Serie A
nejvyšší italská fotbalová soutěž From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Serie A (oficiálně známá jako Serie A Enilive) je nejvyšší italská fotbalová soutěž. Hlavním sponzorem soutěže je společnost Enilive. Založena byla v roce 1929 a plynule navázala na předchozí italské celonárodní soutěže (hrané od roku 1898), jejichž vítězové mohou počítat tituly z nich získané. V Serii A hraje 20 týmů, 3 nejhorší sestupují do Serie B a nejlepší tým získá italský titul, takzvané Scudetto. Nejvíce ligových titulů má Juventus, který jich má na kontě 36 (mimo odebrané z let 2005 a 2006).
Soutěž je tvořena celkem 20 týmy, z nichž první dva týmy postupují přímo do Ligy mistrů UEFA. Třetí tým pak postupuje do 4. předkola (play-off) této soutěže. Čtvrtý a pátý tým postupují do 4. předkola respektive 3. předkola Evropské ligy UEFA. Další místo ve 4. předkole Evropské lize zaujímá vítěz Coppa Italia, to může v případě kvalifikace finalistů do pohárů jiným způsobem připadnout šestému týmu v lize. V případě, že vítěz Coppy Italia se kvalifikuje do pohárů jiným způsobem, do Evropské ligy jde finalista. Ten se zařadí do 3. předkola a pátý tým v lize ho nahradí v předkole čtvrtém. Tři nejhorší týmy soutěže sestupují do Serie B, druhé nejvyšší soutěže. Vítěz soutěže má také právo startovat v italském superpoháru zvaném Supercoppa italiana, kde ho vyzve vítěz Coppa Italia.
V ročníku 2011/12 se rozhodlo o držiteli titulu tak, že poprvé od korupční aféry v roce 2006 a návratu ze Serie B se stal mistrem Juventus FC, který si tak oficiálně připsal již 28. vítězství v soutěži. V sezoně 2012/13 titul obhájil. Vicemistrem se stal SSC Neapol. Dominance Juventusu pokračovala i v sezoně 2013/14, kdy získal již třetí titul v řadě a celkově třicátý.
Remove ads
Historie
Počátky fotbalu v Itálii

Podobně jako do dalších zemí jižní Evropy (např. Turecko, Španělsko), přinesli fotbal i do Itálie přistěhovalci z Velké Británie. Prvním oficiálně založeným sportovním klubem, hrajícím zčásti fotbal, byl v roce 1893 janovský klub Genoa CFC. A podobně jako jinde, byla i zde expanze tohoto sportu velmi rychlá. V roce 1897 vznikla soutěž pořádaná přistěhovalci a v roce 1898 byla založena Italská fotbalová federace (FIGC). Jako sídlo si vybrala Turín a jejími členy se staly 4 severoitalské kluby — Genoa CFC, FBC Torinese, Internazionale Torino a Reale Società Ginnastica Torino. A tyto čtyři týmy se staly účastníky prvního oficiálního Italského fotbalové mistrovství v roce 1898, jehož vítězem a zároveň držitelem prvního oficiálního titulu pro mistra Itálie se stal Genoa CFC.
V následujících dvou ročnících (1899, 1900) se přidaly i další celky jako UC Sampdoria, AC Milán nebo Juventus FC. Genoa CFC dokázal vyhrát šest ze sedmi úvodních ročníků soutěže a jeho nadvládu dokázal narušit jen AC Milán (1901) a ukončit ji musel až Juventus FC (1905). V roce 1905 se také Italská fotbalová federace (FIGC) stala právoplatným členem FIFA.
Po neplánované pauze zapříčiněné I. světovou válkou obliba fotbalu v této zemi ještě vzrostla. Následkem bylo částečné oddělení soutěže pod CCI, čili svaz sdružující menší kluby. V sezoně 1921/22 tak máme dvě rovnocenné soutěže, které vyhráli FC Pro Vercelli 1892 (FIGC) a Novese (CCI). Následující sezonu byl tento exces ukončen a svazy i jejich soutěže sloučeny pod FIGC. V sezoně 1923/24 získal svůj 9. titul Genoa CFC a stanovil rekord platný až do roku 1958. V ročníku 1926/27 došlo k několika vážným sportovním přestupkům týmu Torino FC, zejména pak v zápase s Juventus FC, ze kterého se v roce 1906 odštěpil. Jako trest mu byl odebrán jeho první titul a místo italského mistra zůstalo poprvé neobsazeno.[1]
Fotbalová éra před založením Serie A je specifická dominancí dvou klubů, které dohromady získali 16 titulů — Genoa CFC a FC Pro Vercelli 1892. Nikdo jiný nezískal více než 3 mistrovské tituly. Oba tyto týmy však titul v Serii A (1929 - dodnes) doposud nezískali.
Založení Serie A (1929 - 1943)
V létě roku 1929 se činovníci FIGC rozhodli, že skoncují s nejasnou strukturou fotbalových soutěží na území Itálie a sjednotí ho na klasický ligový formát. Ze dvou skupin soutěže Divisione Nazionale 1928-1929 postoupilo 18 nejlepších (z každé 9) týmů do nově vzniklé Serie A. Bylo rozhodnuto, že soutěž zůstane nadále otevřená a dva nejhorší týmy z ročníku sestoupí do Serie B a naopak. Nově vzniklý formát nejvíce ze všeho vyhovoval týmům ze severní části Itálie, zejména pak ze sousedících provincií Piemont a Lombardie. Čtyři nejslavnější kluby, které tyto provincie reprezentují (Juventus FC, Torino FC, AC Milán a FC Internazionale Milano), dohromady získali 56 titulů během prvních 70 ročníků Serie A a drží zde naprostou dominanci.
Juventus FC se jako první mohl pyšnit vítězstvím v 5 ročnících v řadě (Quinquennio d'oro), což bylo krátce po založení Serie A mezi lety 1931-1935. Během meziválečného období změnil klub FC Internazionale Milano název na Associazione Sportiva Ambrosiana (sloučením s Unione Sportiva Milanese). Pod tímto názvem získal 3 mistrovské tituly, které mu po rozdělení a opětovnému přejmenování v roce 1946 zůstaly zachovány. Během tohoto období měli také kluby ze severozápadu silnou konkurenci v týmu Bologna FC 1909, který získal 4× titul a dvakrát triumfoval ve slavném Mitropa Cupu (Středoevropském poháru).
Druhá polovina 20. století a úspěchy v evropských pohárech (1946 - 2000)

Po skončení II. světové války tentokrát nastává dynastie druhého z turínských klubů - Torino FC, který ovládl první čtyři poválečné ročníky. Na konci jeho éry opět stál největší rival Juventus FC, který se pozvolna blížil na čelo tabulky v počtu mistrovských titulů. Jeho chvíle nastala v roce 1952, kdy vyrovnal tým Genoa CFC a v sezoně 1957/58 se ziskem jubilejního 10. titulu osamostatnil v čele. Stejně tak, jak prestižní je v Itálii nosit na dresu nášivku Scudetto (pro mistra soutěže), je prestižní právo našít si nad logo hvězdu (Stella) za 10 titulů. A právě Juventus FC byl prvním vyvoleným a především vhodným týmem v Evropě pro nápad politika Umberto Agnelli, jehož myšlenka ovládla mnoho zemí, jako Turecko, Německo a další.

Od roku 1955, kdy byly založeny evropské poháry, považujeme italské kluby jako jedny z nejlepších v Evropě. AC Milán zvítězil v sezoně 1962/63 v Poháru mistrů evropských zemí a dvěma triumfy ho následoval FC Internazionale Milano. V sezoně 1960/61 zase ovládlo AS Roma Veletržní pohár. Hned úvodní ročník Poháru vítězů pohárů ovládla ACF Fiorentina. Podobným stylem se pokračovalo celá 60. a 70. léta, kdy Italské kluby získali celkem 12 velkých mezinárodních trofejí, včetně Interkontinentálního poháru v podání FC Internazionale Milano (1964, 1965) a AC Milán (1969).
A právě v tomto období nastává v Serii A nejznatelnější odskok v dominanci velké trojky, čili FC Internazionale Milano a zejména pak AC Milán a Juventus FC. Tyto tři kluby jsou doposavad jediné, kterým se podařilo získat zlatou hvězdu za 10 mistrovských titulů. Po Juventusu se to podařilo nejprve, v roce 1966, týmu FC Internazionale Milano a v roce 1979 se přidal i AC Milán. Vzhledem k těmto faktům jsou 60. léta označována jako La Grande Inter, volně přeloženo nadvláda Interu v Itálii i v Evropě.
Ke konci 20. století se k životu probudil gigant jménem AC Milán. Počátek můžeme najít v roce 1986, kdy do povadlého AC přichází pozdější politická superstar Silvio Berlusconi, který jako prezident klubu získal obdiv i cenné trofeje. Během následujících sezon najdeme milánský klub pětkrát ve finále PMEZ a Ligy mistrů UEFA. Z toho hned 3× úspěšně. V domácí lize získává dalších 6 titulů a dostává se na kótu 16 vítězství. Zdatně mu konkuruje i Juventus FC, který byl prvním klubem, co zvítězil ve třech nejvýznamnějších evropských soutěžích (Pohár mistrů evropských zemí, Pohár UEFA, Pohár vítězů pohárů), čehož dosáhl v roce 1985 a je doposud jediným klubem, kterému se podařilo získat titul ve všech 6 mezinárodních soutěžích, jakých se může evropský klub účastnit (navíc Superpohár UEFA, Pohár Intertoto a Interkontinentální pohár). U dosažených úspěchů turínského klubu musíme zmínit i zisk druhé zlaté hvězdy Stella za zisk 20. mistrovského titulu, z roku 1982. Neopomenutelná je i naprostá dominance italských klubů ve druhé nejvýznamnější soutěži UEFA - Poháru UEFA. V období mezi lety 1989—1999 zaznamená Itálie neuvěřitelných 14 finálových účastí svých mužstev, z toho hned 8 vítězných. Nic podobného v dějinách mezinárodního fotbalu nenajdeme.
Nejnovější historie poznamenaná korupční aférou (2000 - dodnes)

Do nového tisíciletí vstupovala Serie se známkou jedné z nejlepších evropských soutěží, což vždy dokazovalo i postavení na žebříčku UEFA.[2] V roce 2000 vydala FIFA žebříček nejlepších klubů 20. století a Itálie měla zástupce na sedmém (Juventus FC), děleném devátém (AC Milán) i děleném dvanáctém (FC Internazionale Milano) místě.[3] Žebříček fotbalových historiků IFFHS posuzoval kontinenty zvlášť a možná proto se italské kluby umístily ještě výše. V hodnocení evropských klubů za 20. století se Juventus umístil na 2. místě, AC Milán na 4. místě a Internazionale na 6. místě, což dělá z italských klubů ty nejúspěšnější.[4]
V Serii A se zatím dočasně usadili na trůnu římské kluby SS Lazio (2000) a AS Roma (2001), ale od sezony 2001/02 panuje nepřetržitě velká trojka. V Lize mistrů pošesté vítězí AC Milán, který ve finále ročníku 2002/03 poráží Juventus FC, s Pavlem Nedvědem v sestavě (pro trest však nemohl nastoupit), po penaltovém rozstřelu. Poprvé v historii soutěže se ve finále utkaly dva italské kluby a toto setkání znamenalo pro Juve již pátou finálovou porážku. Juventus FC Si spravil chuť v domácí lize, kde vítězí dvakrát za sebou (2002, 2003).

Korupční aféra 2006
Rozvíjející se hegemonii Juventusu ještě jednou narušil AC Milán, který zvítězil v sezoně 2003/04. Poté pro následující dva ročníky znovu převzal mistrovskou "taktovku" Juventus. Jenže se nemohl radovat dlouho. V květnu roku 2006 začala italská Policie, na základě telefonních odposlechů, rozplétat jeden z největších fotbalových korupčních skandálů v historii. Vážně bylo zapleteno celkem šest klubů ze Serie A i Serie B. Obviněni byli Juventus FC, AC Milán, ACF Fiorentina, SS Lazio, Reggina Calcio a Atletico Arezzo (Serie B). První obětí byl předseda svazu FIGC Franco Carraro, který odstoupil z funkce. Krátce poté byly vyneseny tresty.

Největší trest dostal Juventus FC. Mistru Serie A ze sezon 2004/05 a 2005/06 byl odebrán prvně zmíněný titul a z druhé sezony odečteno všech 91 získaných bodů. Tím pádem klesl na poslední místo soutěže a poprvé ve své historii sestoupil do Serie B.[5] Navíc mu bylo znemožněno startovat v Lize mistrů 2006/07 a odečteno 30 bodů pro ročník 2006/07, kdy startoval v Serii B. AC Milán přišel o 44 bodů a klesl na pozici mimo účast v Lize mistrů 2006/07 a pro ročník 2006/07 přišel o 15 bodů. Ostatním týmům byly odečteny body v nadcházející sezoně a znemožněn start v evropských pohárech.
Ze vzniklé situace vytěžil nejvíce jediný nezapletený z velké trojky - FC Internazionale Milano. Na úvod mu připadl titul ze sezony 2005/06, kdy původně skončil na 2. místě. Ale hlavně přišel o největší soupeře pro následující roky. A naskytnutou možnost využil znamenitě. Jako třetí klub v historii dokázal 5× v řadě zvítězit v Serii A a postupně převzal i pozici nejsilnějšího italského klubu v evropských pohárech. Juventus se sice vrátil hned po první sezoně v Serii B, kterou vyhrál se ziskem 94 bodů (oficiálně 85 bodů, protože se mu u odvolací komise podařilo snížit trest ze 30 na pouhých 9 bodů), ale ne v takové síle, v jaké Serii A opouštěl. Síla Interu gradovala v sezoně 2009/10, kdy pod vedením José Mourinha popáté v řadě získal mistrovský titul (s počtem 18 se posunul před AC Milán) a potřetí v historii triumfoval v Lize mistrů UEFA. V prosinci ještě získal trofej pro Mistra světa klubů 2010.
V sezoně 2010/11 zvítězil AC Milán a dotáhl se na dělené druhé místo s FC Internazionale Milano. A poprvé od návratu ze Serie B se mohl radovat i Juventus FC, který v sezoně 2011/12 získal oficiální 28. titul. Téměř neohrožená dominance Juventusu trvá i díky krizi obou milánských klubů dodnes, protože dokázal obhájit titul i v sezónách 2012/13, 2013/14 a 2014/15, takže nyní má již 31 titulů Serie A 2014/15. V roce 2015 navíc dokázal Juventus postoupit až do finále Ligy mistrů UEFA, kde nakonec podlehl týmu FC Barcelona.
Remove ads
Vývoj podle počtu účastníků
Mistři
Související informace naleznete také v článku Seznam vítězů italské fotbalové ligy.
- 1898:
Genoa (1. titul)
- 1899:
Genoa (2.)
- 1900:
Genoa (3.)
- 1901:
Milán (1.)
- 1902:
Genoa (4.)
- 1903:
Genoa (5.)
- 1904:
Genoa (6.)
- 1905:
Juventus (1.)
- 1906:
Milán (2.)
- 1907:
Milán (3.)
- 1908:
Pro Vercelli (1.)
- 1909:
Pro Vercelli (2.)
- 1909/10:
Inter (1.)
- 1910/11:
Pro Vercelli (3.)
- 1911/12:
Pro Vercelli (4.)
- 1912/13:
Pro Vercelli (5.)
- 1913/14:
Casale (1.)
- 1914/15:
Genoa (7.)
- 1915–1919: Kvůli válce se soutěž nehrála.
- 1919/20:
Inter (2.)
- 1920/21:
Pro Vercelli (6.)
- 1921/22 FIGC:
Novese (1.)
- 1921/22 CCI:
Pro Vercelli (7.)
- 1922/23:
Genoa (8.)
- 1923/24:
Genoa (9.)
- 1924/25:
Boloňa (1.)
- 1925/26:
Juventus (2.)
- 1926/27: Titul neudělen (Turín)
- 1927/28:
Turín (1.)
- 1928/29:
Boloňa (2.)
- 1929/30:
Ambrosiana (3.)
- 1930/31:
Juventus (3.)
- 1931/32:
Juventus (4.)
- 1932/33:
Juventus (5.)
- 1933/34:
Juventus (6.)
- 1934/35:
Juventus (7.)
- 1935/36:
Boloňa (3.)
- 1936/37:
Boloňa (4.)
- 1937/38:
Ambrosiana-Inter (4.)
- 1938/39:
Boloňa (5.)
- 1939/40:
Ambrosiana-Inter (5.)
- 1940/41:
Boloňa (6.)
- 1941/42:
Řím (1.)
- 1942/43:
Turín (2.)
- 1943–1945: Kvůli válce se soutěž nehrála.
- 1945/46:
Turín (3.)
- 1946/47:
Turín (4.)
- 1947/48:
Turín (5.)
- 1948/49:
Turín (6.)
- 1949/50:
Juventus (8.)
- 1950/51:
Milán (4.)
- 1951/52:
Juventus (9.)
- 1952/53:
Inter (6.)
- 1953/54:
Inter (7.)
- 1954/55:
Milán (5.)
- 1955/56:
Fiorentina (1.)
- 1956/57:
Milán (6.)
- 1957/58:
Juventus (10.)
- 1958/59:
Milán (7.)
- 1959/60:
Juventus (11.)
- 1960/61:
Juventus (12.)
- 1961/62:
Milán (8.)
- 1962/63:
Inter (8.)
- 1963/64:
Boloňa (7.)
- 1964/65:
Inter (9.)
- 1965/66:
Inter (10.)
- 1966/67:
Juventus (13.)
- 1967/68:
Milán (9.)
- 1968/69:
Fiorentina (1.)
- 1969/70:
Cagliari (1.)
- 1970/71:
Inter (11.)
- 1971/72:
Juventus (14.)
- 1972/73:
Juventus (15.)
- 1973/74:
Lazio (1.)
- 1974/75:
Juventus (16.)
- 1975/76:
Turín (7.)
- 1976/77:
Juventus (17.)
- 1977/78:
Juventus (18.)
- 1978/79:
Milán (10.)
- 1979/80:
Inter (12.)
- 1980/81:
Juventus (19.)
- 1981/82:
Juventus (20.)
- 1982/83:
Řím (2.)
- 1983/84:
Juventus (21.)
- 1984/85:
Verona (1.)
- 1985/86:
Juventus (22.)
- 1986/87:
Neapol (1.)
- 1987/88:
Milán (11.)
- 1988/89:
Inter (13.)
- 1989/90:
Neapol (2.)
- 1990/91:
Sampdoria (1.)
- 1991/92:
Milán (12.)
- 1992/93:
Milán (13.)
- 1993/94:
Milán (14.)
- 1994/95:
Juventus (23.)
- 1995/96:
Milán (15.)
- 1996/97:
Juventus (24.)
- 1997/98:
Juventus (25.)
- 1998/99:
Milán (16.)
- 1999/00:
Lazio (2.)
- 2000/01:
Řím (3.)
- 2001/02:
Juventus (26.)
- 2002/03:
Juventus (27.)
- 2003/04:
Milán (17.)
- 2004/05: Titul odebrán (Juventus)
- 2005/06:
Inter (14.)
- 2006/07:
Inter (15.)
- 2007/08:
Inter (16.)
- 2008/09:
Inter (17.)
- 2009/10:
Inter (18.)
- 2010/11:
Milán (18.)
- 2011/12:
Juventus (28.)
- 2012/13:
Juventus (29.)
- 2013/14:
Juventus (30.)
- 2014/15:
Juventus (31.)
- 2015/16:
Juventus (32.)
- 2016/17:
Juventus (33.)
- 2017/18:
Juventus (34.)
- 2018/19:
Juventus (35.)
- 2019/20:
Juventus (36.)
- 2020/21:
Inter (19.)
- 2021/22:
Milán (19.)
- 2022/23:
Neapol (3.)
- 2023/24:
Inter (20.)
- 2024/25:
Neapol (4.)
Remove ads
Celková statistika
- Juventus FC 2005 - titul odebrán (korupční aféra 2006), 2006 - titul odebrán (korupční aféra v 2006)
- Torino FC 1927 - titul odebrán z důvodu sportovních přestupků
Klub | Tituly | Vítězné ročníky |
![]() | 36 | 1905, 1926, 1931, 1932, 1933, 1934, 1935, 1950, 1952, 1958, 1960, 1961, 1967, 1972, 1973, 1975, 1977, 1978, 1981, 1982, 1984, 1986, 1995, 1997, 1998, 2002, 2003, |
![]() | 20 | 1910, 1920, 1930, 1938, 1940, 1953, 1954, 1963, 1965, 1966, 1971, 1980, 1989, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2021, 2024 |
![]() | 19 | 1901, 1906, 1907, 1951, 1955, 1957, 1959, 1962, 1968, 1979, 1988, 1992, 1993, 1994, 1996, 1999, 2004, 2011, 2022 |
![]() | 9 | 1898, 1899, 1900, 1902, 1903, 1904, 1915, 1923, 1924 |
![]() | 7 | |
![]() | 7 | 1925, 1929, 1936, 1937, 1939, 1941, 1964 |
![]() | 7 | 1908, 1909, 1911, 1912, 1913, 1921, 1922 |
![]() | 4 | 1987, 1990, 2023, 2025 |
![]() | 3 | 1942, 1983, 2001 |
![]() | 2 | 1974, 2000 |
![]() | 2 | 1956, 1969 |
![]() | 1 | 1970 |
![]() | 1 | 1914 |
![]() | 1 | 1922 |
![]() | 1 | 1991 |
![]() | 1 | 1985 |
Remove ads
Nejvíce sezon v lize
Jedná se o kompletní seznam klubů, které se zúčastnily 93 sezon 1. italské fotbalové ligy od sezóny 1929/30 až do sezóny 2024/25 (tučně označené).
- 93 sezon:
Inter
- 92 sezon:
Juventus,
Řím
- 91 sezon:
Milán
- 87 sezon:
Fiorentina
- 82 sezon:
Lazio
- 81 sezon:
Turín
- 79 sezon:
Neapol
- 78 sezon:
Boloňa
- 66 sezon:
Sampdoria
- 64 sezon:
Atalanta
- 57 sezon:
Janov
- 52 sezon:
Udinese
- 44 sezon:
Cagliari
- 34 sezon:
Verona
- 30 sezon:
Bari,
Vicenza
- 29 sezon:
Palermo
- 28 sezon:
Parma
- 26 sezon:
Triestina
- 23 sezon:
Brescia
- 19 sezon:
Lecce,
SPAL
- 18 sezon:
Livorno
- 17 sezon:
Catania,
Chievo,
Empoli
- 16 sezon:
Ascoli,
Padova
- 14 sezon:
Benátky,
Como
- 13 sezon:
Alessandria,
Cesena,
Modena,
Novara,
Perugia
- 12 sezon:
Pro Patria
- 11 sezon:
Foggia,
Sassuolo
- 10 sezon:
Avellino
- 9 sezon:
Reggina,
Siena
- 8 sezon:
Cremonese,
Lucchese,
Piacenza,
Sampierdarenese
- 7 sezon:
Catanzaro,
Mantova,
Pescara,
Pisa,
Varese
- 6 sezon:
Pro Vercelli
- 5 sezon:
Messina,
Salernitana
- 4 sezony:
Casale
- 3 sezony:
Crotone,
Frosinone,
Lecco,
Legnano,
Monza,
Reggiana,
Spezia
- 2 sezony:
Ancona,
Benevento,
Ternana
- 1 sezona:
Carpi,
Pistoiese,
Treviso
Remove ads
Statistiky fotbalistů v Serii A
Nejvíce utkání
Nejvíce branek
Nejvíce branek vstřelil v sezoně 2007 - 2008 Alessandro Del Piero, když si připsal 21 branek. V sezoně 2008 - 2009 vstřelil nejvíce branek Zlatan Ibrahimovič, když se trefil 25 krát. Antonio Di Natale se mohl pyšnit titulem nejlepší střelec Serie A v sezoně 2009-2010 s 28 brankami. V ročníku 2011 - 2012 se stal nejlepším střelcem ligy s 28 góly Zlatan Ibrahimović. V sezóně 2012 - 2013 se stal nejlepším střelcem Edinson Cavani z Neapole, který vstřelil 29 branek. [6]
Od sezony 2015 - 2016 drží rekord v počtě gólů v jedné sezoně Gonzalo Higuaín s 36 góly. Stejný počet gólů zaznamenal v sezoně 2019 - 2020 Ciro Immobile.
Nejvíce získaných titulů
Remove ads
Statistika trenérů v Serii A
Nejvíce utkání
- Trenér tučně napsaný je stále aktivní.
Nejvíce získaných titulů
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads