Bílojetel bylinný

Bílojetel bylinný (Dorycnium herbaceum) je vytrvalá, okolo půl metru vysoká rostlina s hlávkami drobných bílých květů, jeden ze dvou druhů rodu bílojetel rostoucích na území České republiky. Je rozšířen od jihovýchodu Francie přes Německo, Polsko, Itálii, Balkán a Řecko až na severní pobřeží Malé Asie, okolí Kavkazu a západní pobřeží Kaspického moře. V české přírodě roste pouze ostrůvkovitě na jihovýchodní Moravě, v Bílých Karpatech a Zlínských vrších, většinou v nadmořské výšce od 180 do 450 m. V Čechách se vyskytuje jen řídce a je tam považován za nepůvodní rostlinu. V ČR je bílojetel bylinný hodnocen jako ohrožený druh (C3) české květeny.^[1][2]

Bílojetel bylinný
Bílojetel bylinný (Dorycnium herbaceum)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	bobotvaré (Fabales)
Čeleď	bobovité (Fabaceae)
Rod	bílojetel (Dorycnium)
Binomické jméno
Dorycnium herbaceum Vill., 1779
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taxonomie

Některými odborníky je bílojetel bylinný považován za pouhý poddruh bílojetele pětilistého a je popisován jako Dorycnium pentaphyllum Vill. subsp. herbaceum Rouy. Stejně bývá i druhý bílojetel rostoucí v české přírodě, bílojetel německý, uváděn jako poddruh bílojetele pětilistého a je popsán jako Dorycnium pentaphyllum Vill. subsp. germanicum (Gremli) Gams.^[3][4][5]

Ekologie

Roste na travnatých a křovinatých stráních stepního charakteru, na kamenitých trávnicích, pastvinách, vinicích i po okrajích lesů. Nejčastěji se vyskytuje v nehlubokých půdách s vápencovým, dolomitovým nebo jiným bazickým podložím, míně často na písčinách. Jeho stanovištěm bývají teplá a výslunná místa od nížin až do podhůří.

Bílojetel bylinný je chamaefyt a ještě počátkem dubna jsou patrné pouze sterilní listové růžice. V průběhu května se počínají vytvářet prvá květní poupata, ta kvetou až do července a plody dozrávají v srpnu a září.^[1][6][7][8]

Popis

Vytrvalá rostlina vysoká 30 až 70 cm s poléhavou až vystoupavou lodyhou rostoucí z dlouhého, kůlovitého kořene. Lodyha bývá jen řídce větvená, ve spodní části částečně dřevnatá, podélně rýhovaná a přitiskle chlupatá. Přisedlé listy s malými palisty vyrůstají střídavě, jsou pětičetné, bez vřetene a dlanitě složené. Krátce řapíkaté lístky jsou čárkovité, obkopinaté až podlouhle vejčité, obvykle 9 až 22 mm dlouhé a 3 až 8 mm široké, u báze bývají klínovité, na vrcholu okrouhlé, po obvodě celistvé a řídce chlupaté.

Květenství jsou hlávky o 5 až 25 šikmo odstávajících květech na kratičkých stopkách. Pětičetné květy nají zvonkovitý kalich asi 3 mm dlouhý, se zelenými trojúhelníkovitými lístky. Smetanově bílá nebo mírně narůžovělá koruna bývá 7 mm dlouhá, má obvejčitou pavézu delší než podlouhlá křídla s kapsami a mírně zakřivený člunek s fialovou skvrnou na vrcholu. Tyčinek je v květu devět se srostlými nitkami a jedna volná. Semeník je spodní, čnělka zakřivená a blizna kulovitá. Ploidie druhu je 2n = 14.

Plod je podlouhle eliptický, hnědě zbarvený, jednosemenný lusk dlouhý do 4 mm, který obsahuje podlouhlé, hnědé, 2 mm velké semeno. Hmotnost tisíce semen (HTS) je 1,8 gramů.^[1][6][7][8]

Význam

Bílojetel bylinný se stal součástí některých regionálních travních směsí pro obnovu kvetoucích travnatých luk, konkrétně ho obsahuje "Bělokarpatká směs". Ta se používá při výsadbě biokoridorů a při zatravňování rozličných ochranných pásem.^[8]