Bunyip

Bunyip je mytické vodní či bažinné zvíře údajně žijící v Austrálii. Výraz znamená v jazyce Wemba-Wemba démona či zlého ducha, žijícího ve vodě. V australské angličtině je znám posměšný výraz bunyip aristocracy pro snoby a kvůli podobnosti se slovem bunny se občas žertovně užívá pro introdukované divoké králíky.

Kresba bunyipa z roku 1890

Popis

Svědkové, kteří jej údajně spatřili, popisují bunyipa velmi odlišnými způsoby: jako obojživelného savce, dlouhokrkého vodního plaza nebo dokonce obřího nelétavého ptáka. Shodují se pouze v tom, že by mělo jít o velkého, člověku potenciálně nebezpečného obyvatele jezer a řek. Nejstarší zprávy z počátku 19. století jej uvádějí jako mohutného tvora velikosti telete nebo velkého psa, jehož hřbet je pokrytý tmavou hrubou srstí či peřím a z horní čelisti mu vyčnívají krátké kly. Roku 1846 byla na břehu řeky Murrumbidgee nalezena podivná lebka, o níž se spekulovalo, že by mohla patřit mláděti bunyipa. Po dobu dvou dnů byla vystavena v Australskému muzeu v Sydney, ale její další osud je neznámý. Podle názoru soudobých anatomů šlo o zdeformovanou lebku potraceného plodu telete nebo, méně pravděpodobně, hříběte. Většina pozdějších svědků bunyipa popisuje jako zvíře, podobné plovoucímu psovi, dlouhé 4–6 stop (120–180 cm), s huňatou tmavou srstí, kulatou hlavou podobnou hlavě buldoka a dlouhými hmatovými vousy. Některá svědectví uvádějí chybějící ocas, žluté nebo oranžové oči a malé kly. Podle Austrálců se živí korýši a v noci se ozývá nepříjemným, daleko slyšitelným hlasem, který připomíná bučení býka. Spekuluje se, že předlohou těchto popisů mohou být lachtani, kteří se poměrně často zdržují v ústí řek, jako je Murray, odkud se příležitostně zatoulávají hluboko do vnitrozemí. Bučivý hlas, připisovaný bunyipovi, však ve skutečnosti náleží bukači australskému (Botaurus poiciloptilus), který je místy v Austrálii přímo nazýván Bunyip bird.

Druhá skupina svědků očividně popisuje zcela jiného tvora. První zpráva o jeho existenci pochází z roku 1845, kdy byly nedaleko Geelongu objeveny kosti neznámého velkého živočicha. Očitý svědek nálezu se tehdy od domorodců dozvěděl následující informace. "Bunyip, jak se zdá, v sobě spojuje vlastnosti ptáka a krokodýla. Má podobnou hlavu jako emu, s dlouhým zobákem, jehož okraje jsou zubaté jako trn na ocase trnuchy. Jeho tělo a nohy připomínají krokodýla. Jeho zadní nohy jsou výrazně delší a silnější než přední, ale i v předních má velkou sílu. Prsty jsou opatřeny ostrými drápy, ale domorodci říkali, že svou kořist zabíjí tak, že ji umačká v objetí. Když je ve vodě, plavě po způsobu žáby, ale na břehu chodí pouze po zadních nohách s hlavou vztyčenou do výšky až dvanácti stop (více než čtyři metry)."^[1] Další svědectví mimoto zmiňují značně nepravděpodobné detaily, jako je ocas podobný koňskému nebo velké uši, jimiž si tvor údajně pomáhá při plavání. Tohoto typu bunyipa se zřejmě týká i malá skupina svědectví, která jej popisují jako „klasickou“ dlouhokrkou jezerní příšeru podobnou té z jezera Loch Ness nebo druhohornímu plesiosaurovi.^[2] Tento, podstatně děsivější bunyip svým popisem (kromě předních končetin s drápy) připomíná obří nelétavé ptáky rodu Dromornis, kteří se vyskytovali v Austrálii ještě před 30.000 lety. Střízlivější názory jej spojují s ústně tradovanými zprávami o kasuárech, které se mohly díky kontaktu mezi jednotlivými australskými kmeny rozšířit daleko na jih od Yorského poloostrova, kde se tito nebezpeční nelétaví ptáci vyskytují.^[3] Někteří kryptozoologové se pokoušejí ztotožnit bunyipa s jinými vyhynulými zástupci australské megafauny, jako je Varanus priscus nebo býložravý diprotodon, obří příbuzný vombata. Hodnověrné důkazy o existenci bunyipa však dosud scházejí.