Sumer
nejstarší známá civilizace v historické oblasti jižní Mezopotámie From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Sumer (sumersky Ki-EN/EME-GIR15, Země místních pánů, Země pánů jasu či Země sumerského jazyka), akkadsky také Šumeru, je nejstarší známá civilizace v historické oblasti jižní Mezopotámie na jihu dnešního středního Iráku, která se objevila během eneolitu a rané doby bronzové mezi šestým a pátým tisíciletím před naším letopočtem. Stejně jako nedaleký Elam je to jedna z kolébek civilizace spolu s Egyptem, údolím Indu, kulturou Erligang v údolí Žluté řeky, kulturou Norte Chico a Mezoamerikou.
Sumerští zemědělci, kteří žili podél řek Eufrat a Tigris, pěstovali množství obilí a dalších plodin, což jim umožnilo vytvářet městské osady. Tito zemědělci, dnes nazývaní Sumeřané, sami sebe ve vlastním jazyce označovali za „Černohlavce“ (un san gi ga).[1] Svou zemi nazývali Kengir neboli "Země vznešených pánů". Později do Sumeru přišli semitsky hovořící Akkaďané, kteří dali zemi i původním obyvatelům dnes známé jméno (šumeru). Rasový konflikt Sumeřanů a Semitů naplnil značnou část sumerských dějin a Sumeřané v něm nakonec prohráli.[2] Sumerolog Samuel Noah Kramer uvedl, že starému Sumeru lze připsat 37 "prvenství" v dějinách lidstva.[3] K sumerským objevům patří například institut školy, psaného zákonodárství, písma nebo literatury.[4] Nejstarší známé texty na světě pocházejí ze sumerských měst Uruk a Džemdet Nasr a datují se mezi cca 3350 až cca 2500 př. n. l., které následovaly po období před objevem písma cca 4000–2500 před naším letopočtem.[5][6][7]
Sumerové byli v raném období moderní archeologie zcela neznámí. Prvním učencem, který užil slovo Sumer, byl Jules Oppert (1869). První velké vykopávky proběhly v roce 1877 v Girsu a byly vedené francouzským archeologem Ernestem de Sarzecem.[8]
Remove ads
Jméno
Termín „Sumer“ (akkadsky: 𒋗𒈨𒊒, šumeru)[9] pochází z akkadského názvu pro Sumery, starověké nesemitsky mluvící obyvatele jižní Mezopotámie.[10][11][12][13][14] Ve svých vlastních nápisech Sumerové nazývali svou zemi „Kengir“, tedy „Země urozených pánů“ (sumersky: 𒆠𒂗𒄀, ki-en-gi(-r), dosl. „země“ + „pánové“ + „urození“) a svůj jazyk „Emegir“ (sumersky: 𒅴𒂠, eme-g̃ir nebo 𒅴𒄀 eme-gi15)[10][15][16]
Akkadové, východní Semité, kteří později dobyli sumerské městské státy, dali Sumeru jeho hlavní historické jméno, avšak fonologický vývoj termínu šumerû není jistý.[17] Hebrejské שִׁנְעָר Šinʿar, egyptské Sngr a chetitské Šanhar(a), která rovněž označují jižní Mezopotámii, mohou být západní varianty názvu Sumer.[17]
Remove ads
Původ
Sumerové do Mezopotámie pravděpodobně přišli nejpozději kolem roku 4000 př. n. l. a hovořili sumerštinou, jazykem, který se dosud nepodařilo přiřadit k nějaké ze známých jazykových rodin.[1] Existují poměrně věrohodně hovořící důkazy o tom, že Sumeřané pokračovali ve většině místních tradic. Po předsumerském obyvatelstvu zůstalo krom toho i několik jazykových stop, hlavně v topografii a v názvech některých řemesel a nástrojů. Avšak slova týkající se plavby po moři jsou zcela sumerská. Urucká kultura osídlovala Mezopotámii z jihu od moře, což nasvědčuje příchodu po moři. Taktéž existují souvislosti mezi sumerštinou a austronéskými nebo indoevropskými jazyky, proto je pravděpodobné, že Sumerové připluli z oblasti povodí Indu a asimilovali s obeidskou kulturou.[18] Odkud Sumeřané přišli je ale nedořešenou otázkou, jihozápadoasijská teorie je nejpřijímanější, existuje ale i teorie severoafrická nebo kavkazská, jiné teorie spojují ostrov Bahrajn s Dilmunem v sumerské mytologii a navrhují, že právě Bahrajn byl sumerskou pravlastí.[19][20][21]
Sumery kolonizovaní Obeiďané (nazývaní též Proto-Eufraťané), i když se o nich Sumerové ve svých písemných pramenech sami nikdy nezmínili, jsou moderními učenci považováni za první civilizační sílu v Sumeru.[22] Vysušili bažiny pro zemědělství, rozvinuli tkalcovství, kožedělnictví, kovářství, zednictví a hrnčířství. Předsumerského původu jsou patrně i názvy měst Ur, Sippar atd. a řek Eufrat a Tigris, původně Buranunna a Idigna. Obecně lze říci, že ve chvíli, kdy zemědělskou obeidskou kulturu vystřídala kultura urucká, došlo ke vzniku první městské civilizace historie a ke vzniku samotné Sumerské civilizace.
Přechod k městské kultuře byl přitom nečekaně prudký, sumerská města měla poměrně rychle až 10 000 obyvatel. Město Uruk překonalo nakonec hranici 50 000 obyvatel (okolo roku 2900 př. n. l).[23] Krajní odhady hovoří až o 80 000 lidí (pro srovnání: největší středověká města jako Benátky, Londýn či Paříž měla maximálně 40 000 obyvatel). Celková populace Sumeru se odhaduje na 0,8 milionu až 1,5 milionu. Světová populace se v této době odhaduje na 27 milionů.[24] Americký antropolog Robert McCormick Adams odhaduje, že 89 % populace Sumeru žilo ve městech.[25] To dokazuje mimořádnou efektivitu zemědělského systému a produkce potravin.
Svou roli v rychlé urbanizaci sehrálo otrokářství. Existují důkazy, že Sumeřané získali mnoho otroků při vojenských výpadech do horských oblastí. Někdy bývají Sumeřané označováni za "vynálezce otroctví".[26] Složitější je otázka, zda k dynamice přispíval i patriarchátní systém, neboť dle mnoha poukazů bylo postavení žen v sumerské společnosti mnohem lepší než v řadě následných civilizací: ženy zasedaly v radách starších, mohly obchodovat, vlastnit půdu, žít samy či iniciovat rozvod, synové a dcery dědili majetek za stejných podmínek.[27] Postavení žen se nicméně v čase zhoršovalo. Původně fungovala v sumerské společnosti patrně polyandrie (žena si brala více manželů). Roku 2350 př. n. l. tuto praxi zakázal král Urukagina a začala být trestána ukamenováním.[28]
Od pozdějších přísných patriarchálních společností se Sumer odlišoval také vztahem k sexualitě, který byl dosti volný. Sexuální morálka se odvozovala výhradně od toho, zda sexuální akt činí člověka rituálně nečistým. Sumerové široce věřili, že masturbace zvyšuje sexuální potenci, a to jak u mužů, tak u žen, a často se jí věnovali, jak sami, tak se svými partnery. Sumerové také nepovažovali anální sex za tabu. Kněžkám z Entu bylo zakázáno plodit potomky a často se věnovaly análnímu sexu jako metodě kontroly porodnosti.[29][30][31] Prostituce existovala, ale není jasné, zda existovala posvátná prostituce, vedou se o tom značné spory.[32]
Oblast byla mimořádně úrodná, ale vyžadovala stálé a vydatné zavlažování, jelikož je to oblast aridní. Vynález umělého zavlažování je mnohem staršího data (asi 5000 př. n. l.) a první zavlažovací kanál se podařilo vykopat v íránské Čóga Mami. V kultuře obeidské a urucké se kanály také používaly a k jejich managementu nebylo, na rozdíl od dřívějších domněnek, zapotřebí komplexní státní organizace. Oblast Sumeru se skládala z několika desítek relativně malých, navzájem nezávislých městských států.
První písemné památky především ekonomického rázu pocházejí z konce 4. a počátku 3. tisíciletí př. n. l. Nejednalo se ovšem o písmo použitelné k záznamu složitějších abstraktních pojmů. Sumerové po několika staletích z tohoto obrázkového písma vyvinuli klínopis, který se dobře hodil pro zápis jejich velmi specifického jazyka.[33]
Remove ads
Dějiny
- urucká kultura (kolem r. 3300–3000 př. n. l.): první písemné prameny vůbec; Uruk prvním městem světa (100 ha, monumentální budovy až 4 000 m2)
- ranědynastické období (kolem r. 3000–2350 př. n. l.): sumerské městské státy, rozvoj obchodu, první královské paláce (2700 př. n. l.) a větší množství klínopisných pís. záznamů. Souboj měst Ummy a Lagaše-Girsu, král Kiše jako nejvznešenější titul.
- akkadské období (2350–2150 př. n. l.): rychlý mocenský vzestup Akkaďanů a jejich říše pův. na sever od Sumeru v okolí města Agade, od něhož převzali i svoje pojmenování. Poprvé sjednocení celého Sumeru a Akkadu, porážka vojsk krále Lugalzageziho z města Ummy. Prvním králem sjednoceného státu král Kiše, původem syn kněžky, Sargon Veliký.
- vpád kočovníků etnika z východu Gutejců (2150–2075 př. n. l.), kteří svrhli již slabou akkadskou nadvládu. Podrobení Sumeru nájezdníkům, kteří jej více či méně ovládali po 1 století
- III. dynastie urská (2116–2004 př. n. l.): silná centralizace sumerského státu, sumerští králové sídlí v Uru, závěrečná renezance sumerské kultury, stavba prvních skutečných zikkuratů. Dochovalo se asi 100 000 tabulek s pís. záznamy. Sumer ovládá území zhruba podobné jako před ním akkadští králové.
- období Isinu a Larsy (2017–1763 př. n. l.): oslabení Sumerů vnitřním bojem mezi dynastiemi
Mytologickou potopu, kterou zachycuje Eridská genesis, přežil jediný člověk Ziusudra (Utnapištim), který postavil archu s párem zvířat od každého. První známou historickou osobností je kišský en (král) Me-baragesi, který vládl někdy mezi lety 2700 př. n. l.–2600 př. n. l., předposlední panovník 1. kišské dynastie. Jeho syn Agga byl poražen uruckým králem Gilgamešem, zakladatelem 1. urucké dynastie.
Sumerské státy byly dobyty ze západu příchozími semitsky hovořícími Akkady, kteří se usídlili na severu. Jejich král Sargon I. (Šarrukén, 2334 př. n. l.–2279 př. n. l., střední datace), který byl uzurpátorem v sumerském městě Kiš. Porazil nejmocnějšího soupeře, panovníka sumerské Ummy, ensiho Lugalzagesi (2375 př. n. l.–2350 př. n. l. a založil akkadskou říši. O původu Sargona se vykládá podobný příběh jako o Mojžíšovi. Akkadskou říši vyvrátili kočovníci z východně ležícího Zagrosu Gutejci, za nichž Sumerové zažívali nový rozkvět (2230 př. n. l.–2130 př. n. l.), zejména za krále Gudey. Závěrečným obdobím sumerských dějin je 3. dynastie urská (2116 př. n. l.–2004 př. n. l.). Utu-chengal svrhnul gutejskou nadvládu a jeho bratr Ur-Nammu (2112 př. n. l.–2095 př. n. l.) byl zakladatelem 3. urské dynastie, jež vládla království Sumeru a Akkadu. Zároveň byl autorem nejstaršího zákoníku na světě.
Konec Sumeru nastal pozvolna, především však stát čelil neustávajícímu tlaku kočovníku ze severozápadu. Tito Amorejci (akk. Amurrum či sum. Martu) pomalu ovládli krajinu mezi městy a později i některá města. Posledním sumerským králem byl Ibbi-Sín. Jeho bývalý služebník, amorejský uzurpátor Išbi-Erra, generál z Mari, který ovládl důležité město Isin. Ur byl pak dobyt a rozvrácen elamskými a churritskými kmeny. Je zachycen ve vynikajících básních Nářek nad zkázou Sumeru a Nářek nad zkázou Uru. Ibbi-Sín beze stopy zmizel v elamském zajetí. Zničení mnoha měst v závěrečné části a odvlečení mnoha lidí zasadilo sumerskému národu poslední a smrtící ránu. Po dobytí Uru následovalo období asimilace do semitského jazykového prostředí.
Období Isin – Larsa (vláda amorejských králů) bylo jen přechodné (2017 př. n. l.–1763 př. n. l.). Po roce 2000 př. n. l. přestala být sumerština používána ve většině oblastí jako živý jazyk, definitivně vymřela asi kolem r. 1800 př. n. l. Uchovala se pouze jako sakrální, vědecký, právní a správní jazyk a jako jazyk vzdělanců. Klínopis svoji pozici neztratil a byl přejat a částečně upraven pro akkadský semitský jazyk. (od cca r. 2600 př. n. l.). Akkadský jazyk převzal úlohu jazyka dorozumívacího v celé Mezopotámii po asimilaci Sumerů, včetně úlohy jazyka diplomatického a úředního. Období Isin-Larsa je přechodné mezi III. dynastií z Uru a nástupem starobabylónské říše a jmenuje se po 2 nejdůležitějších státech té doby. Akkadština však začala svoji pozici ztrácet po příchodu Aramejců (Chaldejců) do Mezopotámie a okolních oblastí na počátku 1. tisíciletí př. n. l. Prosazoval se jazyk aramejský, jenž byl psán mnohem jednodušším písmem foinickým (fénickým). Proto v období novobabylónském (cca 600 př. n. l.) byla sumerština, akkadština a klínopis znám jen vzdělaným kněžím. Mezi lidem byly již neznámé, nepoužívané. Klínopis přežil pád Babylónu do rukou Peršanů i později Řeků (pol. 6. století a pol. 4. století př. n. l.), ale před začátkem letopočtu vymizel.
Dodatek nejnovějších datací
Podle znalce klínopisů Blahoslava Hrušky je možné začátek urucké kultury posunout až k letopočtu 3500 př. n. l., přičemž první tabulka s obrázkovým písmem byla datována kolem roku 3200 př. n. l., v uruckém chrámu boha Ana. Kolem roku 2900 př. n. l. se mění v Uruku a Džemdet Nasru na písmo klínové a objevují se nejstarší literární skladby v sumerštině. Klínové písmo začíná být používáno také v elamských Súsách. Vláda Gilgameše se podle novějších výzkumů posouvá k letopočtu 2500 př. n. l. Kolem roku 2355 př. n. l. omezuje lagašský uzurpátor Urukagina moc palácových úředníků a získává na svou stranu chrámy a kněze. Toto jsou dosud nejstarší známé zákony. Kolem roku 2350 př. n. l. se urucký král Lugalzagesi pokusil o sjednocení země, ale byl poražen zhruba během deseti až dvaceti let, kdy se formuje první akkadský stát Sargona Akkadského a dobývá severní Mezopotámii, část Íránu, proniká do Malé Asie a východního Středomoří.
Remove ads
Populace
Uruk, jedno z největších sumerských měst, měl v době svého vrcholu odhadem 50 000–80 000 obyvatel.[34] Vzhledem k dalším městům v Sumeru a početné zemědělské populaci lze hrubě odhadnout, že Sumer měl 0,8–1,5 milionu obyvatel. Světová populace v té době se odhaduje na 27 milionů.[35]
Sumerský jazyk byl izolovaný jazyk. Někteří lingvisté tvrdí, že lze pod sumerštinou rozpoznat substrátový jazyk neznámé klasifikace, protože názvy některých hlavních sumerských měst nejsou sumerské, což ukazuje na vliv dřívějších obyvatel.[36] Archeologické nálezy však ukazují jasnou a nepřerušenou kulturní kontinuitu od raného obeidského období (5300–4700 př. n. l., C-14) v jižní Mezopotámii. Sumerové, kteří se zde usadili, obdělávali půdu úrodnou díky nánosům Tigridu a Eufratu.
Někteří archeologové se domnívají, že původní mluvčí staré sumerštiny mohli být zemědělci, kteří přišli ze severní Mezopotámie, poté co tam zdokonalili zavlažovací zemědělství. Keramika obeidského období v jižní Mezopotámii je spojována prostřednictvím přechodné keramiky Čoga Mami s keramikou kultury Samarra (cca 5700–4900 př. n. l., C-14) na severu, která jako první praktikovala rané zavlažované zemědělství podél středního toku Tigridu a jeho přítoků. Toto spojení je nejzřetelnější na lokalitě Tell el-'Oueili u Larsi, kde osm archeologických vrstev přineslo před-Ubaidskou keramiku podobnou keramice Samarry (francouzské vykopávky v 80. letech). Podle této teorie se zemědělské populace rozšířily do jižní Mezopotámie, protože vyvinuly chrámově-centrickou organizaci práce a řízení vody, což jim umožnilo přežít a prosperovat v náročném prostředí.
