Archicebus achilles

Archicebus achilles je evolučně významný, vyhynulý druh primáta, jenž byl vědecky popsán v roce 2013. Jde o jediný druh souběžně vytyčené čeledi Archicebidae a rodu Archicebus. Fosilní pozůstatky archiceba byly objeveny v čínském souvrství Jang-si v oblasti Ťing-čou (provincie Chu-pej) a datovány do období spodního eocénu před asi 55,8 až 54,8 miliony lety.^[2][3]

Archicebus achilles Stratigrafický výskyt: spodní eocén, 55,8 až 54,8 mya
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída	čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída	savci (Mammalia)
Nadřád	placentálové (Placentalia)
Řád	primáti (Primates)
Podřád	† Omomyiformes[1]
Nadčeleď	† Omomyoidea[1]
Čeleď	† Archicebidae Ni, Gebo, Dagosto, Meng, Tafforeau, Flynn & Beard, 2013
Rod	† Archicebus Ni, Gebo, Dagosto, Meng, Tafforeau, Flynn & Beard, 2013
Binomické jméno
† Archicebus achilles Ni, Gebo, Dagosto, Meng, Tafforeau, Flynn & Beard, 2013
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Archicebus je považován za bazálního zástupce haplorhinních primátů.^[1]

Popis

Archicebus je dobře prostudovaným primátem, jehož popis byl založen na velké části rozdrcené kostry. Studovaný jedinec na základě rekonstrukce vážil kolem 20 až 30 g,^[1] vyznačoval se štíhlými končetinami a dlouhým ocasem. Trup byl asi 71 mm dlouhý, ocas měřil více než 130 mm a lebka holotypu je přibližně 25 mm dlouhá a 17 mm široká.^[2]

Morfologie chrupu vykazuje primitivní vlastnosti, srovnatelné s charakteristikami raných omomyoidů z podčeledi Anaptomorphinae, jako je Teilhardina. V každém kvadrantu čelisti byly čtyři premoláry. Celkový tvar lebky je podobný jako v případě teilhardiny, objevuje se postorbitální zápora. Čenich byl pouze krátký.^[2][1] Z hlediska postkraniálního skeletu zasluhují zmínku jedinečné proporce kosterních elementů chodidla; a rovněž patní kost, jež vykazuje rysy vyšších primátů spíše než nártounů.^[2][4]

Paleoekologie a evoluční význam

Archicebova anatomie svědčí o tom, že šlo o malého stromového hmyzožravého primáta, jenž byl zřejmě aktivní ve dne. Tím by se lišil od současných nártounů, jejichž aktivita je především noční. Kostra končetin zároveň svědčí o odlišných pohybových vzorcích, než které lze pozorovat u moderních nártounovitých. Zatímco nártouni většinou šplhají těsně přitisklí ke kmeni a pak odskakují do strany (tzv. vertikální lpění a skákání), archicebus se ve stromoví pohyboval spíše pomocí kvadrupedie.^[2][5]

Fosilie archiceba byly datovány do spodního eocénu Číny, do období před asi 55,8 až 54,8 miliony lety. Stratigrafický výskyt se tedy kryje s paleocenně-eocenním teplotním maximem,^[4] jež přineslo výrazné zvýšení globálních teplot a je spojeno s rozvojem prvních pravých primátů na severní polokouli.^[6] Archicebus vykazuje mozaiku znaků pozorovaných jak u vyšších primátů, tak u nártounů, resp. omomyioidů.^{[pozn. 1]} Například tvar patní kosti a proporce nártu jsou podobné antropoidům, ale stavba lebky, chrup a mnohé znaky apendikulární kostry připomínají spíše nártouny.^[2]

Archicebus je pokládán za bazálního haplorhinního primáta,^[1] jenž zároveň leží blízko rozdělení linií Strepsirhini a Haplorhini. Je možné, že jeho vzhled by mohl do značné míry odpovídat společnému předku vyšších primátů, možná i společnému předku všech primátů vůbec.^[5] Objev archiceba zároveň demonstruje, že vyšší primáti nejspíše nepocházejí z Afriky, byť zde v průběhu oligocénu prodělali bouřlivý vývoj, ale jejich původ je zřejmě asijský.^[4][5]