Amphibious Assault Vehicle

Assault Amphibious Vehicle (AAV) je obojživelné vozidlo provozované od roku 1972 námořní pěchotou Spojených států amerických. Sloužilo jako chráněný prostředek pro přepravu z výsadkových lodí na pevninu, bojové vozidlo pěchoty, nebo logistická platforma. Americká námořní pěchota vozidla AAV nasadila v řadě konfliktů. V průběhu let se potýkala s jejich rostoucí zastaralostí. Vyřadila je roku 2025. Původně je mělo nahradit pásové vozidlo Expeditionary Fighting Vehicle (EFV), jehož vývoj však byl rok 2011 zrušen.^[1] Proto je roku 2018 začala nahrazovat osmikolová obojživelná vozidla Amphibious Combat Vehicle (ACV).^[2] Zároveň AAV získalo dalších třináct států. Nasazeny byly v řadě konfliktů po celém světě.^[1]

Stručná fakta Assault Amphibious Vehicle (AAV), Typ vozidla ...

Assault Amphibious Vehicle (AAV)
Vozidlo AAV na mezinárodním cvičení BALTOPS 2017 v Lotyšsku
Typ vozidla	obojživelný obrněný transportér
Země původu	USA USA
Historie
Výrobce	FMC Corporation United Defense BAE Systems Platforms & Services (od 2005)
Návrh	1964–1969
Ve službě	1972–2025 (Námořní pěchota Spojených států amerických)
Bojové nasazení	Válka o Falklandy Libanonská občanská válka Invaze na Grenadu Válka v Zálivu Občanská válka v Somálsku Válka v Iráku
Základní charakteristika
Posádka	4 + 21 (AAVP-7A1)
Délka	7,94 m
Šířka	3,27 m
Výška	3,26 m
Hmotnost	29,1 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	45 mm
Hlavní zbraň	40mm granátomet Mk 19 12,7mm kulomet M2HB
Pohon a pohyb
Max. rychlost	72 km/h (silnice) 13,2 km/h (plavání)
Dojezd	480 km
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Od doby druhé světové války námořní pěchota provozovala obojživelné výsadkové vozidlo Landing Vehicle Tracked (LVT) ve verzích LVT-1 až LVT-4. Roku 1956 bylo zavedeno vylepšené vozidlo LVTP-5, sloužící ještě ve válce ve Vietnamu. V šedesátých letech americká společnost FMC Corporation vyvinula vozidlo nové generace, původně označované Landing Vehicle, Tracked, Personnel-7 (LVTP-7). Oproti LVTP-5 bylo menší, lehčí a pojmulo méně vojáků, naopak však mělo větší rychlost a dosah. Na vodě jej poháněly vodní trysky oproti pásům u LVTP-5. Vyzbrojeno bylo 12,7mm kulometem M85 ve věžičce. Do služby bylo zavedeno roku 1972. Vyrábělo se ve verzích pro přepravu pěchoty, velitelské a vyprošťovací. Vozidlo bylo zároveň exportováno.^[2]

První bojová nasazení vozidla proběhla v letech 1981–1983 při americké mírové misi v rámci Libanonské občanské války, při argentinské invazi na Falklandy a při americké invazi na Grenadu.^[2]

V osmdesátých letech vznikla vylepšená verze AAVP-7, která obdržela výkonnější motory, převodovky a vodní trysky. Modernizace se vztahovala na všechny tři základní varianty vozidla.^[2]^[1] Roku 1987 vozidla dostala vylepšenou věž vyzbrojenou 40mm granátometem Mk 19 a 12,7mm kulometem M2.^[1]

Roku 1991 byla vozidla nasazena ve válce v Zálivu a při neúspěšné intervenci do občanské války v Somálsku. Ve stejné době vozidla dostala přídavné pancéřování Enhanced Applique Armor Kits (EAAK), poskytující ochranu proti projektilům do ráže 14,5 mm a dělostřeleckým šrapnelům ráže 155 mm.^[2]

Na konci 90. let proběhla další modernizace na verzi A1, přičemž byl použit nový motor a odpružení z bojových vozidel pěchoty M2 Bradley.^[2]

Od roku 2003 byl typ nasazen ve válce v Iráku. Tehdy už byly silně kritizovány jeho výkony a nedostatečná ochrana posádky a výsadku. Například v bitvě o Násiríji bylo poškozeno, či zničeno osm vozidel AAV.^[2]

Námořní pěchota plánovala nahradit AVV novým vysoce moderním a drahým prostředkem Expeditionary Fighting Vehicle (EFV). Dodávky měly být zahájeny roku 2015, ale místo toho byl vývoj EFV roku 2011 zrušen v rámci úspor.^[2] Proto byla roku 2015 představena modernizace AAV Survivability Upgrade, která měla prodloužit životnost vozidla do roku 2035 a zejména zvýšit jeho odolnost. Velká pozornost byla mimo jiné věnována zvýšení odolnosti vozidla. AAV SU mělo zesílený podvozek se silnějším odspružením, nový motor, keramické čelní pancéřování, protistřepinová vrstva (spall liner) v interiéru a opancéřované externí palivové nádrže. Plánována byla modernizace 392 kusů, ale roku 2018 byl tento program zrušen ve prospěch zcela nového kolového obrněného vozidla Amphibious Combat Vehicle (ACV). Vzniklo tak celkem 21 kusů AAV SU.^[1]^[2]^[3]

Zastarávající vozidla tak námořní pěchota provozovala i v dalších letech. Roku 2020 se stala významná nehoda, kdy se u ostrova San Clemente u pobřeží Kalifornie během cvičení potopilo vozidlo AAV, přičemž zemřelo devět osob. Příčinou byla kombinace nedostatečného výcviku, nerespektování postupů a špatného stavu vozidla. Od září 2021 do ledna 2022 byly pozastaveny námořní operace AAV, přičemž provoz na souši pokračoval bez přerušení. Od července do září 2022 byl jejich provoz znovu pozastaven kvůli převrácení jednoho vozidla a i poté na nich byl pozastaven výcvik. Do výcviku se vrátily až v květnu 2024, to už se ale jejich služba u americké námořní pěchoty definitivně chýlila ke konci.^[1]^[2]

Dne 26. září 2025 proběhlo slavnostní rozloučení s vozidlem AAV v zařízení Assault Amphibian School na základně Camp Pendleton v Kalifornii.^[2] Dne 3. října následovalo jeho oficiální vyřazení ze služby.^[1]

Amphibious Assault Vehicle

Historie

Verze

Uživatelé

Galerie

Odkazy

Wikiwand - on