Jiní badatelé navrhují, že Sumerové mohou být přímými pokračovateli původních komunit lovců-rybářů, spojených s bifaciálními nástrojovými komplexy na arabském pobřeží. Juris Zarins se domnívá, že Sumerové mohli být obyvateli oblasti Perského zálivu před jeho zatopením na konci poslední doby ledové.
Sídla
.svg)
V jižní Mezopotámii začala vznikat první města již během předsumerské obeidské kultury. Stejně jako starověké Řecko se i Sumer skládal z městských států: Eridu (nejjižnější sumerské město, pahorek Abú Šahrajn), Nippur (dnešní Niffar, od 13. století neobývaný), Šuruppak (dnešní Fára), Uruk (pahorek al-Warká), Kiš (nejsevernější sumerské město, dnešní al-Uhajmer), Lagaš (dnešní Tello), Umma (dnešní Jocha) a Ur (dnešní al-Muqajjar). Eridu je považováno za jedno z nejstarších měst na světě. Podle pozdější ideologie bylo v Sumeru na Zemi přítomné vždy jen jedno království. V dochovaném Sumerském královském seznamu jsou vyjmenované takto: (dle sídelního města, dynastie), před potopou světa: Eridu – Bad-tibira – Larak – Sippar – Šuruppak a po potopě světa: Kiš – Uruk – Ur – Awan – Kiš – Hamazi – Uruk – Ur – Adab – Mari – Kiš – Akšak – Kiš – Uruk – Akkad – Uruk – Gutejci – Uruk – Ur – Isin. Je tak opomenuta Lagaš a do značné míry Uruk, což bylo dáno politicky místem vzniku Seznamu.
Sumerská města měla uprostřed městské zástavby posvátný okrsek s mnohavrstevným chrámem, který se vyvinul na konci 22. stol. př. n. l. v tzv. zikkurat, chrám zasvěcený božskému ochránci města.[37] Město bylo obklopeno městskými hradbami a posvátný okrsek míval často také vlastní hradby. Každé z měst tvořilo samostatný městský stát, který ovládal ve svém bezprostředním okolí zemědělské zázemí s několika vesnicemi či menšími městy. Rozloha takového státu byla malá, můžeme jen zhruba odhadnout, že jedno z větších měst ovládalo asi 3 000 km2.
Remove ads
Moc
Nejvyšší postavení ve státě měl od ranědynastického období tzv. lugal (velký muž = tj. král). Tento titul patřil původně politickému a vojenskému náčelníkovi. Nejstarším králem ověřeným archeologickými důkazy je Enmebaragesi z Kiše.[38] Ve městech ovládaných byl jeho zástupcem ensi (kníže). Ensi ovšem původně nosil význam nejvyšší správce chrámu, zástupce městského božstva na Zemi. Vztah světské a náboženské moci byl důležitým prvkem mezopotamské politiky a obě sféry zůstaly silně provázané. Chrámy měly dokonce ekonomické funkce. Organizovaly pracovní projekty potřebné pro zavlažování. Občané měli vůči chrámu pracovní povinnost, i když se z ní mohli vyplatit.
Remove ads
Kultura
Jazyk
Počátky světové literatury lze mimo Egypt umístit do Sumeru. Sumerové zaznamenávali informace klínovým písmem (klínopisem) na hliněné destičky pomocí jednoduchého trojhranného rydla, čili klínku. Hliněné destičky se používaly pro svoji praktičnost, neboť Mezopotámie je dodnes země s nevyčerpatelným množstvím hlíny, ale s minimem kamene, který byl vždy považován za vzácný importovaný materiál. Sumerské písmo je považováno za velký milník ve vývoji schopnosti lidstva vytvářet historické záznamy a literární díla, a to jak ve formě poetických eposů a příběhů, tak i modliteb a zákonů. Dochovalo se stovek tisíc textů v sumerském jazyce, včetně osobních a obchodních dopisů, stvrzenek, lexikálních seznamů, zákonů, hymnů, modliteb, příběhů a denních záznamů. Byly nalezeny kompletní knihovny hliněných tabulek.
Sumerský systém zápisu písma převzali i jejich následovníci, Akkaďané. Klínopis se ale pro jejich semitskou řeč nehodil a po celou dobu existence akkadštiny se tento jazyk s tímto značným problémem potýkal. Patrně největší překážkou byla nejednoznačnost textů a různé množství používaných sumerských značek slov. V sumersko-akkadské literatuře pak vznikl asi nejznámější Epos o Gilgamešovi, nejstarší epické dílo světové literatury.[39] Na rozklad sumerské společnosti reagovala lamentační poezie, mezi níž nejznámější je skladba Nářek nad zkázou Uru. Již čistě akkadský charakter má pak rozsáhlý mýtus Enúma eliš.[40]
Sumerský jazyk je v lingvistice obecně považován za izolovaný jazyk, protože nepatří do žádné známé jazykové rodiny. Naproti tomu akkadština patří do semitské větve afroasijských jazyků. Bylo podniknuto mnoho neúspěšných pokusů spojit sumerštinu s jinými jazykovými skupinami. Sumerština je aglutinační jazyk. Jinými slovy, morfémy („jednotky významu“) se spojují dohromady a tvoří slova, na rozdíl od analytických jazyků, kde se morfémy skládají k vytvoření vět.
Někteří autoři navrhli, že může existovat substrátový nebo adstrátový jazyk pro geografické názvy a různé řemeslné a zemědělské termíny, označovaný jako protoeufratský nebo prototigridský, avšak tento názor je jinými badateli zpochybňován.
Sumerská civilizace postupně slábla, v 1. pol. 2. tisíciletí př. n. l. již sumerské obyvatelstvo neexistovalo. Nadále však zůstala v užívání sumerština, která se stala liturgickým a státnickým jazykem a byla jím až do 7. stol. př. n. l. (srov. s latinou).
Raný písemný záznam určený k evidenci přídělu piva, 3100–3000 př. n. l., z Iráku. Britské muzeum, Londýn
Klínopisná tabulka s administrativním záznamem, obsahující položky týkající se sladu a ječných krup, 3100–2900 př. n. l. Hlína, 6,8 × 4,5 × 1,6 cm, Metropolitní muzeum umění, New York
Kupní listina pole a domu, Šuruppak, cca 2600 př. n. l. Výška: 8,5 cm, šířka: 8,5 cm, hloubka: 2 cm. Louvre
Stéla supů, cca 2450 př. n. l., vápenec. Nalezena roku 1881 Édouardem de Sarzecem v Girsu, dnes Tell Telloh, Irák. Louvre
.svg){kind=link}
Náboženství
Sumerové připisovali svým božstvům odpovědnost za všechny záležitosti týkající se jejich života a projevovali pokoru tváří v tvář kosmickým silám, jako je smrt a boží hněv. Sumerská náboženská tradice se zdá být založena na dvou oddělených kosmogonických mýtech. První chápal stvoření jako výsledek série hieroi gamoi, neboli posvátných sňatků, zahrnujících smíření protikladů, chápaných jako spojení mužských a ženských božských bytostí, tedy bohů.
Tento vzorec nadále ovlivňoval regionální mezopotámské mýty. Tak například v pozdějším akkadském Enúma eliš bylo stvoření chápáno jako spojení sladké a slané vody, mezi mužským Abzu a ženskou Tiamat. Produkty tohoto spojení, Lahm a Lahmu, „bahenní bytosti“, byli titulem strážců bran chrámu E-Abzu boha Enkiho v Eridu, prvním sumerském městě.
Odrazujíc způsob, jakým se bahnité ostrovy objevují u ústí Eufratu, kde se setkává sladká a slaná voda a kde řeka ukládá své nánosy, měl druhý hieros gamos údajně vést ke stvoření Anšara a Kišary, „nebeského čepu (osy)“ a „zemského čepu“, kteří byli následně rodiči Anu (nebe) a Ki (země).
Další důležitý sumerský hieros gamos byl mezi Ki, zde známou jako Ninchursag neboli „Paní hor“, a Enkim z Eridu, bohem sladké vody, která přinášela zeleň a pastviny.
V raném období, po počátku psaných dějin, nahradilo Nippur ve střední Mezopotámii jižní Eridu jako hlavní chrámové město, jehož kněží vykonávali politickou hegemonii nad ostatními městskými státy. Nippur si tento status udržel po celé sumerské období.
Božstva
_-_EnKi_(Sumerian).jpg)
Sumerský náboženský systém byl antropomorfně polyteistický. Uctívalo se mnoho bohů v lidské podobě. Neexistovala žádná společná sada bohů. Každý městský stát měl své vlastní patrony, chrámy a bohy. Bohové jednoho města ale byli často uznáváni i jinde. Náboženský význam boha často rostl a klesal s politickou mocí města, kde byl primárně uctíván. Sumeřané byli prvními lidmi, kteří zaznamenali svou víru písemně. Nejznámějšími bohy byli An, Ki, Enki, Enlil, Inanna, Utu (Šamaš) a Nanna (Sin). Tato božstva tvořila hlavní panteon a kromě toho existovaly stovky dalších menších bohů. Sumerský posmrtný život byl poměrně temný, mrtvý sestoupil do ponurého podsvětí Ereškigal, kde pak žil navěky v bídné podobě gidima (ducha).[41] Nástup nadvlády Akkadů je pak provázen povýšením boha Marduka na nejvyššího boha.
Sumerové uctívali:
- Ana jako boha, který byl plným ekvivalentem nebes; slovo an v sumerštině znamená „nebe“ a jeho družka Ki znamená „země“.
- Enkiho na jihu, v chrámu v Eridu. Enki byl bohem dobročinnosti a moudrosti, vládcem sladkovodních hlubin pod zemí, léčitelem a přítelem lidstva, o němž se v sumerských mýtech věřilo, že dal lidem umění a vědy, řemesla a způsoby civilizace; první zákoník byl považován za jeho výtvor.
- Enlila, boha bouří, větru a deště.[42] Byl nejvyšším bohem sumerského panteonu[42][43] a patronem města Nippur.[44] Jeho družkou byla Ninlil, bohyně jižního větru.[45]
- Inannu, bohyni lásky, sexuality a války;[46] zosobnění Venuše, jitřní (východní) a večerní (západní) hvězdy, uctívanou v chrámu (sdíleném s Anem) v Uruku. Zbožštělí králové mohli znovu sehrávat posvátný sňatek Inanny s Dumuzidem s kněžkami.[46]
- Slunečního boha Utu v Larse na jihu a v Sipparu na severu.
- Měsíčního boha Sina v Uru.
Pohřební praktiky
Věřilo se, že když lidé zemřou, budou uvězněni v ponurém světě bohyně Ereškigal, jejíž říši střežily brány s různými nestvůrami, které měly zabránit lidem vstoupit nebo odejít.
Mrtví byli pochováváni za městskými hradbami na hřbitovech, kde malé násypy pokrývaly tělo spolu s obětinami pro bytosti podsvětí a malým množstvím jídla. Ti, kteří si to mohli dovolit, usilovali o pohřeb v Dilmunu. Lidská oběť byla doložena v „jamách smrti“ na královském hřbitově v Uru, kde byla královna Puabi doprovázena na onen svět svými služebníky.
Zemědělství a lov
Sumerové přijali zemědělský způsob života možná již kolem 5000–4500 př. n. l. Tento region vykazoval řadu klíčových zemědělských technik, včetně organizovaného zavlažování, velkoplošného intenzivního obdělávání půdy, monokultur využívajících orbu a zemědělské specializované pracovní síly pod úředním dohledem. Potreba spravovat chrámové účty v rámci tohoto systému vedla k rozvoji písma (cca 3500 př. n. l.).
V raném sumerském období Uru primitivní piktogramy naznačují, že byli domestikováni ovce, kozy, skot a prasata. Sumerové používali voly jako hlavní tažná zvířata a osly nebo koně jako hlavní dopravní zvířata. „Vlněné oděvy a koberce byly vyráběny z vlny nebo chlupů zvířat. "Vedle domu byl oplocený zahradní pozemek vysazený stromy a dalšími rostlinami; na polích se pěstovala pšenice a pravděpodobně i další obiloviny a k zavlažování se již používal šaduf. Rostliny byly pěstovány také v květináčích nebo nádobách.“[47]
Sumerové byli jednou z prvních známých společností, která konzumovala pivo. Obiloviny byly hojné a tvořily hlavní složku jejich raného piva. Vařili několik druhů piva: pšeničné, ječmenné a ze smíšeného obilí. Pivovarnictví mělo velký význam - o pivu se píše i v Eposu o Gilgamešovi[48], když byl Enkidu uveden do civilizovaného života: „Pij pivo, jak je zvykem v této zemi…Pil pivo — sedm džbánů! — a stal se veselým a zpíval radostí!“[49]
Sumerové používali podobné zavlažovací techniky jako Egypťané.[50] Antropolog Robert McCormick Adams uvádí, že rozvoj zavlažování souvisel s urbanizací,[51] a že 89 % populace žilo ve městech.
Pěstovali ječmen, cizrnu, čočku, pšenici, datle, cibuli, česnek, salát, pór a hořčici. Lidé v Sumeru také lovili vodní ptactvo a gazely a lovili mnoho ryb.[52]
Sumerské zemědělství silně záviselo na zavlažování, které probíhalo pomocí šadufu, kanálů, příkopů, hrází, jezů a nádrží. Časté prudké záplavy Tigridu, a méně často Eufratu, znamenaly, že kanály vyžadovaly časté opravy, stálé odstraňování nánosů a pravidelnou obnovu měřicích a hraničních kamenů. Stát požadoval od obyvatel robotu na kanálech, i když bohatí se z ní mohli vykoupit.
Jak uvádí „Sumerian Farmer’s Almanac“, po období záplav, po jarní rovnodennosti a svátku Akitu (Nový rok) zemědělci pomocí kanálů zaplavili pole a poté je nechali odtéct. Poté nechali voly udusat půdu a zničit plevel, následně rozrývali pole krumpáči. Po vyschnutí půdu orali, vláčeli a hrabali třikrát a nakonec ji rozmělnili motykou před zasetím. Vysoké odpařování však vedlo k postupnému zasolování půdy; v období Ur III proto zemědělci přešli z pšenice na slanuvzdornější ječmen jako hlavní plodinu.
Sumerové sklízeli na jaře v tříčlenných týmech, které tvořil sekáč, vazač a sběrač snopů.[53] Používali mlatící vozy tažené voly k oddělení klasů od stébel a následně mlatící saně k uvolnění zrna. Poté zrno vytřídili větráním od plev.
Umění
_(2).jpg)
Sumerové byli vynikající umělci. Jejich artefakty vykazují velkou míru detailu a zdobnosti, přičemž do jejich návrhů byly zapracovány polodrahokamy dovážené z jiných zemí, jako lapis lazuli, mramor a diorit, a vzácné kovy, například tepáné zlato. Protože kámen byl vzácný, byl vyhrazen pro sochařství. Nejrozšířenějším materiálem v Sumeru byla hlína, a proto je mnoho sumerských předmětů vyrobeno z hlíny. Kovy jako zlato, stříbro, měď a bronz, spolu s mušlemi a drahými kameny, byly používány pro nejkvalitnější sochy a intarzie. Drobné kameny všeho druhu — včetně vzácnějších jako lapis lazuli, alabastr a serpentin — byly využívány pro válcové pečeti.
Mezi nejznámější umělecká díla patří lyry z Uru, které jsou považovány za nejstarší dochované strunné nástroje na světě. Objevil je Leonard Woolley při vykopávkách na Královském hřbitově v Uru v letech 1922 až 1934.[54] Wolley souběžně objevil i jednu z největších sumerských výtvarných památek, urskou standartu.[55] Lyry i standarta jsou ve vlastnictví Britského muzea v Londýně.
Architektura
Planina mezi Eufratem a Tigridem postrádala nerosty a stromy. Sumerské stavby byly stavěny z plano-konvexních hliněných cihel, které nebyly spojovány maltou ani cementem. Budovy z hliněných cihel časem chátraly, takže byly pravidelně bořeny, srovnávány se zemí a znovu stavěny na stejném místě. Toto neustálé přestavování postupně zvyšovalo úroveň měst, která se tak zvedala nad okolní rovinu. Výsledné pahorky, známé jako telly, se nacházejí po celém starověkém Předním východě.
Podle Archibalda Saycea primitivní piktogramy raného sumerského období (tj. urucké éry) naznačují, že „kámen byl vzácný, ale již byl otesáván do bloků a pečetí. Cihla byla běžným stavebním materiálem a z ní byla stavěna města, pevnosti, chrámy a domy. Město mělo věže a stálo na umělé plošině; dům měl také věžovitý vzhled. Byl vybaven dveřmi s panty, které bylo možné otevřít jakýmsi klíčem; městská brána byla větší a zdá se, že byla dvojitá. Základové kameny — nebo spíše cihly — domu byly posvěceny určitými předměty, které byly uloženy pod nimi.“[47]
Nejpozoruhodnější a nejslavnější sumerské stavby jsou zikkuraty, velké stupňovité platformy, které nesly chrámy. Sumerské válcové pečeti také zobrazují domy stavěné z rákosu, podobné těm, které stavěli Bažinní Arabové v jižním Iráku ještě kolem roku 400 n. l. Sumerové také vyvinuli oblouk, což jim umožnilo vytvořit pevný typ kupole. Tu stavěli spojením několika oblouků. Sumerské chrámy a paláce využívaly pokročilejší materiály a techniky, jako opěráky, výklenky, polosloupy a hliněné "hřeby".
Matematika
Sumerové kolem roku 4000 př. n. l. vyvinuli složitý systém metrologie. Tato pokročilá metrologie vedla k vytvoření aritmetiky, geometrie a algebry. Od cca 2600 př. n. l. zapisovali Sumerové násobilku na hliněné tabulky a zabývali se geometrickými úlohami a dělením. Nejstarší stopy babylónských číslic pocházejí rovněž z tohoto období.[56]
V období cca 2700–2300 př. n. l. se poprvé objevuje počítadlo a tabulka sloupců vymezujících násobné řády velikosti v jejich šedesátkové číselné soustavě.[57] Sumerové byli první, kdo použili číselný systém s poziční hodnotou číslic. Existují také nepřímé důkazy, že mohli používat druh posuvného pravítka při astronomických výpočtech. Byli první, kdo vypočítali obsah trojúhelníku a objem krychle.[58]
Ekonomika a obchod
Nálezy obsidiánu z vzdálených oblastí v Anatolii a lapisu lazuli z Badachšánu v severovýchodním Afghánistánu, korálků z Dilmunu (dnešní Bahrajn) a několika pečetí se znakem písma údolí Indu naznačují pozoruhodně rozsáhlou obchodní síť starověku, jejímž centrem byl Perský záliv. Například dovoz do Uru přicházel z mnoha částí světa. Zejména kovy všeho druhu musely být dováženy, protože v Mezopotámii prakticky chyběly.
Epos o Gilgamešovi se zmiňuje o obchodu se vzdálenými zeměmi pro zboží, například dřevo, které bylo v Mezopotámii vzácné. Zejména cedr z Libanonu byl vysoce ceněný. Nález pryskyřice v hrobce královny Puabi v Uru naznačuje, že se obchodovalo až z oblasti dnešního Mosambiku.
Sumerové používali otroky, i když nepředstavovali hlavní část ekonomiky. Otrokyně pracovaly jako tkadleny, lisovačky, mlynářky a nosičky.
Sumerští hrnčíři zdobili nádoby barvami z cedrového oleje. Používali vrtačku s tětivou k vytvoření ohně potřebného pro vypalování keramiky. Sumerští stavitelé a klenotníci znali a používali sádrovec (kalcit), slonovinu, železo, zlato, stříbro, karneol a lapis lazuli.[59]
Obchod s údolím Indu
.jpg)
Důkazy o dovozech z oblasti Indu do Uru lze nalézt přibližně od 2350 př. n. l.[62] Různé předměty vyrobené z mořských mušlí typických pro indické pobřeží, zejména Turbinella pyrum a Pleuroploca trapezium, byly nalezeny na archeologických nalezištích v Mezopotámii datovaných do 2500–2000 př. n. l.[63] Karneolové korálky z oblasti Indu byly nalezeny v sumerských hrobkách v Uru, na Královském hřbitově v Uru, datovaných do 2600–2450 př. n. l.[64] Zvláště karneolové korálky s leptaným bílým vzorem byly pravděpodobně dováženy z údolí Indu a byly vyrobeny pomocí techniky leptání kyselinou, kterou vyvinula harappská civilizace.[65][66]
Lapis lazuli byl ve velkém množství dovážen do Egypta a již byl používán v mnoha hrobkách období Nakáda II. (cca 3200 př. n. l.). Lapis lazuli pravděpodobně pocházel ze severního Afghánistánu, protože jiné zdroje nejsou známy, a musel být dopravován přes íránskou vysočinu do Mezopotámie a poté do Egypta.[67][68]
Několik pečetí z oblasti Indu s harappským písmem bylo rovněž nalezeno v Mezopotámii, zejména v Uru, Babylónu a Kiši.[69][70][71][72][73][74]
Gudea, vládce neosumerské říše v Lagaši, je zaznamenán jako ten, kdo dovážel „průsvitný karneol“ z Meluhy, která je obecně považována za oblast údolí Indu.[64] Různé nápisy rovněž zmiňují přítomnost obchodníků z Meluhy a tlumočníků v Mezopotámii.[64] Přibližně dvacet pečetí bylo nalezeno na nalezištích období Akkadské říše a Třetí dynastie uru, které mají spojení s Harappou a často využívají harappské symboly či písmo.[64]
Civilizace údolí Indu prosperovala ve své nejvyspělejší podobě mezi 2400 a 1800 př. n. l., ale v době těchto výměn byla mnohem větší než mezopotámská civilizace. Zaujímala 1,2 milionu km² s tisíci sídly, ve srovnání s přibližně 65 000 km² osídlené oblasti Mezopotámie, zatímco největší města obou civilizací byla podobné velikosti — asi 30–40 tisíc obyvatel.[75]
Peníze a úvěr
Velké instituce vedly své účetnictví v ječmeni a stříbře, často s pevně stanoveným směnným poměrem mezi nimi. Závazky, půjčky a ceny byly obvykle uváděny v jedné z těchto jednotek. Mnoho transakcí zahrnovalo dluh, například zboží svěřené chrámem obchodníkům nebo pivo poskytnuté napřed „ženskými hostinskými“.[76]
Obchodní úvěr a zemědělské spotřebitelské půjčky byly hlavními typy úvěrů. Obchodní úvěr byl obvykle poskytován chrámy za účelem financování obchodních expedic a byl denominován ve stříbře. Úroková sazba byla stanovena na 1/60 měsíčně (jeden šekel na minu) někdy před rokem 2000 př. n. l. a zůstala na této úrovni přibližně dva tisíce let.[76]
Venkovské půjčky nejčastěji vznikaly v důsledku nesplněných závazků vůči instituci (např. chrámu); v takovém případě byly nedoplatky považovány za půjčené dlužníkovi.[77] Tyto půjčky byly denominovány v ječmeni nebo jiných plodinách a úroková sazba byla obvykle mnohem vyšší než u obchodních půjček — mohla činit 1/3 až 1/2 jistiny.[76]
Panovníci pravidelně vydávali „dekrety čistého stolu“, které rušily veškerý venkovský dluh (nikoli však obchodní) a umožňovaly dlužníkům v nevolenickém postavení vrátit se domů. Obvykle tak činili na začátku prvního celého roku své vlády, ale dekrety mohly být vydány také v době války nebo neúrody. První známé dekrety tohoto typu vydali Entemena a Urukagina z Lagaše v letech 2400–2350 př. n. l. Podle Hudsona jejich účelem bylo zabránit nadměrnému narůstání dluhů, které by mohlo ohrozit vojenskou sílu společnosti, což by nastalo, pokud by rolníci ztratili půdu k obživě nebo upadli do nevolnictví kvůli neschopnosti splácet dluh.[76]
Vojenství
Téměř neustálé války mezi sumerskými městskými státy trvající 2000 let významně přispěly k rozvoji vojenských technologií a taktik v Sumeru.[78] První válka podrobně zaznamenaná v dějinách byla mezi Lagašem a Ummou kolem 2450 př. n. l., jak ukazuje Stéla supů. Na ní je král Lagaše zobrazen v čele sumerské armády složené převážně z pěchoty. Pěchota nesla kopí, nosila měděné přilby a měla obdélníkové štíty. Kopiníci jsou vyobrazeni v útvaru připomínajícím falangu, což vyžaduje výcvik a disciplínu – to naznačuje, že Sumerové možná používali profesionální vojáky.[79]
Sumerská armáda používala vozy tažené divokými osly. Tyto rané vozy byly méně účinné v boji než pozdější typy a podle některých názorů sloužily spíše jako dopravní prostředek, i když jejich posádky nesly bojové sekery a oštěpy. Sumerský vůz měl čtyři nebo dvě kola, posádku dvou mužů a byl tažen čtyřmi osly. Konstrukce vozu byla tvořena pleteným košem a kola měla plný třídílný design. Sumerská města byla obklopena obrannými hradbami. Sumerové vedli mezi svými městy obléhací války, ale hliněno-cihelné zdi dokázaly některé nepřátele odradit.
Technologie
Sumerové vytvořili v Mezopotámii civilizaci, která používala rozvinuté formy zemědělství; sumerští zemědělci do značné míry využívali propracovaný systém zavlažování – kanály, průtoky, rezervoáry.[80] Sumerové dále vynalezli kalendář o 12 měsících, rozdělení týdne na sedm dní a hodiny na šedesát minut, šedesátkovou číselnou soustavu[81], vůz s koly[82], hrnčířský kruh[83] a v architektuře využívali obloukové klenutí. Sumeřané jsou někdy označování za vynálezci geometrie.[84] Vynalezli též koncept obléhací války a "taktiku spálené země".
Ve zkratce příklady sumerských technologií zahrnují: kolo, klínové písmo, aritmetiku a geometrii, zavlažovací systémy, sumerské lodě, lunisolární kalendář, bronz, kůži, pily, dláta, kladiva, ruční vrtačky, vrtáky, hřebíky, jehlice, prsteny, motyky, sekery, nože, hroty, šípy, meče, lepidlo, dýky, vaky na vodu, tašky, postroje, brnění, toulce, válečné vozy, pouzdra na meče, boty, sandály, harpuny a pivo.
Sumerové měli tři hlavní typy lodí:
Remove ads
Odkaz
Důkazy o kolových vozechse objevují v polovině 4. tisíciletí př. n. l., téměř současně v Mezopotámii, na Severním Kavkaze (Majkopská kultura) a ve střední Evropě. Kolo mělo zpočátku podobu hrnčířského kruhu. Tento nový koncept vedl k vozidlům na kolech a mlýnským kolům.
Sumerské klínové písmo je nejstarší (nebo druhé nejstarší po egyptských hieroglyfech) písmo, které bylo rozluštěno (status ještě starších nápisů, jako symboly Ťia-chu a tabulky z Tărtărie, je sporný). Sumerové patřili k prvním astronomům – mapovali hvězdy do souhvězdí, z nichž mnohá přežila ve zvěrokruhu a byla uznávána také starověkými Řeky.[85] Znali i pět planet viditelných pouhým okem.[86]
Sumerové vynalezli a rozvinuli aritmetiku, používali několik číselných soustav, včetně smíšené soustavy s alternací základu 10 a 6. Tato šedesátková soustava se stala standardem v Sumeru a Babylónii. Pravděpodobně vynalezli vojenské formace a zavedli základní členění armády na pěchotu, jízdu a lučištníky. Vyvinuli první známé kodifikované právní a správní systémy, doplněné o soudy, vězení a vládní záznamy.
První skutečné městské státy vznikly v Sumeru, přibližně současně s podobnými útvary na území dnešní Sýrie a Libanonu. Několik století po vynálezu klínového písma se jeho použití rozšířilo mimo dluhové záznamy a inventurní seznamy a bylo poprvé, kolem 2600 př. n. l., využíváno ke zprávám a poště, historii, legendám, matematice, astronomickým záznamům a dalším účelům. Současně s rozšířením psaní byly založeny první formální školy, obvykle pod patronátem hlavního chrámu městského státu.
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads