Amulet

Tento článek je o předmětu pro ochranu. O značce jízdních kol pojednává článek Amulet (jízdní kolo).

Amulet je předmět, kterému je přisuzováno moc chránit svého nositele před zlými silami, nemocemi a neštěstím. Existence amuletů je doložena už od nejstarších dob a je univerzálně rozšířena. Této moci může být přisuzován božský původ, jindy je chápána spíše jako magická. Víra v amulety může být chápána jako iracionální a pověrečná. Kromě prostého nošení mohou být využity v praktikách ochranné magie či lidového léčitelství.^[1][2]

Novodobý amulet „Perunova sekera“ zhotovený podle nálezu z velké chazarské vápencové pevnosti Sarkel. Pevnost byla postavena v dobách Byzantské říše v letech 830–840. Nacházela se na levém břehu dolního toku řeky Don, v dnešní Rostovské oblasti v Rusku. Amulet byl vykopán ve 30. letech 20. století.

Amulety bývají často vytvářeny z různé upravených přírodnin: kamenů (drahokamy, krystaly, meteority), kovu, částí rostlin (dřevo, kořeny, sušené rostliny), zvířat (zuby, kosti, srst, peří) i lidí (vlasy, usušená pupeční šňůra). Oblíbení jsou také amulety se symboly či texty (charaktery), jejichž médiem může být papír a další psací materiály. Oblíbené je použití červené barvy a napodobení ostrých předmětů (nůž, sekera), což mělo odvracet zlo. Ke zvláštním typům amuletům patří části těl zabitých nepřátel, jako jsou trofeje lovců lebek, nebo obřadní tetování a malování na tělo nositele. Za amulety lze považovat i ochranné předměty umístěné v domovech. Některé amulety jsou nošeny prakticky celý život, jiné jen v případě výjimečné události, jako je nemoc nebo svatba. Zvláštní moc amuletů může být přisuzována samotnému materiálu, ale také symbolům a textům na nich vyvedených nebo kontaktu s kultovním objektem. V hermetické magii se bere ohled na astrologické korespondence majitele amuletu a zamýšlené funkce. Často splývají se šperky či předmětech osobní zbožnosti, jako jsou křesťanské devocionálie.^[1][2]

Výraz amulet vychází z latinského amuletum stejného významu.^[1] Etymologie slova je dále nejasná, souvislost s latinským amoliri („odstranit, odvracet“) je považována za lidovou etymologii.^[3] Starořecký výrazem pro amulet bylo φυλακτήριον (fylankterion),^[4] odvozené z φυλάσσω (fylasso), „chránit“.^[5]

Jako o amuletech se někdy hovoří i o předmětech, které mají svého nositele posílit či mu přinést štěstí, v takovém případě je ovšem častějším označením talisman.^[1] Hermetik Milan Nakonečný^{[pozn. 1]} rozlišuje amulety, které chrání před zlými vlivy a talismany, které přitahují dobré vlivy. Od amuletů také odlišuje glyfy, magické obrazce určené k poutání kosmických sil.^[2] Okultista John M. Greer na druhou stranu považuje i předměty přinášející štěstí za amulety, talismany pak považuje za užší kategorii: předměty vytvořené a zasvěcené za určitým specifickým účelem, na rozdíl od obecně zamýšlených a působících amuletů.^[6]

K amuletům patří například:

• široce rozšířené „hromové kameny“, tedy nalezené pravěké kamenné nástroje a fosilie^[1]
• kořen mandragory^[1]
• látkové váčky naplněné vonným materiálem, známé například jako bizamová jablka nebo pomandry^[1]
• svaté oleje přinášené z posvátných míst, například od hrobů křesťanských světců^[1]
• staroegyptský anch, vadžet a skarab^[6]
• starořecké amulety popsané „efeskými písmeny“^[6]
• wiccanský, případně obecně novopohanský, stříbrný pentagram^[6]
• váčky mojo v afroamerickém húdú^[6]

Amulety v Číně

O amuletech (ve skutečnosti šlo o talismany) se zmiňuje už nejstarší čínská literatura. Vyráběly se z různých materiálů, v pozdější době často z papíru. Stálo na nich poselství zlým duchům s prosbou, aby nositeli amuletu neubližovali. Proto používali zvláštní písmo. Znakové písmo duchů má jistou podobnost s čínským písmem. Dokonale ho znají taoisté. Písmo duchů je velmi staré. V knize Pao-pchu-c´ od Ke Chunga (281–361 po Kr.) je obsažen celý jeho slovník. Protože Číňané považovali kalendář za nesmírně účinný a nepostradatelný, používali papír neplatných kalendářů jako amulet. Staré kalendáře se věšely na zdi prasečích chlívků. A tyto staré kalendáře také byly spalovány a přimíchávány zvířatům do krmení proti morovým ranám.^[zdroj?]

