Abd al-Azíz ibn Saúd

Abd al-Azíz ibn Saúd (15. ledna 1875 – 9. listopadu 1953) byl prvním králem Saúdské Arábie, zakladatelem třetího saúdského státu. Vládl zemi v letech 1932–1953, přičemž území státu ovládal již předtím. Založil stát jako absolutistickou monarchii s rysy teokracie a tento charakter si drží s malými úpravami dodnes. Všichni následující králové Saúdské Arábie až dosud byli jeho potomky.

Abd al-Azíz ibn Saúd
saúdský král král Hidžázu a Nadždu sultán Nadždu
Král Saúdské Arábie
Období	23. září 1932 – 9. listopadu 1953
Předchůdce	on sám jako král Hidžázu a Nadždu
Nástupce	Saúd bin Abd al-Azíz
Král Hidžázu a Nadždu
Období	8. ledna 1926 – 23. září 1932
Předchůdce	Alí ibn Husajn jako král Hidžázu on sám jako sultán Nadždu
Nástupce	on sám jako král Saúdské Arábie
Sultán Nadždu
Období	3. listopadu 1921 – 29. ledna 1927
Emír Nadždu a Hasa
Období	13. ledna 1902 – 3. listopadu 1921
Narození	15. ledna 1877 Rijád
Úmrtí	9. listopadu 1953 (ve věku 76 let) Táif
Pohřben	Al Oud cemetery
Potomci	Turki I., Saúd, Fajsal, Mohammed, Násir, Chálid, Saad, Mansour, Fahd, Bandar, Musaid, Abd Alláh, Abdul Muhsin, Mishaal, Sultan, Abdul Rahman, Mutaib, Talal, Mishari, Salmán, Mukrín
Otec	Abdul Rahmán bin Fajsal
Matka	Sarah Al Sudairi
Příbuzní	Noura bint Abdul Rahman Al Saud, Muhammad bin Abdul-Rahman, Abdullah bin Abdul-Rahman, Musaid bin Abdul Rahman, Sa'ad bin Abdul-Rahman, Faisal bin Abdul Rahman bin Faisal bin Turki Al Saud, Fahd bin Abdul Rahman bin Faisal Al Saud, Khalid bin Abdul Rahman bin Faisal bin Turki Al Saud, Saud bin Abdul Rahman bin Faisal Al Saud a Saad II bin Abdul Rahman bin Faisal Al Saud (sourozenci) Ahmed bin Mohammed Al-Sudairi (děd) Mishari bin Saud bin Abdulaziz Al Saud, Fahda bint Saud, Abdul Rahman bin Saud Al Saud, Fahad bin Saud bin Abdulaziz Al Saud, Basmah bint Saúd, Muhammed bin Saud Al Saud, Mishaal bin Saud, Badr bin Saud bin Abdulaziz Al Saud, Hussam bin Saud bin Abdulaziz Al Saud, Mashhoor bin Saud bin Abdulaziz Al Saud, Prince Bandar bin Saud bin Abdul Aziz Al Saud, Noura bint Saud, Nasser bin Sa'ud Al Sa'ud, Faysal bin Sa'ud Al Sa'ud, Ahmed bin Saud bin Abdul Aziz Al Saud, Nayef bin Saud bin Abdul Aziz Al Saud, Mamdouh bin Saud bin Abdulaziz Al Saud, Abdul Aziz bin Saud bin Abdul Aziz Al Saud, Sultan bin Saud, Talál ibn Saúd ibn Abdul al-Azíz, Khalid bin Sa'ud Al Sa'ud, Dalal bint Saud Al Saud, Nahar bin Saud bin Abdulaziz Al Saud, Abdul Karim bin Saud bin Abdulaziz Al Saud, Abd al-Ilah bin Sa'ud Al Sa'ud, Yazid bin Sa'ud Al Sa'ud, Turki bin Saud bin Abdulaziz Al Saud, Thamir bin Sa'ud Al Sa'ud, Sattam bin Sa'ud Al Sa'ud, Sa'd bin Sa'ud Al Sa'ud, Salman bin Sa'ud Al Sa'ud, Saif al-Islam bin Sa'ud Al Sa'ud, Abd Allah bin Sa'ud Al Sa'ud, Abd al-Majid bin Sa'ud Al Sa'ud, Abdul Malik bin Sa'ud Al Sa'ud, Majid bin Sa'ud Al Sa'ud, Musa'id bin Sa'ud Al Sa'ud, Mansur bin Sa'ud Al Sa'ud, Q110260194, Q12223498 a Q12229375 (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Abd al-Azízova moc vznikla ze strategické spolupráce s Velkou Británií na přelomu 19. a 20. století. Britové se snažili v oblasti Perského zálivu oslabit Osmanskou říši a podpořili proto Abd al-Azíze, tehdy tzv. saúdského emíra, v převratu proti proosmanským Rašídům. V lednu 1902 se Abd al-Azíz zmocnil Rijádu a později ovládl celý Nadžd. Poté postupně získával vliv mezi hlavními kmeny v oblasti, vytvořil primitivní státní organizaci a začal budovat armádu, jejichž hlavní složkou se stalo nábožensko-vojenské (wahhábistické) hnutí Ichwán („bratři“). Členové bratrstva zakládali osady, do kterých usazovali beduíny. Během první světové války se Abd al-Azízovi pomocí Ichwánu podařilo rozšířit svou moc na velkou část Arabského poloostrova. 1. září 1924 dobyl Táif a 16. října vstoupil do Mekky, nejposvátnějšího místa pro všechny muslimy. Po roce obléhání a následném dobytí Medíny se Abd al-Azíz prohlásil králem Hidžázu, Nadždu a přilehlých oblastí. V roce 1927 Britové uznali jeho království. V září 1932 oficiálně vzniklo království s názvem Saúdská Arábie s Abd al-Azízem jako absolutním monarchou.

