CASA CN-235
From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
CASA/IPTN CN-235 je dvoumotorový transportní letoun středního doletu, který společně vyvinuly společnosti CASA ze Španělska a IPTN z Indonésie, jako letoun pro regionální leteckou dopravu a vojenský transportní letoun. Mezi jeho hlavní vojenské úkoly patří námořní hlídkování, průzkum a letecká přeprava. Největším uživatelem letounu je turecké letectvo, které disponuje 50 stroji.[2]
Remove ads
Vývoj a export
Projekt vznikl jako společná iniciativa firem Construcciones Aeronáuticas SA a Indonesian Aerospace (PT. Dirgantara Indonesia), dříve známé jako IPTN, které pro řízení programu založily společnost Airtech (Aviation Technology Industries). Partnerství bylo využito pouze při výrobě Série 10 a Série 100/110, přičemž pozdější verze byly vyvinuty nezávisle. Ve službě se nachází více než 230 letounů CN-235 všech verzí, které nalétaly přes 500 000 letových hodin.
Vývoj začal v lednu 1980 a k prvnímu letu došlo 11. listopadu 1983 v Getafe. Za řízení usedli piloti José Murga a Guillermo Delgado. Druhý prototyp (PK-XNC, „Tetuko“) byl zalétán v Bandungu 30. prosince 1983. Španělská a indonéská certifikace proběhla 20. června 1986; první let sériového letounu se uskutečnil 19. srpna 1986 a Federal Aviation Administration schválila typ CN-235 3. prosince 1986. Letoun vstoupil do služby 1. března 1988.
V lednu 1990 byla podepsána s TAI smlouva na montáž a následnou výrobu 50 kusů CN-235 v Turecku.
V roce 1995 zahájila CASA vývoj prodloužené verze CN-235, která dostala označení C-295. V prosinci 2002 objednalo kolumbijské námořnictvo dva letouny CN-235 pro hlídkování a protidrogové mise.
V dubnu 2005 objednala Venezuela dva stroje CN-235 pro námořní hlídkování a deset transportních letounů, ale obchod byl zastaven, protože vláda Spojených států odmítla povolit transfer technologií amerického původu v avionice.[3]
V lednu 2006 objednalo Thajsko u Indonesian Aerospace deset letounů, šest pro ministerstvo obrany a čtyři pro ministerstvo zemědělství.
V prosinci 2007 objednalo Španělsko dva námořní hlídkové letouny CN-235 pro španělskou civilní gardu, s termínem dodání 2008–2009.
Jeden stroj CN-235 MPA byl v červnu 2008 dodán prostřednictvím Indonesian Aerospace indonéskému ministerstvu obrany.
V srpnu 2006 zůstávaly celkem tři letouny CN-235-10 ve službách aerolinií v Africe, konkrétně u společnosti Safair (2) a Tiko Air (1).[4] Asian Spirit provozoval v roce 2007 jeden CN-235-220 na Filipínách.
Irské letectvo používá dva letouny pro úkoly námořního hlídkování.
Nejméně dva stroje CN-235 provozuje letectvo Spojených států amerických pro blíže neupřesněné úkoly v rámci 427. perutě speciálních operací, umístěné na bývalé letecké základně Pope, Severní Karolína.[5]
Na začátku července 2008 oznámilo mexické námořnictvo záměr pořídit šest letounů CN-235 ze Španělska.[6] V dubnu 2010 potvrdil francouzský ministr obrany Hervé Morin objednávku osmi CN-235-300.[7]
V roce 2011 vyráběla společnost Indonesian Aerospace 4 letouny CN-235-110 MPA pro jihokorejskou pobřežní stráž. Hodnota zakázky činila 96 milionů dolarů.[8]
Senegalské letectvo zakoupilo dva stroje CN-235 v roce 2010 a 2012 v rámci kontraktu v hodnotě 13 milionů dolarů. V plánu byl též nákup letounů pro přepravu VIP a dopravní úkoly, letectvo projevilo zájem i o námořní hlídkovou verzi.[9]
Remove ads
Verze
- CN-235-10
- Úvodní sériová veze (každá společnost postavila 15 strojů), poháněná motory GE CT7-7A.
- CN-235-100/110
- Odpovídaly Sérii 10, ale motory GE CT7-9C měly nové kompozitové gondoly; nahradily Sérii 10 v roce 1988 počínaje 31. sériovým letounem. Série 100 je španělské výroby, Série 110 indonéské výroby, se zlepšenými elektronickými, výstražnými a ekologickými systémy.
- CN-235-200/220
- Vylepšená verze. Strukturální úpravy zajišťující vyšší operační zatížení, aerodynamické úpravy náběžné hrany křídla a směrovky, snížení požadované délky vzletové dráhy a zvýšený dolet s maximálním zatížením. Série 200 je španělské výroby, Série 220 indonéské výroby.
