Albrecht z Zinzendorfu

Albrecht VII. říšský hrabě z Zinzendorfu a Pottendorfu (Albrecht VII. Reichsgraf von Zinzendorf und Pottendorf) (24. srpna 1619, Karlsbach – 7. října 1683, Linec) byl rakouský šlechtic, politik a dvořan. Od mládí byl členem císařského dvora, kde později zastával několik vlivných funkcí. Krátce před smrtí dosáhl postů prezidenta tajné státní konference a císařského nejvyššího hofmistra.

Albrecht VII. hrabě z Zinzendorfu
Nejvyšší císařský hofmistr
Ve funkci: 1683 – 1683
Předchůdce	Jan Maxmilián z Lambergu
Nástupce	Ferdinand z Ditrichštejna
Nejvyšší maršálek císařského dvora
Ve funkci: 1678 – 1683
Předchůdce	František Eusebius z Pöttingu
Nástupce	František Augustin z Valdštejna
Narození	24. srpna 1619
Úmrtí	6. října 1683 (ve věku 64 let) Linec
Profese	politik
Commons	Albrecht III von Zinzendorf (1618-1683)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Zámek Wasserburg (Dolní Rakousy)

Pocházel ze staré rakouské šlechtické rodiny Zinzendorfů^[1], narodil se jako čtvrtý syn barona Jana Jáchyma Zinzendorfa (1570–1626), po matce Juditě (1575–1621) byl synovcem knížat Karla, Maxmiliána a Gundakara Lichtenštejnů. Při rozdělování dědictví po otci obdržel ještě jako nezletilý panství Wasserburg a Freyenstein v Dolních Rakousích. Dostal vzdělání od katolických duchovních a od mládí se pohyboval u dvora císaře Ferdinanda III., souběžně zastával funkce ve správě Dolních Rakous. V roce 1640 byl jmenován císařským komorníkem a v roce 1645 byl uveden mezi členy říšské dvorní rady.^[2] Po smrti císaře Ferdinanda III. setrval u dvora, mimo jiné byl dědičným nejvyšším lovčím v Dolních Rakousích. Spolu s dalšími příbuznými byl v roce 1662 povýšen do říšského hraběcího stavu a v roce 1666 byl jmenován členem Tajné rady. Později byl u dvora vůdcem jedné frakce ve funkci nejvyššího hofmistra císařovny-vdovy Eleonory Magdaleny (1670–1678). V letech 1678–1683 byl nejvyšším maršálkem císařského dvora. V dubnu 1683 byl jmenován císařským nejvyšším hofmistrem a předsedou státní konference, zemřel ale již v říjnu téhož roku. Od roku 1675 byl rytířem Řádu zlatého rouna.

V roce 1641 se oženil s Marií Barborou Khevenhüllerovou (1624–1696), dcerou Františka Kryštofa Khevenhüllera (1588–1650), dlouholetého císařského vyslance ve Španělsku. Z jejich manželství pocházely tři děti. Dcery Marie Zuzana a Marie Josefa se provdaly do rodin Colloredů a Portiů, jediný syn František Karel (1647–1668) zemřel během kavalírské cesty v Paříži.

Ze zděděného majetku prodal v roce 1657 panství Freyenstein svému švagrovi Konrádu Baltazarovi ze Starhembergu.