Carlo Scarpa

Carlo Scarpa (2. června 1906, Benátky - 28. listopadu 1978, Sendai) byl italský architekt a designér.

Carlo Scarpa
Narození	2. června 1906 Benátky
Úmrtí	28. listopadu 1978 (ve věku 72 let) Sendai
Příčina úmrtí	smrt pádem
Alma mater	Accademia di Belle Arti di Venezia
Povolání	architekt, designér a profesor
Ocenění	čestný královský průmyslový designér (1969) Zlatá medaile italského Řádu za zásluhy o kulturu a umění
Děti	Tobia Scarpa[1][2]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se jako syn učitele na základní škole. V jeho dvou letech se rodina přestěhovala do Vicenzy, kde Carlo Scarpa absolvoval střední technickou školu. Po smrti své matky v roce 1919 se Carlo vrátil do Benátek, kde začal navštěvovat akademii (Accademia di Belle Arti).

Po získání titulu v roce 1926 se stal Carlo učitelem architektonického kreslení na této škole. Po promoci začal též pracovat v designérské firmě M. V. M. Cappelin, kde brzy nahradil Vittoria Zecchiniho v pozici uměleckého vedoucího. Zecchini vsázel na průhledné foukané skleněné kousky v základních formách. Scarpa navrhl zabarvené vitráže. Firma však v roce 1932 zbankrotovala. V letech 1932-1947 byl ředitelem designérské firmy Venini, jednoho z nejslavnějších výrobců benátského skla.^[3] Zde začal úzce spolupracovat s řemeslníky, což se stalo pro něj nesmírně typickým i do budoucna, když se vrhl na architekturu: Scarpa byl neustále ve spojení s řemeslníky na stavbě a své návrhy neustále revidoval podle jejich připomínek. Jeho styl se tak stal vzorem pro architekty, kteří si přejí oživit řemeslo v moderní architektuře. Krom skla navrhoval i nábytek navrhoval, maloval též obrazy v surrealistickém duchu.

Architektuře se Scarpa začal věnovat po druhé světové válce. Setrval jako učitel na univerzitě v Benátkách, ale začal získávat i úkoly, které se staly vrcholem jeho kariéry. Nejdůležitější jsou budova Canova Plaster Cast Gallery v Possagnu (1955-1957), rekonstrukce Museo di Castelvecchio v Benátkách (1956), za které získal národní cenu, prodejna Olivetti na Piazza San Marco v Benátkách (1957-1958), budova nadace Querini-Stampalia v Benátkách (1961-1963), hřbitov Brion v San Vito d’Altivole (1969) či budova pobočky Banca Popolare ve Veroně.

V roce 1978 navštívil Japonsko, kde nešťastně upadl na kamenných schodech v jednom z chrámů. Byl deset dní v bezvědomí, nakonec na následky zranění zemřel. Pohřben byl ve vertikální poloze na hřbitově Brion v San Vito d’Altivole.^[4]