- CN-235-300
- Modifikace společnosti CASA Série 200/220, vybavená avionikou Honeywell International Corp. Mezi další úpravy patří vylepšené přetlakování a volitelná instalace dvojitého předního podvozkového kola.
- CN-235-330 Phoenix
- Modifikace Série 200/220, nabízená IPTN s novou avionikou Honeywell a systémem ARL-2002 EW a 16.800 kg/37.037 lb MTOW pro Royal Australian Air Force v rámci Projektu Air 5190 tactical airlift requirement, ale společnost odstoupila v roce 1988 ze soutěže v důsledku finančních problémů.[10]
- CN-235 MPA
- Námořní hlídková verze se šesti závěsníky pro střely AM-39 Exocet nebo torpéda Mk 46.[11]
- HC-144 Ocean Sentry
- Označení verze pro Pobřežní stráž Spojených států amerických, resp. plánovanou sérií 22 letounů,[12] která má nahradit menší proudové stroje HU-25 Guardian. V roce 2010 bylo dodáno 12 letounů.[13]
Remove ads
Uživatelé
Vojenští uživatelé
Vojenští uživatelé
Pouze vládní uživatelé
Bývalí uživatelé
- Ozbrojené síly Burkiny Faso (1)[15]
- Ekvádorské letectvo[zdroj?]
- Ekvádorské námořnictvo[16]
- Gabonské letectvo[18]
.JPG)
- Indonéské námořnictvo CN235MPA[20]
- Irský letecký sbor (2 x CN235MP)[21]
- Jemenské letectvo[22]
- Jihokorejské letectvo (20; 12 vyrobeno společností CASA ve Španělsku, 8 vyrobeno IPTN v Indonésii)[23]
- Jihokorejská pobřežní stráž (4)
- Jordánské královské letectvo (2 v pronájmu na několik let od tureckého letectva)
- Kamerunské letectvo objednalo jeden letoun CN-235 v červnu 2012.[24] Dodávka byla splněna v červenci 2013.[25]
- Mexické námořnictvo (Mexický Národní kongres schválil nákup šesti CN235-300MPA. První dva letouny byly dodány v září 2010.)[27][28]
- Mexická federální policie (2x CN235)[29]
- Pákistánské letectvo (4× CN235-220)[30]
- Obranné síly Papuy Nové Guineje[31]
- Senegalské letectvo[32]
- Španělské letectvo (18)[33]
- Španělská civilní stráž (2 pozorovací letouny)
- Turecká armáda[34]
- Turecké letectvo[35]
- Turecké námořnictvo[35]
Bývalí vojenští uživatelé
- Bophuthatswanské letectvo (1, zařazen do South African Air Force)[23]
- South African Air Force (od Bophuthatswanského letectva – vyřazeno v červenci 2012)
- Panamská národní garda (do r. 1995)[23]
- Rakouské letectvo – bývalý uživatel.
Vládní a paramilitantní uživatelé
- Ománská královská policie (2 x CN-235-M100)
- Sociedad de Salvamento y Seguridad Marítima (Španělská agentura pro námořní bezpečnost) (3 X CN-235 MPA)
- Thajská královská policie (1 x CN235-300)
Civilní uživatelé
- Inter Austral, dceřiná společnost Austral Líneas Aéreas, později integrovaná do Aerolíneas Argentinas, 1 letoun.
- Merpati Nusantara Airlines (15)
- Pelita Air Service (2)
- Tiko Air (1 C012)
- Air Namibia 1 letoun 2001–2006
- Binter Canarias a Binter Mediterraneo, nástupci Iberia Airlines, čtyři, resp. pět letounů od r. 1989 do 1997
- Safair 2 CN-235
- Flight International a Flight Turbo AC po jednom letounu
- L-3 Communication Systems (2)
- Presidential Airways (1)
- Air Venezuela 2 (1999–2001)
Remove ads
Specifikace (CN-235-100)
Specifikace podle Jane's All The World's Aircraft 1993–94[37]
Technické údaje
- Posádka: 2
- Kapacita: 44 cestujících
- Užitečné zatížení: 4 000 kg
- Délka: 21,4 m
- Rozpětí: 25,81 m
- Výška: 8,18 m
- Nosná plocha: 59,10 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 8225 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 15 100 kg
- Pohonná jednotka: 2× dvouhřídelový turbovrtulový motor General Electric CT7-9C3, každý o výkonu 1 305 kW (1 750 hp)
Výkony
- Maximální ryxclost v hladině 6100 m: 509 km/h
- Cestovní rychlost v hladině 4570 m: 450 km/h
- Minimální rychlost: 135 km/h
- Dolet: 4 355 km
- Dostup: 7 620 m
- Délka vzletu do 10 m: 630 m
- Délka přistání přes 15 m překážku: 630 m
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads