30. dynastie

30. dynastie byla jedna ze staroegyptských královských dynastií řazených egyptology do historického období označovaného jako Pozdní doba. ^[1] Vládla v letech 380–343 př. n. l.^[2] Je považována, podle Manehtova řazení, za poslední egyptskou dynastií, i když v historických souvislostech to neodpovídá vývoji populačních invazí do Egypta z Libye, zemí Levanty a v neposlední řadě také Nubie^[3] od konce ramessovské 20. dynastie, potažmo 21. dynastie, po vzniku kněžského státu v Thebách^[4] v Třetí přechodné době.^[5]

30. dynastie ←  380–343 př. n. l.  →
Geografie Perská říše v době největšího rozšíření ~350 př. n. l. Gaston Maspero 1903
Hlavní město	Cebneceret
Obyvatelstvo
Jazyky	egyptština
Náboženství	egyptské náboženství
Státní útvar
Státní zřízení	monarchie
Státní útvary a území
Předcházející 29. dynastie Následující Druhá perská nadvláda

Historický vývoj

Busta faraona Nachthareheba

Papyrus v Armajštině- smlouva o půjčce faraona Amyrtaiose, 5. rok vlády~400 př.Kr.

Bohyně Isis zdraví faraona Nachthareheba;fragment ze Serapea

Víko Nachtharehebova sarkofágu

Fragment nádoby se jménem faraona Teose

Vliv invazních populací do Egypta, zejména do úrodné delty Nilu, se prosadil jak ve vládnoucích strukturách, tak i v nejvyšších funkcích egyptských faraonů, jako je 22–23. Libyjské dynastie, až v 25. dynastii ovládli Egypt králové Nubie. V celé oblasti Levanty docházelo k rozsáhlým mocenským výbojům jmenovitě Assyřanů, následně Peršanů a v konečné fázi Makedonců. 30. dynastie byla tedy poslední, pocházející z oblasti Horního a Dolního Egyptu, bez specifického určení populačního původu.
Peršané ovládli Egypt 525 př. n. l. a perský král Kambýsés přijal atributy faraona. Pět dalších následníků uplatňující svoji vládu v Egyptu, který byl pouze jednou z ovládaných provincií Perské říše, vládli prostřednictvím dosazených úředníků, satrapů. Po ~ 120 letech nadvlády v Egyptě, za Artaxerxa II., kdy již se králové Peršanů potýkali z řadou povstání v četných částech říše a také vlastními rozbroji ve vládnoucí dynastii, o nástupnictví, docházelo k oslabovaní vnitřcích struktur, takže se při rebelii v Egyptu sajskému princi Amyrtaios II. podařilo ovládnout Egypt se sídlem v Sais poté, co zemřel perský král Darius II. v roce 404 př. n. l.^[1] Po asi šesti letech vlády byl svržen, a usmrcen následníkem Nefaarudžem I.

Panovníci v chronologickém řazení od 28. dynastie

28.–30. dynastie

Král	rodné jméno	trůní jména	období př. n. l.[6]	poznámky
28. dynastie Amyrtaios	Amun-ir-disw	neurčeno	404-399	Saiský princ libyjského původu [1];vzpoura proti Peršanům
29. dynastie Nefaarudž I.	Nafaarud	Ba-en-Ra	399-393	Zakladatel 29. dynastie sídlo v Mendes (Delta Nilu); Svrhl, zajal a popravil předchůdce Amenardise.
Pašerimut	Pasherienmut	Userra Setepenptah	~393	uzurpoval trůn na úkor syna Nefaarudže I.; vládl jen krátce;byl svržen nástupcem Hakorem (také Achoris);
Hakor	Haqor	Jenemmaatra	393-380	syn Neferudže I.; opravil řadupamátek, dokončil kapli pro posvátnou bárku Amona
Nefaarudž II.	Nayfaarud	neurčeno	~380	Vládl jen krátce, zachované zápisy na stéle v Hermepolis[7]
30. dynastie Nachtnebef	Nejteref	Jeperkara	380-362	Zbudoval několik staveb v Hermapolis, Memfis, Tanis, pylon v Karnaku[6]
Džedhor	Dyedhor Setepeninihor	Irimaatenra	365-360	Nachtnebefův syn; vojenské výpravy do Palestiny a Fénicie s podporou řecké Sparty a Athén
Nachthareheb	Senedyemibra Setepenamón	Najthorhebyt Meryhathor	360-343	Nachtnebefův vnuk, uzurpoval strýcův trůn, nechal opravit řadu starověkých památek; poražen Artaxerxem III. u Pelusia 343 př. n. l.

Epilog

Tři zmíněné egyptské dynastie, které vládly v mezidobí dočasně oslabené perské nadvlády v letech ~ 404–343 př. n. l. tvoří v chronologické posloupnosti, v historickém kontextu, jeden celek propojený nezřetelnou rodovou posloupností. Bylo jejich snahou obnovit egyptskou tradici a obnovit prosperitu společnosti. Jejich snažení ukončila porážka u Pelúsia Artaxexésem III. 343 př. n. l. Jednalo se už o třetí bitvu svedenou u tohoto města s Peršany (další byly v letech 525 př. n. l. a 373 př. n. l.). Pelúsium rovněž dobude Alexandr Veliký, ovšem bez boje, vítán Egypťany jako osvoboditel od Peršanů. Vnější podmínky dané rozbroji v celé oblasti Levanty, upadajícího vlivu Perské říše a vnitřního rozkladu správních - provincionálních struktur Egyptu, vedly ke kolapsu společnosti a porážce Peršanů v bitvě u Issus v 333, od kdy nastoupila vláda Makedonců pod vedením Alexandra Velkého.^[8]
Pozdní dynastické období je posledním obdobím egyptské nezávislosti za dynastií 28. až 30. (404 - 343 př. n. l.). Pokud jde o postavení Egypta ve světě, tak to byla doba jejich vojenského a diplomatického úsilí, zaměřených na zabránění opětovnému dobytí Perskou říší. Dynastie 28.-29. byly poznamenány častými výměnami panovníků, jejichž vlády často začínaly a končily násilně. Ve srovnání s tím byla 30. dynastie relativně stabilním útvarem, jehož vláda byla přerušena pouze pod vnějším vlivem za Nachtharehebovy vlády. Kulturně bylo toto období pokračováním určitých pozdně egyptských trendů (archaistické tendence, popularita zvířecích kultů, kult Osirise a božských dvojic), které se staly platformou pro vývoj v období Ptolemaiovců a řecko-římské éry.^[9]