Alexander Buchner

PhDr. Alexander Buchner, CSc.
Narození	3. září 1911 Prešov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	4. října 2000 (ve věku 89 let) Praha Česko Česko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	muzikolog, organolog kurátor muzea
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze
Manžel(ka)	Růžena Buchnerová
Děti	2
Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Životopis

Pocházel z rodiny uherského obchodníka Sándora (Alexandra) Marii Buchnera z Györu a jeho manželky. Po absolvování gymnázia v Prešově a v Košicích přišel do Prahy, kde krátce studoval na konzervatoři hru na housle. Dále studoval v letech 1931–1936 na Karlově univerzitě v Praze, nejprve nastoupil na právnickou fakultu, odkud po jednom semestru přešel na filozofickou fakultu ke studiu hudební vědy a estetiky. Doktorát získal 24. října 1936 obhajobou disertační práce s názvem Lisztův myšlenkový svět.^[2]. Po studiích se vrátil do Košic, kde v letech 1936–1939 pracoval jako učitel v hudební škole a během druhé světové války v letech 1939–1945 se angažoval ve Slovenském štátě jako hudební redaktor regionálního rozhlasového studia.

Roku 1945 byl jako branec odveden do československé armády, s níž se dostal zpět do Prahy a vojenskou službu v letech 1945–1948 vykonával jako první houslista Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého.

V letech 1948–1962 pracoval v hudebním oddělení Národního muzea, v jeho novém sídle ve Velkpřevorském paláci. Vytvořil tam expozici dějin hudby a hudebních nástrojů, nově získaných, především z konfiskovaných sbírek českých klášterů. K ní roku 1954 vydal tištěného průvodce expozicí. V tomto oddělení byl od roku 1949 (po smrti dosavadního přednosty Emila Axmana) jmenován přednostou. Jako první v Československu věnoval výzkum mechanickým hudebním nástrojům, které nazval automatofony. Kromě stálého zaměstnání také v letech 1954–1956 externě přednášel organologii na katedře hudební vědy filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Dále se jako badatel zabýval především širokým spektrem hudebních nástrojů od středověku do moderní doby. Napsal o nich dvě monografie, opakovaně rozšiřované a vydávané v různých cizojazyčných mutacích. Věnoval se také dějinám hudby a některým hudebníkům, činným v Praze (Franz Liszt, Wolfgang Amadeus Mozart, Oskar Nedbal), o nichž připravil výstavu i s publikací.

Od roku 1962 až do svého penzionování v roce 1979 pracoval v divadelním oddělení Národního muzea.

Od roku 1985 až do své smrti vykonával čestnou funkci předsedy Poradního sboru Národního muzea pro nákup hudebních nástrojů.

Remove ads

Bibliografie (výběr)

Monografie

Hudební sbírka Emiliána Troldy', Praha 1954
Hudební nástroje od pravěku k dnešku. Praha 1956.
České automatofony inː Sborník Národního muzea, řada A, roč. XI, Praha 1957, v rozšířené verziː Hudební automaty. Ilustrovaná monografie. 1. vyd. SNKLHU Praha 1959.
Cedule kočovných divadelních společností v Čechách a na Moravě. Praha 1968.
Encyklopedie hudebních nástrojůː
- Hudební nástroje od pravěku k dnešku. Orbis Praha 1956
- Bunte Welt der Musikinstrumente. Artia Praha 1981 (německy)
- Encyclopédie des instruments de musique. Paris 1980-1992 (6 vydání francouzsky)
- Colour encyklopedia of Musical Instruments. London–New York–Sydney–Toronto 1980 (anglicky)
- Handbuch der Musikinstrumente. Hanau 1981 (německy)
- Handboek van de Muzikinstrumente. Zutphen 1985 (nizozemsky)
- Enciclopedia degli strumenti musicali. La Spezia 1990 (italsky)
- Encyklopedia intsrumentów muzycznych. Racibórz 1995 (polsky)
Wolfgang Amadeus Mozart v Praze. Spoluautořiː Karel Koval, Karel Mikysa, Antonín Čubr. Artia Praha (3 jazykové mutace)
Opera v Praze. Panton Praha 1985
Oskar Nedbal. Panton Praha 1986

Časopisecké stati

Více než 40 příspěvků, často citované jsouː

Autofonický klavír pianola, in: Hudební rozhledy, 1957.
Hudoucí andělé na Karlštejně. In: Sborník Národního muzea v Praze (Acta Musei Nationalis Pragae), řada A - Historie. Praha : Národní muzeum roč. 21, č. 1, (1967,) s. 1-71.