Carlo Gozzi

Carlo Gozzi (13. prosince 1720 Benátky – 4. dubna 1806 tamtéž) byl italský dramatik.

Carlo Gozzi
Narození	13. prosince 1720 Benátky
Úmrtí	4. dubna 1806 (ve věku 85 let) Benátky
Místo pohřbení	Hřbitov San Michele
Povolání	dramatik, spisovatel, básník a autor memoárů
Žánr	fiaba
Příbuzní	Gasparo Gozzi[1][2] (bratr)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Pocházel z hraběcí rodiny. Jeho otec ale zchudl a proto musel Carlo přerušit studia a vstoupil do vojenské služby, kterou strávil v Dalmácii. Po návratu se věnoval divadlu. V roce 1747 byl spolu se svým bratrem jedním ze zakladatelů literárního klubu l'Accademia dei Granelleschi.

Psal satiry na své současníky Pietra Chiariho a Carla Goldoniho. Chiarimu vyčítal zastaralé dramatické postupy, Goldonimu pak použití francouzských, tedy cizích forem. Proti tomu postavil svá díla – pohádky (fiabe) – na italské commedii dell'arte a na námětech lidových pohádek. Psal pro divadelní společnost Antonia Sacchiho, jehož souboru dělal dlouhá léta dramaturga. Popularita těchto pohádek a her ale časem ochabovala a tak po roce 1771 psal divadelní hry ovlivněné španělským divadlem (především Calderónem) a překládal francouzské divadelní hry.

Celý život věnoval rodným Benátkám a patřil k prvním, kdo byli pohřbeni na novém hřbitově na ostrově San Michele.

Jeho starší bratr Gasparo Gozzi byl rovněž dramatik a kritik.

Dílo (neúplné)

• 1757 Bárka vlivů na přestupný rok 1756 (La tartana degli influssi invisibili per l'anno bisestile 1756) – polemiky týkající se sporů mezi Goldonim a Chiarim o charakter divadla

Fiabe Teatrali

• 1761 Láska ke třem pomerančům (L'amore delle tre melarance), tato pohádka se stala námětem stejnojmenné opery Sergeje Prokofjeva
• 1761 Havran (Il Corvo)
• 1762 Král jelenem (Il Re Cervo)
• 1762 Turandot, tato pohádka se stala námětem stejnojmenné opery Giacoma Pucciniho
• 1762 Žena had (La Donna Serpente)

• 1763 Zobeide (český překlad pod názvem Být královnou v Samandalu)
• 1763 Šťastní žebráci (I pitocchi fortunati)
• 1765 Zelenavý ptáček (L'augellino bel verde)
• 1765 Modrá obluda (Il mostro turchino)
• 1774 Podivná Marfisa (Marfisa bizzarra) – satirický rytířský epos
• 1777 Koření lásky (Le droghe d'amore) – zpracování španělské divadelní hry, uvedení způsobilo skandál kvůli narážkám na Gozziho soka, senátního tajemníka Gratarola.

Paměti

• Memorie inutili (Zbytečné paměti, 1777, vyšlo 1797

Rozhlasové zpracování

• 1965 Carlo Gozzi: Turandot. Československý rozhlas, překlad Jindřich Pokorný a Pavel Kopta, rozhlasová úprava Drahomíra Čeporanová, režie Ludvík Pompe. Hráli: Josef Patočka, Blanka Bohdanová, Marta Kučírková, Hana Houbová, Jaromír Spal, Vladimír Hlavatý, Zdeněk Ornest, Milan Mach, Vladimír Krška, Jiří Hurta, Jiří Adamíra.
• 1980 Carlo Gozzi: Král jelenem. Československý rozhlas, překlad Jaroslava Bílková, rozhlasová úprava: Eva Pašková, dramaturgie: Pavel Minks, hudba: Zdeněk Šikola, režie: Lída Engelová, osoby a obsazení: Cigorotti, jarmareční vypravěč (Ivo Gübel), Deramo, král v Serendippu (Ladislav Mrkvička), Pantalone, Deramův druhý ministr (Jan Gross), Angela, jeho dcera (Daniela Kolářová), Tartaglia, Deramův 1. ministr, ctitel Angely (Jan Přeučil), Clarice, Tartagliova dcera (Zora Kostková), Leandro, kavalír u Deramova dvora (Miroslav Rataj), Brighella, správce královské spíže (Jiří Samek), Smeraldina, jeho sestra (Daša Neblechová), Truffaldino, ptáčník, snoubenec Smeraldiny (Tomáš Šolc), Durandarte, mág (Václav Neužil), stařec (Radomil Kolesa) a další.^[3]