Charbin

Charbin (čínsky v českém přepisu Cha-er-pin, pchin-jinem Hā'ěrbīn, znaky 哈尔滨) je subprovinční město v Čínské lidové republice. Jedná se o hlavní správní, hospodářské, kulturní a dopravní centrum severovýchodní Číny a největší město a správní středisko provincie Chej-lung-ťiang.

Charbin 哈尔滨
Centrum Charbinu
Poloha
Souřadnice	45°45′ s. š., 126°38′ v. d.
Nadmořská výška	150 m n. m.
Časové pásmo	UTC+08:00
Stát	Čína Čína
provincie	Chej-lung-ťiang
Administrativní dělení	9 obvodů, 2 města, 7 okresů
Charbin
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	53 076,48 km²
Počet obyvatel	10 009 854 (2020)[1]
Hustota zalidnění	188,6 obyv./km²
Etnické složení	93,45̬% Chanové
Správa
Vznik	1898
Oficiální web	www.harbin.gov.cn
Telefonní předvolba	(+86) 451
PSČ	150000
Označení vozidel	黑A
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leží na řece Sungari nedaleko hranice s Ruskem. Bylo budováno od konce 19. století spíše v evropském než asijském stylu – odtud přezdívka Paříž východu (nebo též Moskva či Petrohrad východu); dodnes je zde patrný ruský vliv. Dnes ve městě žije přes 3 miliony lidí. V jeho bezprostředním okolí pak deset milionů.

Dějiny

Území dnešního města bylo osídleno nejpozději na konci doby kamenné (kolem roku 2200 př. n. l.). Zakladatelem a prvním císařem byl Wanyan Aguda, vládl v letech 1115–1123 a založil dynastii Jin (1115–1234). V roce 1115 Aguda založil Jinovo hlavní město Šanjing (Horní hlavní město), prefekturu Huining v dnešním okrese Acheng v Harbinu. Po Agudově smrti zahájil nový císař Wanyan Šeng výstavbu nového města podle jednotného plánu. Plán a stavby napodobovaly velká čínská města, zvláště Bianjing (Kaifeng), ale hlavní město Jin bylo menší než jeho vzor. Prefektura Huining sloužila jako první nadřazené hlavní město říše Jin až do roku 1153, kdy Wanyan Liang (čtvrtý císař dynastie Jin) přesunul hlavní město do Janjingu (nyní Peking). Jeho nástupce, císař Šizong obnovil město v roce 1173. Ruiny prefektury byl objeveny asi 2 km od dnešní centrální městské oblasti Acheng.

Po dobytí říše Jin Mongoly (1211–1234) byla prefektura Huining opuštěna. V 17. století Mandžuové použili stavební materiál z prefektury Huining ke stavbě nové pevnosti v Alčuce. Oblast Charbin zůstala převážně venkovem až do 19. století, s více než deseti vesnicemi a asi 30 000 lidmi v dnešním městě do konce 19. století

Moderní město

Základy moderního města byly položeny v roce 1895, kdy zde Ruské impérium začalo stavět Transmandžuskou železnici (později přejmenovanou na Východočínskou železnici). Charbin se stal centrem výstavby, byly zde ubytovány desítky tisíc ruských inženýrů, úředníků, vojáků a obchodníků s rodinami. Během rusko-japonské války (1904–1905) se důležitost města ještě zvýšila, neboť zde byla hlavní základna ruské armády v Mandžusku. V letech 1910–1911 zemřelo množství obyvatel na mandžuský mor. Po říjnové revoluci do města přišly desetitisíce emigrantů z Ruska. Počet obyvatel velmi rychle stoupl, v té době se jednalo o největší komunitu Evropanů v Asii. Založili zde katedrálu sv. Sofie.

V roce 1932 začala japonská okupace Charbinu, jež trvala až do skončení druhé světové války. V bezprostředním okolí města prováděli Japonci vědecké a vojenské experimenty známé jako Jednotka 731, při nichž na čínských a spojeneckých zajatcích testovali chemické a biologické zbraně.

Po zřízení Čínské lidové republiky město zůstalo důležitým správním centrem a dopravním uzlem. Bylo zde vybudováno mnoho továren, mezi nimi výrobny traktorů, cementu, turbín, strojů a petrochemické rafinerie. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let bylo město otevřeno zahraničnímu obchodu a zahraničním investicím, takže od té doby zažívá čilý ekonomický rozmach.^[2]

Doprava

Hlavním letištěm je mezinárodní letiště Charbin Tchaj-pching uvedené do provozu v roce 1979, které se nachází bezmála čtyřicet kilometrů jihozápadně od centra.

Památky

• Ruiny středověké prefektury - na nich postavené muzeum, sochy Agudy a jeho velitele Nianhana
• Buddhistický chrám Ji Le
• Pravoslavná katedrála sv. Sofie byzantského typu (s věží o výšce 35 m)

Vzdělávání

Nejvýznamnější charbinskou univerzitou je Charbinská polytechnická univerzita založená v roce 1920, která je členkou Ligy C9. Její campus je v městském obvodě Nang-ang.

Správní členění

Subprovinční město Charbin se člení na 9 obvodů, 2 městské okresy a 7 okresy. Městské obvody Tao-li, Nan-kang, Tao-waj, Pching-fang, Sung-pej a Siang-fang tvoří vlastní město Charbin, obklopují je předměstské obvody Chu-lan, A-čcheng a Šuang-čcheng, vzdálenější jsou satelitní města Šang-č’ a Wu-čchang. Zbytek prefektury je tvořen venkovskými okresy.

Správní členění subprovinčního města Charbin

Tao-li 1 Tao-waj 2 3 4 Chu-lan A-čcheng Šuang-čcheng okres I-lan okres Fang-čeng okres Pin okres Pa-jen okres Mu-lan okres Tchung-che okres Jen-šou městský okres Šang-č’ městský okres Wu-čchang 1. Nan-kang 2. Pching-fang 3. Sung-pej 4. Siang-fang
Název		Počet obyvatel[3] (2010)	Počet obyvatel[3] (2020)	Rozloha[3] km²	Hustota zalidnění[3] (obyv. na km²) (2020)
český přepis	znaky
Městské obvody
Tao-li	道里区	923 762	1 097 430	464	2 366
Nan-kang	南岗区	1 343 857	1 390 679	162	8 563
Tao-waj	道外区	906 421	811 178	625	1 297
Pching-fang	平房区	190 253	238 945	99	2 419
Sung-pej	松北区	232 988	413 515	756	547
Siang-fang	香坊区	916 408	1 120 185	341	3 281
Chu-lan	呼兰区	768 394	769 997	2 186	352
A-čcheng	阿城区	596 856	500 327	2 436	205
Šuang-čcheng	双城区	825 634	633 880	3 113	204
Městské okresy
Šang-č’	尚志市	585 386	463 358	8 908	52
Wu-čchang	五常市	881 224	724 705	7 501	97
Okresy
I-lan	依兰县	388 319	258 345	4 606	56
Fang-čeng	方正县	203 853	183 789	2 978	62
Pin	宾县	551 271	444 314	3 841	116
Pa-jen	巴彦县	590 555	420 409	3 143	134
Mu-lan	木兰县	277 685	176 245	3 173	56
Tchung-che	通河县	210 650	179 828	5 656	32
Jen-šou	延寿县	242 455	182 725	3 080	59
Celkem		10 635 971	10 009 854	53 069	189

Osobnosti spjaté s historií města

• Valja Stýblová (1922–2020) – česká spisovatelka, univerzitní profesorka neurologie a politička.
• Jan Erml (1903–1978 Brno) – klavírista, profesor na JAMU Brno
• Jang Jang (* 1976) – bývalá čínská rychlobruslařka
• Svatý Filaret Nový vyznavač (1903–1985) – světec, duchovní

Partnerská města

• Niigata, Japonsko (1979)
• Aarhus, Dánsko (1984)
• Edmonton, Kanada (1985)
• Minneapolis, Spojené státy americké (1992)
• Chabarovsk, Rusko (1993)
• Varšava, Polsko (1993)
• Ploješť, Rumunsko (1995)
• Asahikawa, Japonsko (1995)
• Pučchon, Jižní Korea (1995)
• Giv'atajim, Izrael (1999)
• Krasnojarsk, Rusko (2003)
• Daugavpils, Lotyšsko (2003)
• Salvador, Brazílie (2003)
• Rovaniemi, Finsko (2006)
• Nyíregyháza, Maďarsko (2006)
• Jakutsk, Rusko (2007)
• Punta Arenas, Chile (2007)
• Čiang Mai, Thajsko (2008)
• Arras, Francie (2008)
• Vídeňské Nové Město, Rakousko (2008)
• Magdeburk, Německo (2008)
• Krasnodar, Rusko (2008)
• Sunderland, Spojené království (2009)
• Čeljabinsk, Rusko (2012)
• Homel, Bělorusko (2015)
• Murmansk, Rusko (2015)