S taoismem je spojený velmi známý amulet zobrazující mužský a ženský princip jin a jang.^[zdroj?]

Amulety v Egyptě

Staroegyptský amulet zobrazující hlavu boha Bese, zhruba 30 př. n. l. – 395 n. l.

V Egyptě byl za posvátný amulet pokládán skarabeus (neboli brouk vrboun posvátný). Tento byl považován za symbol reinkarnace a jeho podoba byla často vyrývána do kamenů. Egypťané ho nazývali cheprer a jeho znak znamená v hieroglyfech být, stát se. Za mimořádně účinné amulety byli považováni skarabeové s křídly. Tito byli kladeni mumiím na místo srdce coby jejich ochránci u soudu mrtvých. Na jejich spodní straně byla vyryta ochranná slova z Knihy mrtvých.^[zdroj?]

Amulety v křesťanství

Katolictví

Katolická církev víru v amulety a jejich používání odsuzovala, ale odlišovala od nich devocionálie a svěceniny, které byly, především v lidovém prostředí, chápány a užívány prakticky stejným způsobem. V amuletech z křesťanského prostředí se často objevují monogramy a iniciály jako INRI nebo IHS, jména světců, modlitby a úryvky z Bible. Některé užité modlitby byly církví chápány jako pověrečné. Oblíbené byly také přívěsky ve tvaru atributů světců, například šípy svatého Šebestiána proti moru nebo jazyk svatého Jana Nepomuckého proti pomluvě; repliky relikvií (například ruky svaté Anny) a především škapulíře.^[1]

Do křesťanství amulety pronikly zejména v podobě křížku, nošeného na řetízku na krku, obrázků svatých a škapulířů s ostatky svatých a jinými věcmi, které byly posvěceny. Ve středověké Evropě byl za mocný amulet pokládán Agnus Dei (Beránek boží). Jednalo se o medaili zhotovenou cisterciáckými mnichy v Jeruzalémě z vosku obětních svící Sixtinské kaple. Byl na ní zobrazen nápis Ecce Agnus dei, qui tollit peccata mundi („Hle, Beránek boží, který snímá hříchy světa“). Tento amulet měl chránit před zlými duchy, morem a jinými nemocemi atd. Podobnou funkci jako amulet má medailka Panny Marie (také zázračná medailka nebo medaile Neposkvrněného početí), o níž se traduje, že „ti, kdo ji budou s důvěrou nosit, dostanou mnoho milostí“.^[7] Dalšími prostředky, které jsou v katolické církvi tradičně chápány jako symboly proti zlu, patří medaile nebo samotný kříž svatého Benedikta.^[zdroj?]

Křížek nošený na krku je asi celosvětově nejrozšířenější amulet, i když katolická církev tento název nepoužívá. Ta naopak amulet zakazuje a spojuje ho s pohanstvím a čarodějnictvím. Nepřímo amulet odsuzuje i Bible, když se zmiňuje, že ze zlatých prstýnků a náušnic Izraelitů bylo odlito Zlaté tele.^[zdroj?]

Amulety v islámu a židovství

V islámu má před zlými silami chránit tzv. Fátimina ruka neboli hamsa, která byla jako Miriamina ruka přejata také judaismem.^[zdroj?]

Židé a hlavně kabalisté amulety používali. Věřili, že písmena a svatá slova v hebrejštině a z Bible a biblické symboly jsou tím, co dává amuletu duchovní sílu, která se přenáší na nositele. Amulety používali pro spojení s boží energií, při meditaci a modlitbě. Jako symboly nejčastěji používali Davidovu hvězdu a ruku.^[zdroj?]