Armin Wegner

Armin Theophil Wegner (16. října 1886 Elberfeld – 17. května 1978 Řím) byl německý publicista a ochránce lidských práv.

Armin Wegner
Rodné jméno	Armin Theophil Wegner
Narození	16. října 1886 Elberfeld
Úmrtí	17. května 1978 (ve věku 91 let) Řím
Povolání	fotograf, spisovatel, odbojář, lékař a autor
Ocenění	Spravedlivý mezi národy (1967) velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
Choť	Lola Landau (1920–1939) Irene Kowaliska (1945–1978)
Partner(ka)	Irene Kowaliska
Děti	Michele Wegner
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Pocházel z rodiny pruské aristokracie. V roce 1909 vydal první sbírku básní Zwischen zwei Städten, pak navštěvoval divadelní školu Maxe Reinhardta. V roce 1914 získal doktorát práv na Vratislavské univerzitě. Po vypuknutí první světové války sloužil u sanity na východní frontě a obdržel Železný kříž. V roce 1915 se dostal s jednotkami Colmara von der Goltze do Turecka. Stal se svědkem arménské genocidy, o níž vydal knihy Der Weg ohne Heimkehr a Der Schrei von Ararat.^[1] Fotografoval internační tábory v Dajr az-Zauru a snažil se intervenovat u prezidenta Woodrowa Wilsona. Wegnerova činnost byla prozrazena a byl deportován zpět do Německa. Po válce vystupoval jako svědek u soudu po atentátu na Talata Pašu.

V meziválečném Německu byl spolu s první manželkou Lolou Landauovou vůdčí osobností pacifistického hnutí. Básnickou sbírkou Die Straße mit den tausend Zielen se také zařadil k postavám literárního expresionismu. V roce 1927 navštívil Sovětský svaz a kritizoval stalinismus v knize Fünf Finger über Dir.^[2] Podnikl také cestu po prvních palestinských kibucech. V roce 1933 napsal dopis Adolfu Hitlerovi, v němž protestoval proti persekuci Židů, poté byl zatčen, mučen a vězněn v koncentračních táborech.^[3] Po propuštění emigroval do Itálie, kde žil pod jménem Percy Eckstein. Jeho druhou manželkou se stala výtvarnice Irene Kowaliska. Působil na Padovské univerzitě, pak žil na ostrově Stromboli a věnoval se literární činnosti.

Byl mu udělen Záslužný řád Spolkové republiky Německo a titul Spravedlivý mezi národy.^[4] Jeho popel je uložen v památníku arménské genocidy na kopci Cicernakaberd. Byl o něm natočen dokumentární film Destination: Nowhere (The Witness).