Bernoulliho polynom
polynom používaný k rozvoji v řadu From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Bernoulliho polynomy je v matematice posloupnost polynomů pojmenovaných po Jacobu Bernoullim, které kombinují Bernoulliho čísla a binomické koeficienty. Používají se pro rozvoj funkcí na řady a s Eulerovým–Maclaurinovým vzorcem.
Bernoulliho polynomy se objevují při studiu mnoha speciálních funkcí, např. Riemannovy funkce zeta a Hurwitzovy funkce zeta. Tvoří Appellovu posloupnost (tj. Shefferovu posloupnost pro operátor obyčejné derivace). U Bernoulliho polynomů počet průsečíků s osou x v jednotkovém intervalu neroste se stupněm polynomu. V limitě se blíží funkcím sinus a kosinus (jsou-li vhodným způsobem zvětšeny).

Podobnou množinou polynomů založených na vytvořující funkci, je rodina Eulerových polynomů.
Remove ads
Reprezentace
Bernoulliho polynomy Bn lze definovat mnoha různými způsoby, jedním z nich je použitím vytvořující funkce.
Vytvořující funkce
Vytvořující funkce pro Bernoulliho polynomy je
Vytvořující funkce pro Eulerovy polynomy je
Explicitní vzorec
pro n ≥ 0, kde Bk jsou Bernoulliho čísla, a Ek jsou Eulerova čísla.
Reprezentace diferenciálním operátorem
Bernoulliho polynomy lze také vyjádřit vztahem
kde D = d/dx je operátor derivace podle x a výraz pod zlomkovou čarou je vyjádřen jako rozvoj formální mocninné řady. Odtud plyne, že
srovnejte s integrály níže. Stejným způsbem lze zapsat Eulerovy polynomy:
Reprezentace integrálním operátorem
Bernoulliho polynomy jsou také jednoznačné polynomy určené vztahem
na polynomy f dává
což lze použít pro získání inverzního vzorce uvedeného níže.
Remove ads
Jiný explicitní vzorec
Explicitní vzorec pro Bernoulliho polynomy je
Což je řada podobná Hurwitzově funkci zeta v komplexní rovině. Skutečně existuje vztah
kde ζ(s, q) je Hurwitzova funkce zeta. Ta zobecňuje Bernoulliho polynomy na jiné než celé hodnoty n.
Vnitřní součet může být chápán jako n-tá dopředná diference výrazu xm, čili
kde Δ je dopředný diferenční operátor. Je tedy možné psát
Tento vzorec může být odvozen z identity uvedené výše: Protože pro dopředný diferenční operátor Δ platí
kde D je derivace podle x, z Mercatorovy řady vyplývá:
Pokud je aplikována na polynom m-tého stupně, jako např. xm, můžeme nechat n jít od 0 pouze do m.
Integrální reprezentaci Bernoulliho polynomů popisuje Nörlundův-Riceův integrál, což vyplývá z vyjádření pomocí konečného rozdílu.
Explicitní vzorec pro Eulerovy polynomy popisuje vztah
Výše uvedený vzorec lze odvodit obdobně, pomocí faktu, že
Remove ads
Součty p-tých mocnin
Podrobnější informace naleznete v článku Faulhaberův vzorec.
Užitím výše uvedené integrální reprezentace nebo identity dostáváme
(pokud předpokládáme, že 00 = 1).
Bernoulliho a Eulerova čísla
Bernoulliho čísla jsou hodnoty Bernulliho polynomů v bodě 0:
Tato definice dává pro .
Alternativní konvence definuje Bernoulliho čísla jako hodnoty Bernulliho polynomů v bodě 1:
Tyto dvě konvence se liší pouze pro , protože .
Eulerova čísla jsou dána vztahem
Remove ads
Explicitní výrazy pro nízký stupňů
Několik prvních Bernoulliho polynomů je:
Několik prvních Eulerových polynomů je:
Remove ads
Maxima a minima
Pro vyšší n se množství změn v Bn(x) mezi x = 0 a x = 1 zvětšuje. Například
což ukazuje, že hodnota v x = 0 (a v x = 1) je −3617/510 ≈ −7.09, zatímco pro x = 1/2, hodnota je 118518239/3342336 ≈ +7.09. D.H. Lehmer ukázal, že pro maximální hodnotu Bn(x) mezi 0 a 1 platí[1]
pokud n není 2 modulo 4, kdy je
(kde je Riemannova funkce zeta). Pro minimální hodnotu platí
pokud n není 0 modulo 4, kdy je
Tyto meze jsou docela blízko skutečným maximům a minimům. Lehmer udává i přesnější meze.
Remove ads
Diference a derivace
Bernoulliho a Eulerovy polynomy vyhovují mnoha vztahům z umbralního počtu:
(Δ je dopředný diferenční operátor). Také,
Tyto posloupnosti polynomů jsou Appellovými posloupnostmi:
Převody
Tyto identity jsou také ekvivalentní s tvrzením, že obě posloupnosti polynomů jsou Appellovou posloupností. (Jiným příkladem jsou Hermitovy polynomy.)
Symetrie
Zhi-Wei Sun a Hao Pan ukázali překvapivý vztah symetrie: Pokud r + s + t = n a x + y + z = 1, pak[2]
kde
Remove ads
Fourierova řada
Fourierova řada Bernoulliho polynomů je také Dirichletova řada, vzhledem k rozvoji
Všimněte si, že pro velké n tento výraz konverguje ke vhodně škalovaným trigonometrickým funkcím.
To je speciální případ analogického tvaru Hurwitzovy funkce zeta
Tento rozvoj je platný pouze pro 0 ≤ x ≤ 1, když n ≥ 2 a je pro 0 < x < 1, když n = 1.
Je možné také spočítat Fourierovu řadu pro Eulerovy polynomy. Pokud definujeme funkce
a
pro , pak Eulerův polynom má Fourierovu řadu
a
Všimněte si, že je lichá a sudá:
a
Jsou příbuzné s Legendrovou funkcí chí jako
a
Remove ads
Inverze
Bernoulliho a Eulerovy polynomy je možné invertovat pro vyjádření monomů pomocí polynomů.
Konkrétně z výše uvedené části o integrálních operátorech zjevně plyne, že
a
Vztah s klesajícím faktoriálem
Bernoulliho polynomy je možné vyjádřit rozvojem na členy klesajícího faktoriálu jako
kde a
označuje Stirlingovo číslo druhého druhu. Výše uvedený vztah může být invertován, aby se klesající faktoriál vyjadřil pomocí Bernoulliho polynomů:
kde
označuje Stirlingovo číslo prvního druhu.
Remove ads
Věty o násobení
Věty násobení objevil Joseph Ludwig Raabe v roce 1851:
Pro přirozené číslo m≥1,
Remove ads
Integrály
Dva určité integrály, které ukazují vztah Bernoulliho a Eulerových polynomů k Bernoulliho a Eulerovým číslům jsou:[3]
Další integrální vzorec je[4]
se speciálním případem pro
Periodické Bernoulliho polynomy
Periodický Bernoulliho polynom Pn(x) je Bernoulliho polynom vyčíslený v desetinné části argumentu x. Tyto funkce se objevují jako zbytkový člen v Eulerově–Maclaurinově vzorci, který vyjadřuje vztah mezi sumami a integrály. První polynom je pilovitá funkce.
Tyto funkce ve skutečnosti nejsou polynomy a správně by se měly nazývat periodické Bernoulliho funkce, přičemž P0(x) dokonce ani není funkce, je to derivace pilovité funkce, která tvoří Diracův hřeben.
Zajímavé jsou následující vlastnosti, platné pro všechna :
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads