HC Dukla Jihlava

český hokejový klub From Wikipedia, the free encyclopedia

HC Dukla Jihlavamap
Remove ads

HC Dukla Jihlava (celým názvem: Hockey Club Dukla Jihlava) je český profesionální klub ledního hokeje, který sídlí v Jihlavě v Kraji Vysočina. Od sezóny 2018/19 působí v Maxa lize, druhé české nejvyšší soutěži ledního hokeje. Klubové barvy jsou bordó a zlatá.

Stručná fakta Název, Motto ...
Stručná fakta Přehled medailí, Spenglerův pohár ...

Založen byl v roce 1956 pod názvem ASD Dukla Olomouc a zpočátku se tak jednalo o klub pozemního vojska Československé lidové armády. O rok později byl klub definitivně přestěhován do Jihlavy, s čímž souvisela změna názvu na Duklu Jihlava. Do družstva tehdy nastupovali českoslovenští hokejisté k výkonu základní vojenské služby. Někteří už jako hotoví hráči, další jako talentovaní mladíci, kterým působení v elitním týmu pomohlo v kariéře: po návratu z vojny se stali oporami svých klubů a československé hokejové reprezentace. Čistě civilním týmem se stal teprve po pádu komunistického režimu.

Poslední titul, tehdy ještě federální, získala Dukla v sezóně 1990/91. Jako dvanáctinásobný mistr nejvyšší československé soutěže je poté historicky druhým nejúspěšnějším českým hokejovým klubem (první LTC Praha se čtrnácti, shodně s Kometou Brno).[2] V následujících letech došlo k výraznému snížení přísunu financí ze strany Armády ČR a v kombinaci s profesionalizací hokeje v České republice došlo k odlivu kvalitních hráčů. Místo o titul tak Dukla musela pravidelně bojovat o přežití v extralize, což se až do sezóny 1998/99 dařilo, nicméně právě v tomto roce podlehla v barážové sérii Znojmu 3:4 na zápasy a po 43 letech sestoupila. Do extraligy se vrátila v sezóně 2004/05, jenže po této sezóně Dukla opět sestoupila. Následovalo 12 sezón v 1. české hokejové lize a to do sezóny 2017/18 kdy hrála Jihlava opět extraligu. Ovšem na konci zmiňované sezóny Dukla sestoupila přes baráž zpátky do první ligy, takže účast v nejvyšší soutěži opět byla pouze jednosezónní. V roce 2018 tým obdržel první místo v kategorii kolektiv v soutěži Sportovec kraje Vysočina.[3] Tým dorostu byl oceněn 3. místem v anketě Sportovec kraje Vysočina v roce 2021 v kategorii kolektiv.[4]

Remove ads

Historie

Vznik

Na konci roku 1956 byly zrušeny tři armádní prvoligové hokejové kluby: ATK Praha, Křídla vlasti Olomouc a Tankista Praha. Armáda jako zřizovatel těchto klubů si ovšem uvědomovala přínos sportu pro společnost a tak bylo z hráčů těchto tří zaniklých klubů vytvořeno mužstvo nové. Pod názvem ASD Dukla Olomouc bylo zařazeno do A skupiny 2. hokejové ligy, nicméně olomoučtí jej neměli příliš rádi, protože konkurovalo místnímu klubu TJ Spartak Moravia Olomouc. V té době byl v Jihlavě dokončen nový zimní stadion s umělým chlazením a místní Krajský výbor ČSTV podal žádost o přidělení týmu, kterým se nakonec stála právě Dukla Olomouc. Začátky nového klubu provázely potíže, protože hráči byli ubytováni v Praze na Strahově, trénovali na Kladně a zápasy hráli v Jihlavě, ale i tak se jim podařilo vyhrát svou skupinu a postoupit do první ligy. V roce 1957 pak bylo definitivně rozhodnuto o přemístění klubu do Jihlavy a o změně názvu na ASD Dukla Jihlava.[5]

1957–1967: Stabilizace mezi elitou

Hlavním úkolem nového klubu v sezóně 1957/58 byla záchrana a ta se podařila, Dukla skončila devátá z dvanácti týmů tři body od sestupových příček. Následovala dvě sedmá místa, na nichž měla nemalý podíl kladenská trojice Josef Vimmer, Jindřich Karas, Jindřich Lidický, která si na Vysočině plnila dvouletou základní vojenskou službu, nebo reprezentanti Jozef Golonka, Jozef Bárta a Jiří Dolana. Za zmínku stojí rovněž vysoká návštěvnost na Horáckém zimním stadionu, která činila průměrně přes 7 tisíc diváků. Zlomovou sezónou se pak stal ročník 1960/61, ve kterém jihlavští skončili čtvrtí a zařadili se mezi užší špičku domácí ligy. Výrazně k tomu přispěl i mladý odchovanec Jan Klapáč, který se stal nejlepším střelcem týmu s 21 góly. O rok později skončila Dukla dokonce třetí a ke Klapáčovi se přidali další skvělí mladíci Jan Hrbatý, Jaroslav Holík nebo Karel Masopust. V následujících sezónách pak Dukla útočila na příčky nejvyšší, v té době ovšem československému hokeji kralovala Rudá hvězda Brno (dnešní Kometa Brno) a tak nejlepším umístěním bylo druhé místo ze sezóny 1965/66. Nejvýznamnější postavami této éry byli brankář Miloš Podhorský, který byl v Dukle od jejího založení a hrál již v Olomouci a trenér Jaroslav Pitner, strůjce budoucích úspěchů[6].

V již zmíněné sezóně 1965/66 pak došlo na tehdy ještě nekrytém Horáckém zimním stadionu k tragédii, když pořadatelé prodali víc vstupenek než bylo míst ke stání a v nastalé tlačenici byli dva lidé ušlapáni[7].

1967–1974: První zlatá éra

V sezóně 1965/66 skončila Dukla druhá pouze vinou horšího skóre, o rok později si už prvenství utéct nenechala. Vše začalo kvalitní přípravou ve švýcarském Davosu, pokračovalo úspěšným Spengler Cupem, který jihlavští získali po čtyřech vítězstvích se skóre 32:5. O titulu Dukla rozhodla v předposledním kole, když doma porazila Gottwaldov (dnešní Zlín) a po závěrečném utkání před televizními kamerami v Ostravě mohla slavit historicky první titul hokejového šampiona Československa. Během osmi sezón pak Dukla získala sedmkrát titul, z toho šestkrát za sebou, jedinou výjimku tvořil ročník 1972/73, ve kterém uspěly Pardubice, které ve finále play-off porazily právě Jihlavu poměrem 4:2 na zápasy. Dukla se mezitím rovněž stala historicky prvním vítězem play-off na československém území, v základní části sezóny 1970/71 sice skončila druhá za ZKL Brno, nicméně ve finále porazila právě tohoto soupeře 3:0 na zápasy[8].

I na mezinárodní scéně se dostavily úspěchy: ze šesti účastí na Spengler Cupu v této době Dukla vyválčila tři první místa (1965, 1966, 1968) a tři druhá. V Evropském hokejovém poháru (PMEZ) se čtyřikrát probila až do finále, zde ovšem pokaždé prohrála. Celkem třikrát se Dukla zúčastnila Světového poháru v USA, z toho dvakrát skončila druhá a jednou třetí.

Základy této vítězné generace položil trenér Jaroslav Pitner spolu se svým asistentem Stanislavem Neveselým, který navíc pod Pitnerem hrával v Dukle v letech 1965 až 1967. Jádro týmu tvořili havlíčkobrodští odchovanci Jaroslav Holík, Jiří Holík, Jan Suchý, Josef Augusta, Milan Chalupa, dále Jan Klapáč (Karlovy Vary), Jan Hrbatý (Prostějov), Ladislav Šmíd (Plzeň), ale klubem tehdy prošlo mnoho skvělých hráčů, např. Jiří Bubla, Richard Farda, Vladimír Martinec, František Kaberle, Milan Nový nebo Bohuslav Ebermann. Klapáč, Chalupa a oba Holíci se pak jako hráči Dukly stali mistry světa. Navíc se Jan Suchý jako první a zatím jediný obránce v historii československého i českého hokeje stal v sezóně 1968/69 vítězem kanadského bodování soutěže za 30 gólů a 26 asistencí.

1974–1981: Přestavba

Na začátku sezóny 1974/75 přišla Dukla o střelce Milana Nového a tuto ztrátu nebyla schopna několik let zacelit. Navíc opory zlaté éry začaly stárnout a tak trenérská dvojice Pitner–Neveselý začala s přestavbou týmu. Do týmu tak přišly budoucí hvězdy: brankář Jiří Králík, obránci Petr Adamík a Radoslav Svoboda nebo útočníci František Výborný, Oldřich Válek a Libor Dolana. Jihlava sice neopustila špičku 1. ligy, ale titul nezískala, nejblíže byla v sezóně 1976/77, ve které skončila o pouhý bod druhá za Kladnem (sled umístění 3., 3., 2., 5., 2., 2. a 4.). I v této éře se v dresu Dukly objevila celá řada kvalitních hokejistů, namátkou Jan Neliba, Antonín Micka, Jindřich Micka, Karel Horáček, Jaroslav Benák nebo Jiří Lála [9].

Spengler Cupu se Dukla zúčastnila v letech 1978 a 1979, přičemž první účast proměnila ve čtvrté vítězství.

1981–1991: Druhá zlatá éra

V sezóně 1981/82 byla přestavba hotova, pozici střelce zaujal českobudějovický Jiří Lála a Dukla získala titul s tehdy rekordním náskokem 12 bodů, když byla v tomto ročníku zrušena remíza a utkání se prodlužovalo nebo rozhodovala trestná střílení. Po skončení sezóny se s aktivní kariérou rozloučil Jaroslav Pitner, jeho pozici zaujal Stanislav Neveselý a asistentem se stal Jaroslav Holík. Nový trenérský tandem zdědil výborně poskládané mužstvo, které vynikalo zejména kvalitní obranou s brankářem Králíkem v čele. Velmi dobře si vedli i odchovanci Dukly Oldřich Svoboda, Bedřich Ščerban, Oldřich Válek a Petr Vlk, kteří se postupem času stali oporami mužstva. Dukla nejenže obhájila titul, ale přidala další dva navíc a zejména ten v sezóně sezóně 1984/85 byl výjimečný. Nejen konečným rozdílem patnácti bodů nad druhým VSŽ Košice, ale velkým počtem dvouciferných výher, kterých bylo hned šest, z toho dvě „obdržely“ Pardubice (11:3 a 11:4). Navíc se v kádru reprezentace na domácím mistrovství světa objevilo hned deset hráčů Dukly (Jaromír Šindel, Radoslav Svoboda, Jaroslav Benák, František Musil, Petr Rosol, Oldřich Válek, Michal Pivoňka, Jiří Šejba, Miloslav Hořava, Vladimír Kameš) a všichni se tak stali mistry světa[10].

Počínaje sezónou 1985/86 bylo do 1. ligy natrvalo zařazeno play-off, které ovšem Dukle mnoho úspěchů tehdy nepřineslo. Hned v první sezóně se jihlavští dostali až do finále, ve kterém ale podlehli VSŽ Košice 2:3 na zápasy, přičemž rozhodující páté utkání získal slovenský tým 3:4 po samostatných nájezdech. O rok později se situace opakovala jen s tím rozdílem, že vítězem se staly Pardubice a pátý zápas vyhrály v prodloužení. Následovaly porážky v semifinále (se Spartou), čtvrtfinále (opět Sparta) a čtvrtfinále (Litvínov). A tak přišla sezóna 1990/91: až na hráče, kterým končila základní vojenská služba, se podařilo udržet celý kádr pohromadě. Mužstvo, které již vedli trenér Jaroslav Holík s asistentem Josefem Augustou ještě posílil Richard Šmehlík a odchovanci Tomáš Chlubna, Leoš Pípa nebo Viktor Ujčík. Dukle vyšla již základní část, kterou vyhrála se stejným bodovým ziskem jako Dukla Trenčín (Jihlava měla lepší skóre), v semifinále zdolala VSŽ Košice a ve finále Litvínov 3:1 na zápasy. Ziskem dvanáctého titulu překonala Dukla Jihlava brněnskou Kometu a stala se tehdy historicky nejúspěšnějším klubem československé a české historie[11]. Tento triumf byl prvně vyrovnán brněnskou Kometou v sezóně 2016/17, která se tak vrátila zpátky na mistrovský trůn. Překonán byl tento triumf o sezónu později a to přesně po 27 letech, kdy se Kometa radovala ze svého třináctého titulu, čímž Duklu odsunula zpátky na druhé místo v počtu titulů.[12]

1991–1999: Pád do podprůměru a sestup

Nové možnosti odchodu do zahraničí využila po úspěšné sezóně řada zkušených hráčů (Ščerban, Dolana, Vlk, Polcar a další), největší ohlas ovšem vzbudila kauza Petra Kuchyni, který doslova utekl do New Jersey. Navíc strategie doplňování kádru mladými hráči přicházejícími na vojnu v nových podmínkách již nebyla možná a tak Dukle nezbylo nic jiného, než sázet na odchovance. Další podstatnou změnou byla změna statutu klubu, který se od 1. prosince 1992 stal příspěvkovou organizací, protože armáda o Duklu již nestála a její finanční příspěvky se oproti dřívějším létům podstatně snížily. Špatná ekonomická situace dokonce přinutila předsedu Dukly Jiřího Holíka v jednu chvíli jednat o sloučení se Slavií Praha, nicméně tato možnost padla. Neutěšený stav klubu se samozřejmě promítl i na ledě: v sezóně 1992/93 Jihlava ještě skončila devátá a vypadla v prvním kole play-off, o rok později už byla desátá a poprvé zažila boj o záchranu, který dopadl úspěšně. Začátek sezóny 1994/95 se vydařil a po první čtvrtině Dukla dokonce vedla tabulku, jenže po porážce na Spartě z následujících třiceti zápasů zvítězila pouze čtyřikrát, skončila beznadějně poslední a nesestoupila jen díky plánovanému rozšíření extraligy na čtrnáct týmů[13].

Po relativně slušné sezóně 1995/96 a desátém místu Dukla opět propadla a záchranu v ročníku 1996/97 si musela vybojovat v baráži, ve které zdolala Kralupy nad Vltavou 4:1 na zápasy. Po nepovedené sezóně se v klubu odehrály mnohé změny, výkonnost týmu šla nahoru a na tribuny Horáckého zimního stadionu se vrátili diváci. Konečné deváté místo bylo velkým příslibem do budoucna, jenže přišel osudový ročník 1998/99. Dukle se nepovedla příprava, v extralize šla od porážky k porážce a nepomohly ani výměny trenérů. V baráži jihlavští poměřili síly s ambiciózním Znojmem a poměrně záhy prohrávali 0:3 na zápasy. Ve čtvrtém utkání vedlo Znojmo již 0:2, jenže matadoři Petr Vlk a Ivo Novotný ve třetí třetině zápas otočili. Dukla získala i další dva zápasy v poměrech 8:2 a 3:1 a nikdo z fanoušků nepochyboval o záchraně. Jenže v sedmém utkání šlo Znojmo do dvougólového vedení a i přes snížení v power play na 2:3 byl zápas ztracen. Po 42 letech tak Dukla sestoupila z nejvyšší soutěže[14].

Přitom hráči, kteří v Dukle v této éře působili, byli kvalitní: bratři Kaňkovští, Viktor Ujčík, Martin Procházka, Jiří Dopita, František Kučera, Tomáš Kucharčík, Libor Dolana, Dušan Salfický nebo Radek Martínek, z nichž se někteří později stali mistry světa.

1999–2004: Neúspěšné pokusy o návrat a nečekaný postup

Po sestupu prodělal kádr výrazné změny a odcházející hráče nahradili především odchovanci, kteří se nedokázali prosadit do extraligového kádru. Boj o návrat však byl marný, třetí místo v základní části sice Dukla dokázala v play-off přetavit v zisk prvoligového titulu, jenže v baráži byly Vítkovice lepší a zvítězily 4:0 na zápasy. O rok později ztroskotala Jihlava v semifinále na Liberci, tento ročník ovšem poznamenala tragická událost z 22. února 2001, kdy byl v prvním čtvrtfinále play-off s Horáckou Slavií Třebíč po zákroku jihlavského obránce Mariana Moravy těžce zraněn třebíčský útočník Tomáš Zelenka, který skončil se zlomenými krčními obratli doživotně upoután na invalidní vozík[15].

V sezóně 2001/02 skončila Dukla v základní části potřetí za sebou třetí a dostala se až do finále, kde opět podlehla Liberci, rok nato pro změnu Kladnu. Až přišel ročník 2003/04; nic nenasvědčovalo tomu, že by měl být výrazně úspěšnější než předchozí, nicméně se podařilo vhodně doplnit kádr, což se projevilo zejména ve vyřazovací části. Po zdolání Hradce Králové (3:0 na zápasy) a Chomutova (3:1) se Dukla střetla s vítězem základní části, Berounem. Jihlava získala první zápas v poměru 1:0, třetí 4:1 a rozhodující pátý rovněž 4:1. V baráži se pak střetla se sebevědomými Českými Budějovicemi, díky obětavé obraně a skvělým výkonům brankáře Suchana získala obě utkání na hřišti soupeře a v domácím prostředí nedala budějovickým šanci a postoupila do extraligy. V posledním čtvrtém utkání se s aktivní kariérou dvěma brankami rozloučil Petr Kaňkovský[16].

2004–2017: Na špici druhé nejvyšší soutěže

Ať už byla síla Dukly jakákoliv, veškeré rozložení sil rozmetala stávka hráčů NHL. Prakticky všechny kluby extraligy posílili hvězdní hráči z NHL, Jihlavu jen Petr Buzek. První zápas proti Litvínovu před televizními kamerami začala fantasticky, když se hned v první minutě trefil Ladislav Rytnauer, jenže pak už to šlo s Duklou z kopce, v jednu chvíli dokonce natáhla sérii porážek na 23 zápasů a již dlouho dopředu bylo jasné, že i tento rok čeká žluto-červené baráž. V ní se opět po roce střetli s Českými Budějovicemi, které ovšem posílili borci z NHL (Václav Prospal, Roman Turek, Radek Dvořák, Radek Martínek, Stanislav Neckář a další) a celá série skončila 1:4 pro vítěze 1. ligy.

Dukla se od počátku sezóny 2005/06 přiřadila ke špici 1. ligy a skončila v základní části druhá, i přesto, že se do popředí tlačili další bohaté kluby jako Mladá Boleslav, HC Kometa Brno nebo Chomutov. Pak ovšem přišlo zklamání po vyřazení ve čtvrtfinále play-off 2:4 na zápasy s Hradcem Králové. V následujících letech se Dukla pokaždé dostala do vyřazovacích bojů, zde ovšem výraznějšího úspěchu nedosáhla a jejím maximem se stala třetí místa a semifinále v sezónách 2010/11 a 2013/14. V sezoně 2014/15 se dostala do semifinále, kde ale neprošla přes Chomutov, který ji vyřadil 1:4 na zápasy. Avšak v následující sezoně 2015/16 se přes Havířov a Ústí nad Labem, které ve čtvrtfinále vyřadilo Rytíře Kladno, dostala do barážové skupiny, ve které byla s dalšími známými kluby jako HC Slavia Praha, HC Energie Karlovy Vary a HC Verva Litvínov, ale skončila poslední se ziskem 10 bodů.

V sezóně 2016/17 se Dukla umístila na 2. místě po základní části. Ve čtvrtfinále play-off vyřadila HC Frýdek-Místek v poměru 4:1 na zápasy. V semifinále se jí do cesty postavili Rytíři Kladno, které porazila 4:3 na zápasy. Ačkoliv byla v následné barážové skupině o postup v konkurenci týmů jako HC Energie Karlovy Vary, HC Dynamo Pardubice a HC Motor České Budějovice považována za největšího outsidera, byla již od prvního kola baráže na 1. místě její tabulky a kolo před koncem (21. dubna 2017) mohla slavit návrat do nejvyšší soutěže.

2017–2025: Jedna sezóna v extralize, loučení s Horáckým zimním stadionem a tři roky v azylu

Do extraligové sezóny 2017/18 vstupovala Dukla s jasně vytyčeným cílem záchrany i za cenu udržení alespoň v baráži. V průběhu ročníku držela důstojné tempo s ostatními elitními kluby, dokázala zprvu konkurovat a obírat o body papírové favority nejvyšší soutěže. I přes tehdy dostupné navýšení klubového rozpočtu od jednotlivých sponzorů a posílení o několik hráčů, po celkovém sezónním výsledku se sestupu o pouhý bod v tabulce od záchrany v barážové skupině vyhnout opět nepodařilo a na úkor úspěšného Litvínova a Karlových Varů, Jihlava opět sestoupila do 1. ligy.

Podstatou problému účasti v extralize samo o sobě bylo již tak těsně schválené licenční řízení ohledně způsobilosti stárnoucího Horáckého zimního stadionu a současně předkládaný návrh na městské radnici pro zbourání dosluhujícího stadionu a nahrazení multifunkční arénou. První, časovým výhledem pravděpodobnější zahájení bourání a stavby, bylo původně naplánováno na rok 2020, do toho však přišla covidová krize a další ekonomické dopady ve formě nedostatku financování stavby, které celý proces výstavby zdržely o 3 roky.

V roce 2020 po postupu týmu HHK Velké Meziříčí do 2. ligy se velkomeziříčský klub dohodl na spolupráci s týmy SK Horácká Slavia Třebíč a HC Dukla Jihlava.[17]

Dukla se v sezónách po sestupu do 1. ligy držela opět na vrchních příčkách, v ročníku 2020/21 hrála prvoligové finále play-off s Rytíři Kladno o přímý postup do extraligy, ve kterém však byla neúspěšná.

Finále play-off 1. ligy si zopakovala v následující sezóně 2021/22, tentokrát s klubem VHK ROBE Vsetín, ve kterém vyhrála a postoupila do baráže opět proti Rytířům Kladno, ve které neuspěla ve výsledku série 1:4 na zápasy. Tato sezóna byla pro hokejisty Jihlavy zároveň i poslední na domácím ledě, statika střechy Horáckého zimního stadionu již neodpovídala provozuschopnosti a tak se 30. 4. 2022 uskutečnil exhibiční rozlučkový zápas Grand Finále s klubovými ikonami a regionálními sportovními osobnostmi, kteří společně dali sbohem éře legendárního zimního stadionu.

Na jeho místě, počínaje zbouráním stávajícího stadionu, započala dne 28. 7. 2023 výstavba Horácké arény a klubu tříletá azylová éra zápasů a částečně i tréninků na zimním stadionu v Pelhřimově a zpočátku i v Jindřichově Hradci, načež mládežnické oddíly trénovaly a sehrávaly většinu zápasů ve vedlejší tréninkové hale.

Již první azylová sezona 2022/23 byla v první půli i díky rozšířené marodce týmu natolik komplikovaná, že vyústila k předčasnému povolání klubové legendy a stálice Tomáše Čachotského zpět do Dukly z úspěšných střídavých startů v extralize z Českých Budějovic, za cílem vyhnutí se nižším příčkám soutěže. Závěrem základní části se podařilo stabilizovat alespoň v půli tabulky a sezóna končila prohrou ve čtvrtfinále se Vsetínem.

Druhý azylový ročník 2023/24 byl již o něco stabilnější, ačkoli bilance vyhraných zápasů na předsunutém pelhřimovském ledě nebyla pozitivní, tým dokázal bodově uhrávat zápasy na stadionech soupeřů. V této sezóně zároveň Tomáš Čachotský zapsal svůj jubilejní 1 000. start za A-tým Dukly. Závěrem základní části Jihlava nevstupovala do play-off jako favorit, dokázala však zužitkovat své dobře zapamatované zkušenosti z play-off posledních let a ve čtvrtfinále přehrát krále tabulky základní části z Poruby. V semifinále skončila sezóna Dukly opět prohrou se Vsetínem.

Třetí azylová sezóna 2024/25 pokračovala s vytyčeným cílem navázat na úspěchy sezóny předchozí. Dukla se poprvé v azylu udržela mezi prvními šesti týmy postupujícími přímo do čtvrtfinále. V tom narazila na regionálního rivala z Třebíče, rovněž hrajícího v azylu, kterého přehrála poměrem 3:1 na zápasy. V semifinále se Jihlava utkala opět s favorizovaným Vsetínem, kterého dokázala překvapit se svými zkušenostmi v několika pasážích série a účinným stylem hokeje odolala ofenzivní převaze hráčů z Valašska. Z výhry rozhodujícího 7. zápasu na zimním stadionu Na Lapači, vzešel senzační postup Dukly do finále 1. ligy proti týmu RI Okna Berani Zlín.

Ve finálovém střetu proti Zlínu se podařilo uspět na 6 zápasů, završit tak azylovou éru klubu s prvoligovou zlatou tečkou a postoupit do baráže o extraligu proti klubu HC Olomouc. Zimní stadion v Pelhřimově však neodpovídal extraligovým regulím pro odehrání barážového zápasu kvůli chybějící videotechnice pro rozhodčí a moderním elastickým mantinelům. Dukla tak svolila pro jedinou ekonomicky dostupnou možnost odehrát všechny zápasy baráže na zimním stadionu v Olomouci. V baráži, i když první zápas dospěl až do samostatných nájezdů, Dukla podlehla Olomouci 0:4 poměrem na zápasy.

2025–: Vstup nového majitele, restart klubové identity a návrat domů do boje o nejvyšší příčky

Již v průběhu barážové série proti Olomouci došlo k navázání prvních kontaktů ohledně potenciálního prodeje klubu soukromému vlastníkovi. Primátor města Jihlavy Petr Ryška zahájil jednání se spolumajitelem investiční společnosti SPM INVEST s.r.o. a 53. nejbohatším Čechem dle žebříčku Forbes, Slavomírem Pavlíčkem.

Tato jednání dospěla k vzájemné shodě a na jednání městského zastupitelstva dne 24. 6. 2025 došlo k schválení smlouvy o převodu 80% vlastnického podílu obchodní společnosti HC Dukla, o týden později stvrzeného slavnostním podpisem primátora Petra Ryšky, výkonného jednatele klubu Bedřicha Ščerbana a nového majitele Slavomíra Pavlíčka.

Po 26 letech od převodu vlastnictví klubu z Ministerstva obrany ČR do rukou statutárního města Jihlavy, se jedná o historicky první majetkovou privatizaci klubu v jeho skoro 70 leté historii. Nový majitel si vytyčil v nové éře Dukly za cíl obnovu identity klubu, návrat mezi extraligovou elitu a navázání na vrcholové klubové úspěchy.

V sezóně 2025/26 se Dukla vrací do Jihlavy po třech letech na domácí led do nově otevřené, moderní Horácké arény.

Remove ads

Historické názvy

Zdroj:[1]

  • 1956 – ASD Dukla Olomouc (Armádní sportovní družstvo Dukla Olomouc)
  • 1957 – ASD Dukla Jihlava (Armádní sportovní družstvo Dukla Jihlava)
  • 1994 – HC Dukla Jihlava (Hockey Club Dukla Jihlava)
  • 2000 – fúze s SK Jihlava ⇒ název nezměněn[18]

Týmové úspěchy

Zdroj:[1]

Legendy Dukly Jihlava

Brankáři

Obránci

Útočníci

Trenéři

Remove ads

Jihlavská stopa v NHL

Seznam kmenových hráčů či odchovanců Dukly, kteří hráli v NHL:

Remove ads

Mistři světa

Na mistrovství hráčem Dukly

Hráči, kteří Duklou prošli

Trenéři

Remove ads

Olympijští vítězové

Vítězové olympijských her, kteří prošli Duklou:

„Rodiny“ v Dukle

Bratři

Bratrské dvojice, které se objevily v dresu jihlavské Dukly. V závorce uvedena doba působení v Dukle:

  • Jaroslav Holík (1961–1979) a Jiří Holík (1963–1978)
  • Jan Klapáč (1961–1975) a Miroslav Klapáč (1966–1968)
  • Jan Suchý (1963–1979) a Pavel Suchý (1965–1967)
  • Jindřich Micka (1977–1984) a Antonín Micka (1979–1989)
  • Roman Kaňkovský (1987–1997) a Petr Kaňkovský (1988–2004)
  • Ivan Padělek (1992–2005) a Aleš Padělek (1997–2005)
  • Ladislav Prokůpek (1992–1998) a Miroslav Prokůpek (1992–1993)
  • Patrik Fink (1993–2004) a Karel Fink (2000–2001)
  • Martin Krupka (2007–2010) a Lukáš Krupka (2007–2014)

Další rodinné vztahy

Rodinní příslušníci, kteří si zahráli za jihlavskou Duklu s dobou působení v týmu v závorce:

Remove ads

Statistiky

Přehled ligové účasti

Stručný přehled

Zdroj:[19][20][21]

  • 1956–1957: 2. liga – sk. B (2. ligová úroveň v Československu)
  • 1957–1993: 1. liga (1. ligová úroveň v Československu)
  • 1993–1999: Extraliga (1. ligová úroveň v České republice)
  • 1999–2004: 1. liga (2. ligová úroveň v České republice)
  • 2004–2005: Extraliga (1. ligová úroveň v České republice)
  • 2005–2017: 1. liga (2. ligová úroveň v České republice)
  • 2017–2018: Extraliga (1. ligová úroveň v České republice)
  • 2018– : 1. liga (2. ligová úroveň v České republice)
Jednotlivé ročníky

Zdroj:[19][20][21]

Legenda: červené podbarvení – sestup, zelené podbarvení – postup, fialové podbarvení – reorganizace, změna skupiny či soutěže

Další informace Ročník, Soutěž ...

Přehled kapitánů a trenérů v jednotlivých sezónách

Další informace Sezóna, Soutěž ...

Celkový přehled výsledků v nejvyšší soutěži

Další informace Soutěž, Sezon ...

Bilance s jednotlivými soupeři v nejvyšší soutěži

Další informace Soupeř, Zápasy ...

Statistické zajímavosti

Další informace Zajímavost, Počet ...

Nejlepší hráči podle sezon

Ročník
1993/1994
1994/1995
1995/1996
1996/1997
1997/1998
1998/1999
1999/2000
2000/2001
2001/2002
2002/2003
2003/2004
2004/2005
2005/2006
2006/2007
2007/2008
2008/2009
2009/2010
2010/2011
2011/2012
2012/2013
2013/2014
2014/2015
2015/2016
2016/2017
2017/2018
2018/2019
2019/2020
2020/2021
2021/2022
2022/2023
2023/2024
2024/2025
Góly
Jaroslav Hub19
Viktor Ujčík20
Jiří Poukar26
Petr Kaňkovský25
Petr Vlk22
Radek Matějovský12
Daniel Hodek17
Jiří Poukar22
Petr Kaňkovský20
Oldřich Bakus19
Oldřich Bakus23
Pavel Vostřák12
Oldřich Bakus30
Oldřich Bakus30
Ladislav Rytnauer24
Oldřich Bakus27
Daniel Hodek25
Oldřich Bakus22
Daniel Hodek31
Daniel Hodek20
Adam Zeman28
Tomáš Čachotský20
Josef Skořepa22
Josef Skořepa16
Tomáš Čachotský10
Matěj Pekr32
Matěj Pekr23
Jiří Fronk18
Tomáš Havránek, Jakub Illéš a Josef Skořepa17
Tomáš Harkabus18
Šimon Jelínek17
Richard Cachnín20
Asistence
Viktor Ujčík30
Libor Dolana17
Petr Kaňkovský33
Petr Kaňkovský27
Petr Vlk24
Petr Vlk18
Richard Cachnín22
Richard Cachnín26
Petr Kaňkovský25
Petr Kaňkovský34
Petr Kaňkovský42
Aleš Padělek13
Oldřich Bakus35
Petr Kaňkovský47
Tomáš Čachotský30
Daniel Hodek34
Tomáš Čachotský36
Daniel Hodek27
Tomáš Čachotský24
Martin Filip26
Tomáš Čachotský47
Michal Důras25
Michal Důras27
Tomáš Čachotský36
Tomáš Čachotský18
Lukáš Anděl32
Tomáš Čachotský43
Matěj Pekr21
Tomáš Čachotský26
Patrik Miškář19
Tomáš Havránek24
Tomáš Čachotský34
Body
Viktor Ujčík47
Viktor Ujčík36
Petr Kaňkovský48
Petr Kaňkovský52
Petr Vlk46
Petr Vlk25
Daniel Hodek a Richard Cachnín30
Richard Cachnín37
Petr Kaňkovský45
Petr Kaňkovský45
Petr Kaňkovský59
Aleš Padělek23
Oldřich Bakus65
Petr Kaňkovský71
Oldřich Bakus45
Daniel Hodek57
Daniel Hodek55
Tomáš Čachotský48
Daniel Hodek51
Daniel Hodek39
Tomáš Čachotský65
Tomáš Čachotský45
Michal Důras40
Tomáš Čachotský52
Tomáš Čachotský28
Matěj Pekr53
Tomáš Čachotský57
Jiří Fronk a Matěj Pekr32
Tomáš Havránek40
Patrik Miškář31
Tomáš Havránek39
Tomáš Čachotský46
Trestné minuty
Leoš Pípa46
Viktor Ujčík65
Petr Vlk96
Petr Vlk96
Leoš Pípa112
Marian Morava137
Daniel Zápotočný75
Marian Morava72
Petr Čáslava71
Petr Kaňkovský91
Zbyněk Sklenička107
Martin Zajac80
Roman Hlouch124
Marian Morava163
Petr Štrach122
Rostislav Malena70
Ladislav Rytnauer73
Rostislav Malena61
Rostislav Malena66
Ondřej Malec76
Ondřej Malec126
Martin Kuřítko94
Josef Skořepa44
Vlastimil Bilčík71
Jakub Suchánek50
Jan Pohl71
Jan Pohl93
Vlastimil Bilčík67
Lukáš Mareš67
Adam Dvořák29
Filip Dundáček47
Lukáš Mareš64
Remove ads

Účast v mezinárodních pohárech

Zdroj:[22]

Legenda: SP – Spenglerův pohár, EHP – Evropský hokejový pohár, EHL – Evropská hokejová liga, SSix – Super six, IIHFSup – IIHF Superpohár, VC – Victoria Cup, HLMI – Hokejová liga mistrů IIHF, ET – European Trophy, HLM – Hokejová liga mistrů, KP – Kontinentální pohár

  • SP 1965 – Základní skupina (1. místo)
  • SP 1966 – Základní skupina (1. místo)
  • EHP 1967/1968 – Finále
  • SP 1968 – Základní skupina (1. místo)
  • EHP 1968/1969 – 2. kolo
  • SP 1969 – Základní skupina (2. místo)
  • EHP 1969/1970 – Semifinále
  • SP 1970 – Základní skupina (2. místo)
  • EHP 1970/1971 – Finále
  • EHP 1971/1972 – Semifinále
  • EHP 1972/1973 – Semifinále
  • EHP 1974/1975 – Finále
  • SP 1977 – Základní skupina (2. místo)
  • SP 1978 – Základní skupina (1. místo)
  • SP 1979 – Základní skupina (3. místo)
  • SP 1982 – Základní skupina (1. místo)
  • EHP 1982/1983 – Finálová skupina (2. místo)
  • SP 1983 – Základní skupina (2. místo)
  • EHP 1983/1984 – Finálová skupina (2. místo)
  • SP 1984 – Základní skupina (2. místo)
  • EHP 1984/1985 – Finálová skupina (3. místo)
  • SP 1985 – Základní skupina (4. místo)
  • EHP 1985/1986 – Finálová skupina (4. místo)
  • SP 1990 – Základní skupina (4. místo)
  • EHP 1991/1992 – Semifinálová skupina F (4. místo)
  • EHL 1998/1999 – Základní skupina A (4. místo)
Remove ads

Mistrovská sestava

Další informace Titul, Sezóna ...
Remove ads

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads
Remove ads