Abd al-Azíz upevňoval svou moc ve všech sférách, často dle dosti archaických vzorců. Za Abd al-Azízovy vlády bylo v Saúdské Arábii například běžné otrokářství. (Zakázáno bylo až v roce 1963.) Ekonomicky však šla země po druhé světové válce rychle nahoru, především díky příjmům z ropy, jejíž naleziště udělaly ze Saúdské Arábie jednu z nejbohatších zemí světa. V roce 1942 navázaly se Saúdskou Arábií diplomatické styky USA a pozvolna se staly klíčovým Abd al-Azízovým spojencem. Byl to on, kdo umožnil Američanům v zemi stavět vojenské základny a Saúdové na oplátku získali dodávky amerických zbraní. Brzy se rovněž rozvinula vzájemná spolupráce v oblasti těžby ropy. Saúdská vláda sice zpočátku dostávala od amerických ropných společností pouze malé poplatky za vytěžené barely, ale to se změnilo v roce 1950, kdy začaly být zisky děleny půl na půl.

Abd al-Azíz zemřel v roce 1953 a zanechal po sobě mezi 34–47 synů (údaje se rozcházejí), které zplodil s 22 manželkami.

Synové, kteří se stali králi

• Saúd bin Abd al-Azíz (1953–1964)
• Fajsal bin Abd al-Azíz (1964–1975)
• Chálid bin Abd al-Azíz (1975–1982)
• Fahd bin Abd al-Azíz (1982–2005)
• Abd Alláh bin Abd al-Azíz (2005–2015)
• Salmán bin Abd al-Azíz (od 2015)

Vyznamenání

• čestný rytíř velkokříže Řádu lázně – Spojené království, 1935^[1]
• komandér Legion of Merit – USA, 1947
• velkokříž Vojenského záslužného kříž s bílou dekorací – Španělsko, 1952^[2]