Nejvyšší lovčí

Nejvyšší lovčí (latinsky summus venator,^[1] německy Oberst-Jägermeister nebo Oberstjägermeister, případně Obrist-Jägermeister), zpočátku jen lovčí patřil k dvorským úřadům (dignitates), které původně měly zabezpečovat hospodářství a chod domácnosti i dvora panovníka. Jeho úkolem byl dohled nad knížecími a později královskými lesy, které se využívaly především k honitbě. Dalšími dvorskými úřady byl komorník (camerarius), správce knížecích stájí – maršálek (marschalcus, agazo), stolník, číšník (dapifer) a mečník (ensifer).

České království

V Českém knížectví se lovčí připomíná už v 11. století. Kníže Jaromír (vládl 1003, 1004–1012, 1033–1034) odměnil svého zachránce Hovoru udělením úřadu lovčího s příslušností ke Zbečnu.^[2] Ve 12. století se hodnost lovčího změnila ve skutečný, stálý a institucionalizovaný úřad. Lovčí měl dohled nad celkem lesních komplexů, které byly rozděleny na menší lesní úseky dozorované hajnými (forestarii) a které panovnická družina využívala k honitbě.^[3] Lovci teoreticky podléhali nejvyššímu lovčímu.^[4] Úřad existoval až do konce 18. století.^[5] Významný královský lovecký revír se nacházel na Křivoklátsku (přemyslovský hvozd), v nejbližším okolí Prahy panovník a jeho družina lovili v Královské oboře.

Seznam nejvyšších lovčích Českého království

• 1184–1185 Matyáš
• 1189 Vecel
• 1194 Vilém
• 1221 Záviš
• 1225 Častolov ze Žitavy
• 1227 Radoslav z Ceblovic
• 1232–1233, 1239 Slavata a Spytata
• 1233 Bohuslav
• 1230–1259 Beneda
• 1234 Bohobud, Ranožír, Veceň
• 1234–1238 Řim
• 1238 Zdislav
• 1239 Vrch
• 1367–1378 Ctibor z Fuchsberka
• 1380–1385 Jíra z Roztok
• 1385 Ctibor Tlam z Drastu
• před 1397 Sulek z Chlistova
• 1396–1412 Filip Lanta z Dědic
• 1417–1419 Janek ze Smilkova a z Kostelce
• 1437 Hanuš z Kolowrat na Krašově
• 1500 Jan Vratislav z Mitrovic
• 1579–1581 Dětřich ze Švendy
• 1582–1588 Abundus Šlik
• 1594–1603 Jan Vřesovec z Vřesovic na Podsedicích a Libčevsi († 1605)^[6]
• 1603 (18. 6.) – 1606 Václav Kinský z Vchynic a Tetova na Zásmucích^[7]
• 1611^[8] (srpen) – 1628 Vilém Kinský z Vchynic a z Tetova (1574 – 25. 2. 1634 Cheb)
• 1620 Pertold Bohobud z Lipé (1590–1643 Skalica)
• 1629–1633 Volf Ilburk z Vřesovic (kolem 1575 Sovinec– 9. 12. 1634 Praha)
• 1634 (26. 12.) – 1647 (1. 1.) Vilém mladší Popel z Lobkowicz (asi 1575 – 1. 1. 1647; bílinská linie)^[9]
• 1647 (11. 2.) – 1659 František Vilém Popel z Lobkowicz (14. 8. 1616 – 26. 2. 1670)^[10]
• 1659 (3. 4.) – 1664 Rudolf Kounic (1617 – 21. 4. 1664)
• 1665 (7. 2.) – 1680 Jan Adam Hrzán z Harasova (1625 Červený hrádek – 23. 2. 1681 Červený hrádek)
• 1681 (4. 3.) – ? Ferdinand Vilém Popel z Lobkowicz (16. 8. 1647 – 24. 1. 1708)^[11]
• 1696 (6. 10.) – 1712 Oldřich Felix Popel z Lobkowicz (1650 – 4. 8. 1722)^[12]
• 1723 v době korunovace Karla VI. nebyl úřad obsazen – vacat^[13]
• 1727–1751 František Karel Clary-Aldringen (1675–1751)
• 1751–1760 Leopold Kinský (1713–1760)^[14]
• 1767–1780 (17. 4.) Josef Jan Maxmilián Kinský (15. 11. 1705 – 17. 4. 1780 Praha)
• 1781–1790 (13. 1.) Jan Karel Špork († 13. 1. 1790)
• 1790–1816 (2. 6.) Jan Vojtěch Czernin z Chudenic (1746 Praha – 2. 6. 1816 zámek Kozel)

Seznam nejvyšších místolovčích Českého království

Čestný post dědičného místolovčího Českého království byl v roce 1655 udělen šlechtickému rodu Věžníkům z Věžník.

