Vicenza - Wikiwand

Vicenza [vičenza] (v benátštině Vicenzsa či Vicensa) je italské město v oblasti Benátsko, hlavní město stejnojmenné provincie a sídlo biskupství. Leží na soutoku řek Bacchiglione a Retrone, na severním úpatí Monti Berici, přibližně 70 km západně od Benátek. Žije zde téměř 113 tisíc obyvatel, v aglomeraci pak 287 000.^[1] Vicenzu proslavil především renesanční architekt Andrea Palladio; kromě jeho staveb je zde řada dalších historických a uměleckých památek, což z ní činí poměrně významný cíl kulturní turistiky. Od roku 1994 je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.

Stručná fakta Vicenza Vicetia, Poloha ...

Vicenza Vicetia
Vicenza
vlajka
Poloha
Souřadnice	45°33′ s. š., 11°33′ v. d.
Nadmořská výška	39 m n. m.
Časové pásmo	UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas)
Stát	Itálie Itálie
Region	Benátsko
Provincie	Vicenza
Vicenza
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	80 km²
Počet obyvatel	111 980 (2017)
Hustota zalidnění	1 399,8 obyv./km²
Správa
Starosta	Francesco Rucc
Oficiální web	www.comune.vicenza.it
Telefonní předvolba	0444
PSČ	36100
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Remove ads

Dějiny

Podle Strabóna bylo území dnešní Vicenzy osídleno polomýtickým kmenem Euganei , který byl vytlačen etnikem Venetů v 3 až 2 st. př. n. l.^[2] V roce 148 př. n. l. byla v vybudována římská silnice Via Postumia, která procházela Vincenzou. Původně se město pravděpodobně jmenovalo Berga, v římských dobách je nazýváno Vicetia ,Vincentia nebo Vicentia. ^[3] V době římské občanské války stála Vincenza jako ostatní venetská města na straně Caesara a v roce 49 př. n. l. získali obyvatelé za odměnu římské občanství. V této době byla Vincenza méně významným městem na silnici spojující Mediolanum (Milán) a Aquileiu, ve srovnání s blízkým Pataviem (Padova). Římané využívali blízké mramorové lomy a Vicetia byla známa i produkcí pálených cihel a zpracováním vlny.^[4] Je zachováno několik pozůstatků z římské doby, tři mosty přes řeky Bacchiglione a Retrone a izolované oblouky akvaduktu nedaleko Porta Santa Croce.

Ve středověku Vicenza patřila dynastii Della Scala. Mezi lety 1404 a 1797 pak byla součástí Nejjasnější republiky benátské. V 16. století prožila Vicenza zřejmě nejslavnější období: tehdy zde působil pozdně renesanční architekt Andrea Palladio, který zde zanechal řadu slavných staveb (Basilica Palladiana, Palazzo Chiericati, divadlo Teatro Olimpico či Villa la Rotonda) a roku 1580 zde zemřel. Na palladiovskou tradici posléze navázali další architekti, zejména Vincenzo Scamozzi.

Po napoleonských válkách Vicenza připadla Rakouskému císařství, povstání roku 1848 potlačil maršál Radecký a roku 1866 se pak Vicenza s celou Lombardií a Benátskem stala součástí sjednoceného Italského království. Během 1. i 2. světové války se v okolí odehrávaly poměrně těžké boje. V letech 1944 a 1945 bylo město bombardováno: za oběť padla hned dvě divadla a o život přišlo přibližně 2000 lidí. Po válce, v době italského ekonomického zázraku, se Vicenza stala jedním z nejbohatších měst celé Itálie. Od roku 1990 zde působí některá pracoviště Padovské university.

Remove ads

Pamětihodnosti

Poměrně sevřené historické město protíná napříč Corso A. Palladio, od Piazza Castello na JZ až k Teatro Olimpico na SV, lemované měšťanskými domy a paláci.

Piazza Signori uprostřed města:
- Basilica Palladiana je středověká radnice ze 13. století, kterou Palladio obestavěl dvojitými arkádami. Patří mezi jeho nejslavnější stavby.
- Torre Bissara, štíhlá, 82 m vysoká věž ze 12. století, ve 14. století přestavěná na zvonici.
- Loggia del Capitano na protější straně, kde sídlil benátský guvernér, z roku 1571 podle Palladiových plánů
Teatro Olimpico je patrně nejstarší kryté divadlo, dokončené 1583 rovněž podle Palladiova návrhu. Jako starověká divadla má polokruhové mramorové lavice a ozdobnou stěnu s bohatou plastickou výzdobou a se třemi průchody, která uzavírá scénu.
Dóm, gotické cihlové trojlodí s renesančním závěrem.
Gotický kostel San Lorenzo (1280-1344) na SZ okraji historického města
Zahrada Salvi na JZ okraji města (A. Palladio), blízko Torre del Castello, zbytku městských hradeb.
Villa Capra či La Rotonda, na návrší 2 km JV od města je také jedna z nejslavnějších Palladiových staveb. Přísně symetrická na čtvercovém půdorysu se čtyřmi schodišti má uprostřed kruhový sál s kopulí.
Mohutná barokní Basilica di Monte Berico na návrší asi 2 km jižně od města s krásnou vyhlídkou na město a Alpy

Remove ads

Slavní rodáci

Augustin Luciani (? - † 1493) – biskup českých utrakvistů
Gian Giorgio Trissino (1478 – 1550) – básník a jazykovědec
Antonio Pigafetta (1491 – 1534) – italský cestovatel a kronikář
Vincenzo Scamozzi (1548 – 1616) – architekt
Antonio Fogazzaro (1842 – 1911) – spisovatel a básník
Federico Faggin (* 1941) – fyzik a jeden z tvůrců prvního mikroprocesoru
Sonia Gándhí (* 1946) – indická politička
Gelindo Bordin (* 1959) – bývalý italský atlet

Vývoj počtu obyvatel

Počet obyvatel

Hospodářství a doprava

Vicenza je bohatým městem s převládajícími malými a středními podniky. Důležitým odvětvím je kromě strojírenství také zlatnictví a šperkařství.

Vicenza leží na hlavní železniční trati Padova – Verona; odbočuje zde dvoukolejná trať do Trevisa a lokálka do městečka Schio. Město je napojeno na dálnici A4 z Turína do Terstu.

Veletrh šperků Vicenzaoro

Ve městě Vicenza se každý rok koná jeden z největší šperkařských veletrhů na světě s názvem Vicenzaoro. Můžete si tu prohlédnout nejnovější módní trendy a technologie v oboru šperkařství na následující rok. Hlavní výstava je vždy v lednu a nazývá se Vicenzaoro Winter. Další menší veletrh se stejným názvem se koná v září a má název Vicenzaoro September.