Arthur Nikisch

Arthur Nikisch (maďarsky: Nikisch Artúr; 12. října 1855 Lébény Szentmiklós, nyní Mosonszentmiklós – 23. ledna 1922 Lipsko) byl maďarský dirigent a houslista. Po studiích na vídeňské hudební akademii působil jako houslista ve vídeňské Dvorní opeře (Hofoper), poté se začal věnovat dirigování a spolupracoval s lipskou operou (Neues Theater), Bostonským symfonickým orchestrem, Královskou operou v Budapešti a Londýnským symfonickým orchestrem. Od roku 1895 byl hudebním ředitelem orchestru lipského Gewandhausu a současně šéfdirigentem berlínských Filharmoniků. Vedle Hanse von Bülowa a Hanse Richtera byl považován za jednoho ze tří nejvýznamnějších dirigentů přelomu 19. a 20. století. Patřil k výrazným interpretům děl Antona Brucknera a Petra Iljiče Čajkovského.

Arthur Nikisch
Základní informace
Narození	12. října 1855 Lébény Szentmiklós (dnes Mosonszentmiklós)
Úmrtí	23. ledna 1922 (ve věku 66 let) Lipsko
Místo pohřbení	Leipzig South Cemetery
Žánry	klasická hudba
Povolání	dirigent
Nástroje	housle, klavír
Vydavatel	Deutsche Grammophon
Členem skupiny	Berlínští filharmonikové
Příbuzná témata	Berlínští filharmonikové
Děti	Mitja Nikisch
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svým dirigentským uměním ovlivnil řadu budoucích dirigentů, ač nikdy institucionalizovaně neučil, mezi jeho žáky patřil například Václav Talich, Adrian Boult či Albert Coates.

Život

Mládí a studia

Narodil se ve vesnici Lébény Szent-Miklós nedaleko nynějších rakouských a maďarských hranic v tehdejším Rakouském císařství. Jeho otec, sám amatérský violoncellista, pocházel z moravského Nového Jičína a pracoval jako hlavní účetní u knížecího rodu Lichtenštejnů^[1], matka pocházela z Vídně.^[2]

Vyrůstal v moravských Bučovicích, lichtenštejnské panství, kam se rodina přestěhovala za prací otce a základy hudebního vzdělání získával od věku šesti let u tamního učitele a varhaníka Františka Procházky. V sedmi letech slyšel malý Arthur hrát orchestrion předehry k operám Vilém Tell a Lazebník sevillský, jakož i fantasii z témat opery Robert ďábel a tyto byl schopen podle sluchu zapsat v klavírní sazbě.^[1]

V jedenácti letech byl přijat jako velmi talentované dítě a mezi lety 1866–1873 studoval na vídeňské konzervatoři hru na housle u Josepha Hellmesbergera a skladbu u Otto Desoffa. Od roku 1874 byl přijat jako houslista do Vídeňské filharmonie.^[3]

Pozdější kariéra

Během svého uměleckého života byl povolán k hudebním tělesům v Budapešti, Bostonu, Londýně, ale trvale se stalo jeho hlavním působištěm Lipsko a jeho Gewandhausorchester. Roku 1878 se stal druhým dirigentem Opery v Lipsku a o rok později byl povýšen do funkce šéfdirigenta.

V letech 1889 až 1893 byl šéfdirigentem amerického orchestru Boston Symphony Orchestra.^[4] Roku 1895 se stal kromě Gewanshausorchestru také šéfdirigentem Berlínských filharmoniků a na této pozici zůstal až do své smrti. Zemřel v Lipsku ve věku 66 let.

Na jeho počest byla v roce 2015 slavnostně přejmenována Základní umělecká škola v Bučovicích na Základní uměleckou školu Arthura Nikische.

Rodinný život

Roku 1885 se v Bučovicích oženil s operní pěvkyní Amelií Heussner;^[5] jejich syn Mitja Nikisch později působil jako klavírista.

Skladby

Během svého studia na vídeňské konzervatoři, kde mj. studoval u Otto Desoffa skladbu, napsal Nikisch například Symfonii d moll, jejíž první větu dirigoval při končení studií, Sonátu pro housle a klavír, Smyčcový kvintet a kantátu Christnacht pro sóla, sbor a orchestr.^[1]