• 1655–1666 Jan Rudolf Věžník z Věžník († 1666)
• ...
• ?–1789 František Xaver Věžník (1711 – 14. 9. 1789)

Moravské markrabství

Seznam nejvyšších lovčích Moravského markrabství

• 1203 Blud (Olomouc)
• 1203 Slavata
• 1210 Milej (Brno)
• 1227 Radoslav (Znojmo)
• 1230–1239 Beneda (Olomouc)
• 1232 Slavata, Spytata (Olomouc)
• 1233 Bohuslav
• 1234 Bohobud, Beneda, Ranožír (Znojmo)
• 1234 Rym (Olomouc)
• 1234 Vécen (Olomouc)
• 1238 Zdislav
• 1238 Rym (Brno)
• 1239 Spytata a Vrch (?)
• 1251–1259 Beneda
• 1259 Ludslav (Brno)
• 1278 Vlček
• (80. léta ?) Albert Z Donky
• 1306 Rajmund z Lichtenburka (kolem 1265–1329)
• 1341 Berchtold z Lipé, Jan z Cimburka

Svatá říše římská

Úřad císařského nejvyššího lovčího byl zřízen císařem Maxmiliánem I.^[15] Podle dvorského řádu (Hofstaatsordung) Ferdinanda I. byl podřízen nejvyššímu hofmistrovi.^[15] Za Karla VI. se emancipoval na pátý nejvyšší dvorský úřad s příslušným personálem. V roce 1770 však ztratil svou samostatnost a opět byl podřízen nejvyššímu hofmistrovi.^[15] Úkolem lovčího bylo doprovázet císaře na lovu, sestavovat program lovu a péče o zvěř. ^[16]

Seznam nejvyšších císařských lovčích

Post nejvyššího dvorského a zemského lovčího (Obersthof- und Landjägermeister) zastávali:

• ?–? (za Matyáše a Ferdinand II.) Bruno III. z Mansfeldu^[17] (13. 9. 1576 – 6. 9. 1644 Vídeň)
• ...
• 1712 (25. 1.)^[18] nebo 1715^[19] – 1724 (21. 12.)^[18] nebo 1725^[19] Hartman Jan Josef z Liechtensteinu (1666–1728)
• 1724 (25. 12.)^[18] nebo 1726^[20] – před dubnem 1746^[18] Jan Julius z Hardeggu (1676–1746)^{[pozn. 1]}
• 1746 (10. 4.) – 1758 (21. 5.)^[18] Karel Antonín z Harrachu (1692–1758)
• 1758 (28.5.) – 1788 (21. 6.)^[18] František Václav z Clary-Aldringenu
• 1789–1808 (17. 3.)^[18] Jan František z Hardeggu (1741–1808)
• ...
• ?–? (určitě 1811) Jan Ferdinand z Hardeggu (18. 4 1773 – 2. 5 1818), syn Jana Františka
• ?–? (určitě 1819, 1822) Karel Vilém II. z Auerspergu (5. 10. 1782 Praha – 25. 1. 1827 Vlašim)
• ...
• 1831^[zdroj?] (určitě už 1823, 1824, 1825, 1826, 1827 Ernest Hoyos)–1849 Jan Arnošt Hoyos (24. 2. 1779 Vídeň – 28. 10. 1849 Horn)
• 1849–1874 Rudolf Bruntálský z Vrbna (4. 4. 1801 Vídeň – 12. 2. 1874 Vídeň)
• 1874–1897 Hugo Abensperg-Traun (20. 9. 1828 Vídeň – 3. 8. 1904 Maissau, Dolní Rakousy)^[22]
• 1897–1904 Leopold Gudenus (15. 9. 1843 Mühlbach, Dolní Rakousy – 1. 10. 1913 Ulrichskirchen, Dolní Rakousy)
• 1904–1918 Maxmilián Theodor z Thun-Hohensteinu (24. 7. 1857 Žehušice – 1. 8. 1950 Vídeň)

Rakouské země

V Rakouském arcivévodství se nejvyšší dvorský a zemský lovčí (Obersthof- und Landjägermeister) zdržoval v císařově blízkosti. Navrhoval program císařských lovů a honiteb, nesl zodpovědnost za dostatečné množství lovné zvěře v loveckých revírech, o jejichž stavech musel mít dobrý přehled. Jeho podřízenými byli podlesní, tajemníci, písaři, kaplani, psovodi, kováři, polní bradýři, fořti, lovčí, náhončí a další pomocné síly. Později mu byl podřízen i úřad dvorního sokolníka.^[23]

Horní Rakousy

V roce 1705 udělil císař Josef I. úřad jako léno hrabatům z Lambergu, od roku 1707 knížatům z Lambergu v primogeniturní linii.^{[24][pozn. 2]}

