Ciro Ferrara
bývalý italský fotbalista a trenér From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Ciro Ferrara [čiro ferara] (* 11. února 1967, Neapol) je bývalý italský fotbalista a později trenér. Nastupoval především na postu středního obránce.
S italskou reprezentací získal bronzovou medaili na mistrovství světa roku 1990.[1] Dvě medaile má z mistrovství Evropy, bronzovou z roku 1988[2] a stříbrnou z roku 2000.[3] Celkem za národní tým odehrál 49 utkání.[4]
Velkých úspěchů dosáhl v evropských pohárech. S Juventusem Turín vyhrál Ligu mistrů UEFA 1995/96, Superpohár UEFA 1996 a Interkontinentální pohár 1996. S SSC Neapol sbírku doplnil ziskem Poháru UEFA v sezóně 1988/89.[5] Celkem v evropských pohárech odehrál 96 utkání a vstřelil 4 góly.[6]
Je osminásobným mistrem Itálie, šestkrát s Juventusem (1994/95, 1996/97, 1997/98, 2001/02, 2002/03, 2004/05), dvakrát s Neapolí (1986/87, 1989/90). S oběma těmito mužstvy získal též italský pohár, se Starou dámou v sezóně 1994/95, s Neapolí v ročníku 1986/87.[7] Celou kariéru strávil v italské Serii A, odehrál v ní přesně 500 utkání a vstřelil 27 branek.[8]
Remove ads
Hráčská statistika
Remove ads
Reprezentační kariéra
Za reprezentaci odehrál 49 utkání a nevstřelil žádnou branku. První utkání odehrál v 20 letech 10. června 1987 proti Argentina (3:1).[10] Poté jej trenér povolal na ME 1988, kde neodehrál žádné utkání. Za dva měsíce se zúčastnil OH 1988, kde odehrál pět zápasů. Byl i na domácím šampionátu MS 1990, ve kterém odehrál vítězné utkání o 3. místo, odtud bral bronzovou medaili. V roce 1991 se stává novým trenérem Sacchi a ten jej na úkor jiných hráčů nepovolává. Další zápasy hrál od roku 1995. Byl v nominaci na ME 1996, jenže kvůli zranění neodcestoval.[11] To stejné se mu přihodilo i pro nominaci na MS 1998.[12] Jeho poslední odehrané utkání bylo na stříbrném ME 2000 proti Švédsku (2:1).[13]
Statistika na velkých turnajích
Remove ads
Trenérská kariéra
Hned po skončení fotbalové kariéry v roce 2005, nastoupil do reprezentace jako technický spolupracovník trenéra Lippiho, kde slavil vítězství na MS 2006. Poté odešel do mládežnického sektoru Juventusu a když se vrátil na reprezentační lavičku Lippi, opět se stal jeho spolupracovníkem. Dne 18. května 2009 se stal trenérem Juventusu.[20] Zůstal tam do 29. ledna 2010, kdy jej klub po špatných výsledcích odvolal. Další angažmá se mu podařilo domluvit u reprezentace Itálie U21. Federace s ním podepsala smlouvu 22. října 2010 a trvala do června 2012 po 19 utkání (12 vyhraných, 6 remíz, 1 prohra). Od srpna do prosince roku 2012 vedl Sampdorii a posledním angažmá byl čínský klub Wu-chan v roce 2016 a 2017.[21]
Hráčské úspěchy
Klubové
- 7× vítěz italské ligy (1986/87, 1989/90, 1994/95, 1996/97, 1997/98, 2001/02, 2002/03)
- 2× vítěz italského poháru (1986/87, 1994/95)
- 5× vítěz italského superpoháru (1990, 1995, 1997, 2002, 2003)
- 1× vítěz Ligy mistrů (1995/96)
- 1× vítěz Poháru UEFA (1988/89)
- 1× vítěz evropského superpoháru (1996)
- 1× vítěz interkontinentálního poháru (1996)
- 1× vítěz poháru Intertoto (1999)
Reprezentační
- 1× na MS (1990 - bronz)
- 2× na ME (1988 - bronz, 2000 - stříbro)
- 1× na OH (1988)
Individuální
- 1x All Stars Team podle European Sports Media (1996/97)
Vyznamenání
Řád zásluh o Italskou republiku (1991)[22]
Řád zásluh o Italskou republiku (2000)[23]
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads