomu^[7]).^[2][3] Jeho osud připomíná kámen zmizelých instalovaný v dlažbě před budovou švédského velvyslanectví.^[2][3]

Veleslav Wahl

Ornitolog Veleslav Wahl byl zetěm JUDr. Josefa Růžičky, neboť se oženil s jeho dcerou Taťánou Růžičkovou. Veleslav Wahl během druhé světové války působil v domácím odboji. Založil mládežnickou zpravodajskou skupinu, která se v roce 1943 spojila se skautskou odbojovou skupinou, a v květnu 1945 již velel celé Zpravodajské brigádě v síle tří praporů, tzn. velel skupině čítající asi 2000 odbojářů. Za svoji protiněmeckou činnost dostal po skončení druhé světové války Československý válečný kříž a další dvě vyznamenání. Ke konci druhé světové války se Wahl seznámil s československý vojákem, příslušníkem britského paravýsadku Platinum-Pewter, kapitánem Jaromírem Nechanským, který byl v pražském květnovém povstání 1945 vojenským pověřencem České národní rady. V době květnového povstání 1945 a bezprostředně po skončení druhé světové války byl Veleslav Wahl nejmladším členem České národní rady. Po komunistickém převratu v únoru 1948 se Veleslav Wahl zapojil do činnosti odbojové skupiny majora Jaromíra Nechanského a pomáhal organizovat domácí 3. odboj. Nechanský se pokusil vytvořit zpravodajskou skupinu Holub–Slavík (H–S). Nechanský i Wahl se však stali oběťmi provokace náčelníka kontrarozvědky. V srpnu 1949 StB zatkla jednoho z příslušníků skupiny H–S. Dne 30. srpna 1949 byl Jaromír Nechanský odeslán na dovolenou a 4. září 1949 byl zatčen a obviněn z velezrady, vyzvědačství a spolčení proti republice, za což byl dne 14. června 1950 odsouzen k trestu smrti, ztrátě hodnosti a vyznamenání. Veleslav Wahl byl zatčen počátkem září 1949 a dne 22. dubna 1950 byl odsouzen k trestu smrti. Nechanský i Wahl byli popraveni v pankrácké věznici dne 16. června 1950 v ranních hodinách. Na fasádě domu „Na krásné vyhlídce“ připomíná Veleslava Wahla pamětní deska z projektu Poslední adresa. ^{[p 1]}

Eliška Junková

Po smrti svého manžela finančníka, bankéře a československého automobilového závodníka Čeňka Junka se v roce 1928 přestěhovala Eliška Junková do bytu v podkroví domu „Na krásné vyhlídce“ (na adrese: Úvoz 156/13, Praha 1-Hradčany),^[8] kde žila až do své smrti (do roku 1994). V roce 2000 byla odhalena na budově pamětní deska, na níž je ovšem chybně uveden rok, kdy začala v domě bydlet (1930 místo správného 1928).^[9]

Fotogalerie

• 
  JUDr. Josef Růžička: kámen zmizelých s textem: Zde žil / JUDr. Josef / Růžička / nar. 1889 / zavražděn 1942 / v Mauthausenu
• 
  Pamětní deska Veleslava Wahla s textem: Zde žil / Veleslav Wahl / student a ornitolog / narodil se 15. 5. 1922 / zatčen 7. 9. 1949 / popraven 16. 6. 1950
• 
  Veleslav Wahl s manželkou Taťánou Wahlovou–Růžičkovou (před rokem 1946)
• 
  Budova švédského velvyslanectví v Praze, v níž dříve bydlela i Eliška Junková
• 
  Pamětní deska na domě, ve kterém Eliška Junková bydlela
• 
  Česká automobilová závodnice Eliška Junková