• ?–? Wolf Zikmund z Losensteinu (1567 – 19. 3. 1626 Vídeň), úřad zastával v roce 1616 v době korunovace Anny Tyrolské na českou královnu^[25]
• ...
• 1705–1711 Leopold Matyáš z Lambergu (20. 2. 1667 Vídeň – 10. 3. 1711 Vídeň), 1. kníže
• 1711–1712 František Josef z Lambergu (28. 10. 1638 Vídeň – 2. 11. 1712 Steyr), 2. kníže
• 1712–1759 František Antonín z Lambergu (30. 9. 1678 Steyr – 23. 8. 1759 Vídeň), 3. kníže
• 1759–1797 Jan Nepomuk z Lambergu (24. 2. 1737 – 15. 12 1797), 4. kníže
• 1797–1831 Karel Evžen z Lambergu ( 1. 4. 1764 – 11. 5. 1831), 5. kníže
• ?–1862 Gustav Jáchym z Lambergu (21. 12. 1812 Salcburk – 3. 2. 1862 Mnichov), 6. kníže
• úřad později neudělen^[24]

Dolní Rakousy

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Baudissin-Zinzendorf-Pottendorfu.^[26]

• ?–? Jiří Kristián z Zinzendorf-Pottendorfu na Vöslau, Ober- a Nieder Hauseck
• ?–1681 Albrecht z Zinzendorf-Pottendorfu († 6. 10. 1681 Linec), od roku 1662 hrabě

Štýrské vévodství

Úřad dědičného zemského lovčího ve Štýrsku (Oberst-Erbland-Jägermeister in Steiermark) zřídil arcivévoda Karel II. Štýrský 18. února 1580 pro hrabata z Thannhausenu. V letech 1690–1848 ho zastával šlechtický rod hrabat a knížat Dietrichsteinů (Ditrichštejnů).^[27]

• 1580 (18. 2.) – 1601 Konrád z Thannhausenu († 14. 6. 1601)
• ...
• ?–? Jan Josef Ignác z Thannhausenu na Ober Pettau, Wachsenbergu, Thannhausenu a Sturmbergu
• ...
• ?–1698 Ferdinand Josef z Dietrichsteinu (25. 9. 1636 – 28. 11. 1698 Vídeň), 2. kníže
• 1698–1708 Leopold Ignác z Dietrichsteinu (16. 8. 1660 Eggenberg – 13. 7. 1708 Mikulov), 3. kníže
• 1708–1738 Walter Xaver z Dietrichsteinu (18. 9. 1664 Brno – 3. 11. 1738 Mikulov), 4. kníže
• 1738–1784 Karel Maxmilián z Dietrichsteinu (28. 4. 1702 Brno – 24. 10. 1784 Mikulov), 5. kníže
• ?
• ?–1825 Josef Karel z Dietrichsteinu (19. 10. 1763 Vídeň – 17. 9. 1825 Vídeň)

Korutanské vévodství

Od 8. března 1830 zastával úřad rod hrabat z Plazu.^[28]

• ?–? Polycarp Josef Ignác z Plazu (20. 3. 1671 Klagenfurt – 27. 1. 1747 Straßburg (Gurktal))
• ?–? Hieronymus Maria Josef z Plazu (asi 27. 9. 1777 Radstadt – 15. 2. 1864 Klagenfurt)
• ?–? Ferdinand z Plazu (10. 2. 1849 Štýrský Hradec – 1917)

Kraňsko a Vindická marka

Po vymření rodu Khislů získal dědičný úřad zemského lovčího v Kraňsku rod hrabat a pánů z Gallenbergu. Úřad zastávali i v roce 1848.^[26]

• ?–? Jan Jakub z Gottschee (1565 Ljubljana – 23. 6. 1637 Maribor), od roku 1623 říšský hrabě, také dědičný zemský stolník v okněžněném hrabství Gorice
• ...
• ?–? Bedřich (Friedrich) z Gallenbergu (29. 12. 1809 – 16. 10. 1862 Čechy pod Kosířem)

Tyrolsko

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Thunu (větev Castel Fondo).^[26]

Hrabství Gorice a Gradiška

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat ze Strassolda.^[26]

Seznam nejvyšších císařských dvorských sokolníků

V 18. století byl nejvyšší sokolník (Oberstfalkenmeister) šestým nejvyšším dvorským úřadem. Post zastávali:

• 1642 (1. 11) – 1655 (1. 3.)^[29] František Albrecht z Harrachu (25. 11. 1614 Vídeň – 23. 5. 1666 Vídeň)
• ...
• 1712 (24. 1.) – 1740^[18] Jan Albrecht ze St. Julien-Wallsee (1673–1766)
  • úřad zastával v roce 1723 během korunovace Karla VI.^[30]
• 1744 (8. 1.) – 1758 (21. 5.)^[18] Karel Antonín z Harrachu (1692–1758)
• 1758 (28. 5.) – 1793^[18] Jan Josef Guyard ze St. Julien-Wallsee (1704–1794)
• v roce 1793 úřad zanikl^[18]