Beda Menzel

Beda Menzel, také Beda Franz Menzel (2. ledna 1904 Broumov – 29. srpna 1994 Niederhatzkofen, Rottenburg an der Laaber) byl sudetoněmecký benediktinský mnich, pedagog, církevní historik a historik umění.

Beda Menzel
Narození	2. ledna 1904 Broumov
Úmrtí	29. srpna 1994 (ve věku 90 let)
Alma mater	Filozofická fakulta Německé univerzity v Praze Teologická fakulta Německé univerzity v Praze Zkušební komise pro učitelství na středních školách Německé univerzity v Praze
Povolání	gymnaziální profesor, historik, katolický kněz, historik umění, středoškolský učitel a církevní historik
Nábož. vyznání	katolická církev
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Narodil se v Broumově, v domě č. 6-III jako syn krejčovského pomocníka Franze Menzela a jeho manželky Anny, rozené Opitzové, byl pokřtěn jménem Franz Xaver.^[1] Rodina pocházela z Velké vsi u Broumova, dědečkové tam byli nádeníky. Franzův strýc a křestní Kmotr Josef Menzel byl vrchním tkalcem v Křinicích. ^[1]

V Broumově absolvoval základní školu i gymnázium benediktinů. Po maturitě v roce 1923 vstoupil do Broumovského kláštera a přijal řeholní jméno Beda. Absolvoval noviciát v Břevnovském klášteře. V letech 1924–1928 vystudoval filozofii na filozofické fakultě a katolickou teologii na teologické fakultě Německé univerzity v Praze. Po základní vojenské službě byl 1. července 1928 vysvěcen na kněze v kostele arcibiskupského semináře sv. Vojtěcha v Praze-Dejvicích. V letech 1928–1934 si studiem dějepisu a zeměpisu v Mnichově a v Praze doplnil druhý stupeň pedagogické kvalifikace pro gymnázia, dále studoval klasickou filologii, takže měl aprobaci pro výuku latiny a řečtiny.^[2] V roce 1932 získal doktorát z filozofie v Praze^[3] a v letech 1933 a 1934 složil pedagogické zkoušky. V letech 1937–1939 vedl broumovské klášterní gymnázium. Během druhé světové války byl farářem klášterní farnosti v Ruprechticích.

V rámci organizovaného odsunu Němců odešel 27. listopadu 1945 společně s broumovským opatem Dominikem Prokopem do bavorského benediktinského kláštera Metten. V letech 1947–1956 vedl nižší čtyřleté klášterní gymnázium Jana Nepomuka v Rohru, od školního roku 1956–57 rozšířené na devítileté s maturitou.^[4] Učil do roku 1963.

Dílo

Dále se věnoval své vědecké práci, působil v mnichovském Institutu für Kirchen- und Geistesgeschichte der Sudentenländer. Napsal monografii o klášterním kostele v Rohru a o stavebních dějinách broumovského kláštera (1972). Těžištěm jeho bádání byly dějiny německých a českých benediktinů, zejména Broumovského kláštera a dějiny benediktinského umění.^[5] V šedesátých letech znovu navázal kontakty s Československem, stýkal se s Anastázem Opaskem, studoval v českých archivech i v knihovně Pražského arcibiskupství, přátelil se s knihovníkem Františkem Vernerem. Podílel se na přípravách bavorských oslav milénia Břevnovsko-broumovského kláštera.