Anadyr

Tento článek je o městě Anadyr. O řece Anadyr pojednává článek Anadyr (řeka).

Nejvýchodnější ruské město Anadyr (rusky Анадырь, čuksky Кагыргын [Kagyrgyn]) je administrativní centrum Čukotského autonomního okruhu. Leží na pobřeží Anadyrského zálivu Beringova moře. Do moře zde ústí stejnojmenná řeka. Žije zde 12 998 obyvatel (2023). Město Anadyr leží asi 6 200 km východně od Moskvy.

Anadyr Анадырь / Кагыргын
Pohled na město z Anadyrského zálivu
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	64°44′ s. š., 177°31′ v. d.
Nadmořská výška	605[1]  m n. m.
Časové pásmo	UTC+12[2]
Stát	Rusko Rusko
Federální okruh	Dálněvýchodní
Autonomní okruh	Čukotský
Čukotský autonomní okruh na mapě Ruska
Anadyr Město na mapě Čukotského autonomního okruhu
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	20 km²
Počet obyvatel	12 998 (2023 ▼)
Hustota zalidnění	649,9 obyv./km²
Správa
Starosta	Leonid Anatoljevič Nikolajev
Vznik	1889
Oficiální web	www.anadyr.org
Telefonní předvolba	+7 42722
PSČ	689000
Označení vozidel	87
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

V první polovině 17. století dorazili do oblasti budoucího Anadyru první ruští průzkumníci, kteří objevili domorodé národy na Čukotce. V lednu 1649 se zbytky Děžněvovy expedice (rozptýlené bouří a vržené na jižní pobřeží Čukotky) dostaly k ústí řeky Anadyr. Po přezimování se tito objevitelé dostali 18 km proti proudu řeky, kde postavili zimní tábor, pojmenovaný Anadyrský ostroh. V roce 1664 byl založen Nižněkolymský ostroh, který se stal spolu s Anadyrským ostrohem základnou pro další expedice. Děžněv uložil domorodým národům v povodí řeky Anadyr povinnost platit jasak. Domorodé kmeny se vzpíraly jasaku a snažily se utíkat dál od Rusů a tím vznikly první kmenové války. Čukčové opouštěli oblast ruského vlivu a naopak Korjaci a Jukagiři hledali u Rusů ochranu před Čukči.

První expedice do povodí řeky Anadyr byly organizovány obchodníky za účelem získání mrožích klů a kožešin.

Roku 1729 byla podniknuta velká vojenská výprava pod vedením jakutského kozáka Afanasije Šestakova s cílem vnutit jasak Čukčům, ale byla poražena. Ve 30. a 40. letech 18. století byly podnikány další pokusy o ovládnutí domorodých kmenů. Ke konci 18. století se rozhodla i ruská vláda zasáhnout na Čukotce a na deset let odpustila Čukčům povinnost platit jasak, pokud pomohou s pacifikací ostatních kmenů. S příchodem vládních úředníků začali přicházet do oblasti řeky Anadyr také první ruští stálí osadníci, nejen objevitelé a obchodníci.

3. srpna 1889 byla založena osada Novo-Mariinsk, počet obyvatel nové osady ale rostl pomaleji, než se předpokládalo. Až po objevu ložisek zlata a dostavění rozhlasové stanice roku 1914, která umožňovala rádiové spojení s městy Petropavlovsk, Ochotsk a Nome začalo stoupat přistěhovalectví z ostatních končin Ruska a počet obyvatel rychle rostl.

Po ustanovení sovětské moci nad Kamčatkou a Čukotkou došlo v roce 1923 na přejmenování Novo-Mariinsku na Anadyr. V padesátých letech došlo k velkému rozvoji osady, budovaly se obytné čtyřpodlažní budovy. V roce 1961 se město stalo důležitým přístavem, vesnice se rozšiřovala i do tundry. V roce 1965 byl Anadyr povýšen na město. Roku 1973 byla v okolí Anadyru nalezena ropná ložiska.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel udává graf níže.

Hospodářství

V Anadyru a jeho okolí se těží uhlí. Důležitým zaměstnavatelem je rybí konzervárna. V okolí se těží zlato a nachází se zde jedna z největších větrných elektráren v Rusku – větrná farma Anadyr. Rozvíjí se chov sobů, rybolov a lov.

V Anadyru byly vybudovány skleníky pro celoroční pěstování zeleniny (zejména rajčat a okurek). Tyto skleníky byly vybudovány nákladem 321 mil. rublů a v roce 2023 pokrývaly asi pětinu spotřeby zeleniny v Anadyru.^[3]

Doprava

Město je důležitým přístavem Beringova moře. Nachází se zde také letiště.