Adab

Adab (sumersky 𒌓𒉣𒆠)^[1][2] bylo starověké sumerské město ležící mezi Girsu a Nippurem, přibližně 35 km jihovýchodně od Nippuru. Nacházelo se na místě dnešní Bismaji v iráckém guvernorátu Kádisíja. Místo bylo osídleno minimálně od 3. tisíciletí př. n. l. Trvale bylo obýváno během raně dynastického období, Akkadské říše a Ur III. až do vlády Kassitů v polovině 2. tisíciletí př. n. l. Je známo, že v Adabu se nacházely chrámy Ninchursagy, Iškura, Ašgiho, Inanny a Enkiho a že městským bohem Adabu byl Parag'ellilegarra (Paniĝinĝarra), "Vládce ustanovený Enlilem".^[3][4]

Mapa hlavních měst raně dynastické období

Bismaya se nesmí zaměňovat s menším, pozdějším archeologickým nalezištěm Tell Bismaya (starobabylonským a sásánovským) ležícím 9 kilometrů východně od soutoku řek Dijála a Tigris, které v 80. letech 20. století vykopali iráčtí archeologové, ani s Tell Basmaya, který leží jihovýchodně od Bagdádu, odkrytým iráckými archeology v letech 2013–2014.^[5][6]

Historie

Busta muže, snad Lugalkisalsi, král Uruku, vápenec, Adab

Adab je zmíněn v textech z konce 4. tisíciletí př. n. l. nalezených v Uruku, ale z tohoto období nebyly na lokalitě nalezeny žádné artefakty.^[7]

Raná doba bronzová

Raně dynastické období

Město bylo obýváno nejméně od raně dynastického období. Podle sumerského textu Inannin sestup do podsvětí se v Adabu za vlády Dumuziho z Uruku nacházel Inannin chrám zvaný E-šar. V jiném textu ze stejného cyklu, Dumuziho sen, je Dumuzi svržen hladovým davem složeným z mužů z velkých sumerských měst, včetně Adabu.

Z nápisů nalezených v Bismaji vyplývá, že v Adabu měl vliv král Kiše Mesalim. Jeden z nápisů na fragmentu mísy zní: "Mesalim, král Kiše, se Esarovi vrátil [tuto mísu], Salkisalsi je patesi z Adabu".^[8] Jediný král Adabu, který je uveden v sumerském seznamu králů, Lugalanemundu, je zmíněn v několika současných nápisech. Některé z těchto nápisů, které jsou však mnohem pozdějšími opisy, mu připisují založení rozsáhlé, ale krátkodobé říše sahající od Elamu až po Libanon a území Amoritů podél Jordánu.^[9]

Adab je také zmiňován na některých tabulkách z Ebly, pocházejících přibližně ze stejného období, kdy je Adab označován za obchodního partnera Ebly, krátce předtím, než byla Ebla zničena neznámými silami.^[10]

V Bismaji byla nalezena mramorová socha s nápisem jména dalšího adabského krále, Lugal-dalu.^[11][12] Na lokalitě byl rovněž objeven nápis Eannatuma, vládce Lagaše.^[13]

Akkadské období

Sumerské 26. století př. n. l. Adab, "Dary od Vysokého a Mocného z Adabu velekněžce"

Meskigal, místodržící Adabu za vlády Lugalzagesiho z Uruku, změnil po nástupu Sargona Akkadského svou věrnost a stal se správcem města pod akkadskou nadvládou. Později se však připojil, spolu s dalšími městy včetně Zabaly, k povstání proti Rímušovi, Sargonovu synovi a druhému vládci Akkadské říše. Meskigal byl poražen a zajat.

Z tohoto období (ED IIIB/raně sargonské období) pochází přibližně 380 publikovaných tabulek z Adabu. K povstání došlo během prvních dvou let Rímušovy vlády. Podle nápisu, který zmiňuje zničení města: "Rímuš, král světa, zvítězil v bitvě nad Adabem a Zabalou, porazil 15 718 mužů a zajal 14 576". Po porážce povstání byl Adab podřízen přímé akkadské správě. Působilo zde několik místodržících včetně Lugal-gise, Sarru-alliho, Ur-Tura a Lugal-ajagua, z jejichž doby (střední sargonské období) pochází zhruba 1000 publikovaných tabulek.^[14]

Za vlády Narám-Sína, vnuka Sargona Akkadského, se Adab znovu připojil k tzv. "velkému povstání" proti Akkadu ale byl opět poražen.^[15] V následujícím období (klasickém sargonském období) jsou doloženy chrámy Ninchursagy, Iškura, Ašgiho, Inanny a Enkiho. Na konci akkadského období město obsadili Guťané, kteří si z něj udělali své hlavní město.

Enheduanna, dcera Sargona a první známá básnířka, složila řadu chrámových hymnů, včetně jednoho věnovaného adabskému chrámu bohyně Ninchursagy a jejímu synovi Ašgimu.^[16]

Ur III

Reliéf nahého kněze z Adabu v Iráku, raně dynastické období, Muzeum starověkého Orientu, Turecko

Z období třetí dynastie urské je známo několik místodržících Adabu, mimo jiné Ur-Asgi a Habaluge za vlády vládce Šulgiho a Ur-Asgi II. za vlády Šu-Sina. V Adabu byl objeven cihlový nápis, v němž je Šulgi označen jako ten, kdo zasvěcuje jez bohyni Ninchursag. Nalezeny byly také cihly s nápisy krále Amar-Sina. Místodržící Habaluge nechal v Adabu postavil chrám pro zasvěcený zboštělému Šu-Sinovi.^[17]

"Sü-Sin, milovaný bohem Enlilem, král, kterého si bůh Enlil s láskou vybral ve svém (vlastním) srdci, mocný král, král Uru, král čtyř světových stran, jeho milovaný bůh, Habaluge, místodržící Adabu, jeho služebník, postavil mu jeho milovaný chrám."^[18]

Archeologický výzkum

Socha Lugaldalua

Archeologická lokalita o rozloze přibližně 400 hektarů zahrnuje soustavu mohyl rozprostřených na ploše zhruba 3 x 1,5 km. Terén tvoří nízké hřbety nepřesahující výšku 12 metrů, které leží blíže k Tigridu nežli k Eufratu. Celý areál byl původně obklopen dvojitou zdí.

Bylo identifikováno dvanáct mohyl, z nichž dvě (označené jako X a XII) byly navršeny z písku vytěženého z Iturungalského kanálu. Na severním výběžku mohyly X bylo odkryto několik místností a dvacet hliněných tabulek. Existují záznamy o výzkumu mohyl XIV a XVI, avšak není známo, kde se přesně nacházely. Za východní zdí bylo rozpoznáno několik soukromých domů.^[19] Mezi významné mohyly patří:

• Mohyla I – palác, Isin/Larsa, starobabylonské období, asi 33 x 25 m. Byly zde nalezeny stovky převážně fragmentovaných tabulek.
• Mohyla II – hřbitov a dům u lázní, odkryto sedm pohřbů (pět ve zdivu, dvě hrobky).
• Mohyla III – administrativní a výrobní oblast poblíž západního rohu lokality; nálezy pocházejí z období raně dynastického, akkadského a Uru III. Většina tabulek spadá do doby vlády akkadského panovníka Šar-kali-šárrího.
• Mohyla IV – knihovna odkud pochází více než 2000 tabulek, původně uložených v rákosových koších s popisky. Jednalo se o administrativní centrum z akkadského období.
• Mohyla V – chrám É-Sar/É-mah, mohyla vysoká 11 metrů o obvodu 90 metrů. Obsahovala deset úrovní osídlení na čistém písku, datovaných od raně dynastického období po Ur III. Cihly s nápisem Kurigalzu naznačují obnovu v kassitském období. Byly zde postaveny dva po sobě jdoucí chrámy, přičemž první byl rituálně zapečetěn před stavbou druhého
• Mohyla VI – pozůstatky velkých zdí z cihel. Cihly nesly nápis Amar-Sin. Jednalo se pravděpodobně o pozůstatky chrámu.

První archeologické průzkumy v Bismaji uskutečnili William Hayes Ward v rámci Wolfeovy expedice v roce 1885 a o pět let později John Punnett Peters z Pensylvánské univerzity. Každý z nich na místě strávil jediný den, během něhož nalezl jednu tabulku s klínovým písmem a několik dalších fragmentů.^[20][21] V roce 1902 lokalitu navštívil Walter Andrae, který našel další fragment hliněné tabulky a vypracoval náčrt mapy Bismaje.^[22]

První skutečný archeologický výzkum zde probíhal od Vánoc roku 1903 do 25. května 1904 pod vedením Edgara Jamese Bankse a záštitou Chicagské univerzity. Práce byly znovu obnoveny 19. září 1904, avšak po osmi a půl dnech je osmanské úřady zastavily. Další etapa vykopávek probíhala od 13. března 1905 do konce června 1905 pod vedením Victora S. Personse.

Při odkrývání městské brány byly nalezeny tisíce prakových koulí (některé z kamene, většinou z pálené hlíny). Některé zploštělé z nich byly zploštělé. Banks je považoval za pozůstatky bitvy. Ačkoli měl Banks lepší archeologickou průpravu než jeho předchůdci a používal na svou dobu modernější archeologické metody, výzkum utrpěl tím, že jeho výsledky nebyly nikdy kompletně publikovány.^{[23][24][25][26]}

Banksova expedice do Bismaji byla podle tehdejších standardů dobře dokumentována a mnoho předmětů bylo vyfotografováno. Nicméně kvůli osobním sporům nebyla nikdy vydána závěrečná zpráva. V roce 2012 se Orientální institut k Banksovým záznamům vrátil, znovu je analyzoval a vypracoval zprávu o tzv. "opětovné vykopávce". Jedním z problémů zůstává, že Banks a Persons kromě výzkumu také artefakty nakupovali od místních obyvatel, takže není jisté, které z předmětů v muzeích skutečně pocházejí z jejich vykopávek.^[19]

Akkadská tabulka se záznamem o domácích zvířatech z doby vlády Šar-kali-šarrího, kolem 2100 př. n. l., Muzeum Orientálního institutu

Na mohyle V, původně považované za ostrov (pravděpodobně však vzniklé posunem dna kanálu), stál chrám É-mah se zikkuratem. Chrám prošel dvěma stavebními fázemi. První z nich, É-Sar ("Starší chrám"), byl postaven z plankonvexních cihel a pocházel z raně dynastického období. Později byl tento chrám vyplněn hliněnými cihlami a utěsněn vrstvou pálených cihel a asfaltovou dlažbou. Na této dlažbě byl objeven základový nález vládce Adabu E-iginimpa'e datovaný do raně dynastického období IIIa, který obsahoval "rytý měděný předmět ve tvaru teslice s měděným hrotem vloženým do otvoru na jeho konci a dvě tabulky, jednu z měděné slitiny a jednu z bílého kamene.^[27]

Druhá fáze stavby, označovaná jako Pozdější chrám, byla obložena pálenými cihlami, z nichž některé nesly nápis vládce Šulgiho z období Uru III. Podle těchto nápisů byl chrám zasvěcen bohyni Ninchursag.^[28]

Podle archeologických nálezů byl Adab významný městem, které bylo v pozdějším období opuštěno. Ruiny nalezené blízko povrchu mohyl patří Šulgimu a Urnammuovi, vládcům Uru III. z druhé poloviny 3. tisíciletí př. n. l., jak dokládají cihly s nápisy vykopanými v Bismaji.

Bezprostředně pod touto vrstvou, podobně jako v Nippuru, byly nalezeny artefakty datované do doby vlády Naram-Sina a Sargona, tedy z období Akkadské říše kolem roku 2300 př. n. l. Pod nimi se nacházelo 10,5 metru navrstvených pozůstatků, které představují sedm osmin celkové hloubky ruin. V centrální oblasti byl odkryt rozsáhlý palác s velkou cihlami obloženou studnou, což svědčí o raně dynastickém původu města.^[29]

Socha Lugaldalua, krále nebo místodržícího Adabu ve 3. tisíciletí př. n. l. Není uveden v sumerském seznamu králů. Nápis na rameni ho identifikuje a má na sobě oblečený kaunakes.

Kromě pozůstatků budov, zdí a hrobů nalezl Banks také velké množství hliněných tabulek s nápisy z velmi raného období. Dále byly nalezeny bronzové a kamenné tabulky, bronzové nástroje a další artefakty.^[19] Z těchto tabulek se 543 exemplářů dostalo do Orientálního institutu, zatímco přibližně 1100 kusů, většinou zakoupených od místních obyvatel a nikoli vykopaných, skončilo v Istanbulských archeologických muzeích. Tabulky uložené v Istanbulu nebyly publikovány ani zpřístupněny ke studiu.^[30][31][32]

Cihlová razítka, která Banks objevil během vykopávek v Adabu, uvádějí, že akkadský vládce Naram-Sin nechal ve městě postavit chrám zasvěcený bohyni Inanně. Tento chrám však nebyl během vykopávek nalezen a nelze vyloučit, že se jednalo chrám o É-šar.^[33]

K nejvýznamnějším nálezům patří kompletní socha z bílého mramoru, pravděpodobně nejstarší dochovaná socha svého druhu v Mezopotámii, dnes uložená v Istanbulských archeologických muzeích. Socha nese nápis "É-mach, král Daudu, král Udnun" a je známá jako socha Lugaldalua.

Dalším významným objevem byla halda chrámového odpadu, sestávající z velkého množství fragmentů váz z mramoru, alabastru, onyxu, porfyru a žuly. Na některých z těchto fragmentů byly nápisy, jiné pak byly zdobeny rytím či vykládány slonovinou a drahými kameny.^[19][34]

Všechny tabulky z Adabu, které se dostaly na Chicagské univerzitě, tehdejšího sponzora výzkumu, byly všechny publikovány a jsou dostupné v digitální podobě online.^[35]

Po skončení vykopávek podnikl Banks v roce 1913 soukromou cestu zpět do této oblasti, kde zakoupil tisíce tabulek z různých nalezišť, z nichž mnohé pocházely právě z Adabu. Tyto tabulky později po částech prodal různým majitelům. Některé z nich byly publikovány, jiné se objevily na trhu se starožitnostmi po nelegálním rabování naleziště a některé z nich se také dostaly do odborné literatury.^[36] Část těchto tabulek se nachází ve sbírkách Cornellovy univerzity.^{[37][38][39][40]}

V reakci na rozsáhlé rabování, které začalo po válce v Zálivu v roce 1991, provedla Irácká státní rada pro památky a dědictví v roce 2001 v Adabu záchranný výzkum.^[41] Lokalita je však téměř zcela zničena následkem systematického rabování, jež se po válce v roce 2003 dále zintenzivnilo. Z tohoto důvodu jsou další archeologické vykopávky na této lokalitě nepravděpodobné.^[42]

Odhadem asi tisíc tabulek pocházejících z těchto rabování, všechny ze sargonského období, bylo prodáno různým soukromým sběratelům. Mnohé z nich byly publikovány, avšak bez dalšího archeologického kontextu. Z celkového počtu 9 tisíc publikovaných tabulek ze sargonského období (raně dynastické IIIb až klasické sargonské období) pochází přibližně 2300 exemplářů z Adabu.^[43]

V letech 2016 až 2019 realizovala Boloňská univerzita ve spolupráci s Iráckou státní radou pro památky a dědictví pod vedením Nicolòa Marchettiho program s názvem Kádí Survey, který zahrnoval dálkové průzkumy Země a povrchové archeologické průzkumy v guvernorátu Kádisíja, včetně Bismaji.

Mezi výsledky projektu patřila "předběžná rekonstrukce městského uspořádání a hydrologické krajiny kolem Bismaji/Adabu v době třetí dynastie urské a akkadském období".^[44][45] Během průzkumu byl objeven dříve neznámý palác a zdokumentován rozsah rabování. Bylo zjištěno, že město bylo obklopeno sítí kanálů a jeho rozloha v . raně dynastickém období činila asi 462 hektarů.

Průzkum dále prokázal, že Adab měl 24hektarový centrální přístav o maximální délce 240 m a maximální šířce 215 m, který byl s řekou Tigris spojen kanálem širokým přibližně 100 m.^[46][47]

Fotogalerie

• 
  "Město Adab" na soše Lugal-dalua, nápis v raném sumero-akkadském klínovém písmu
• 
  Bezhlavá votivní socha z Adabu, raně dynastické období, Muzeum starověkého Orientu, Turecko
• 
  Bezhlavá votivní socha z Adabu, raně dynastické období, Muzeum starověkého Orientu, Turecko
• 
  Hlava votivní sochy z Adabu, raně dynastické období, Muzeum starověkého Orientu, Turecko
• 
  Herní plán, Bismaja, mohyla IV, 2000–1600 př. n. l., pálená hlína
• 
  Klínopisný nápis na soše z Adabu, zmiňující jméno Lugal-dalu a boha Esara z Adabu
• 
  Bezhlavá socha, na pravém rameni je uvedeno jméno božstva Ninšubur, Adab, 2600–2370 př. n. l.
• 
  Plaketa se sexuální scénou, Bismaja, mohyla IV, 2000–1600 př. n. l., pálená hlína
• 
  Akkadské období, pečetidlo z lapis lazuli s hrdinou se šesti ušima, který si podmaňuje lva a vodního buvola, Bismaja, c. 2350–2150 př. n. l.