Cuketa
jedlá, obvykle zelená zelenina From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Cuketa (také cukina nebo cukína[1]) je kultivar jednoleté plodové zeleniny řadící se k druhu tykev obecná (Cucurbita pepo), která pochází ze Střední Ameriky. Cuketa je však evropského původu, vznikla šlechtěním v Itálii. Běžnou odrůdou cukety je například Cucurbita pepo ‚Nefertiti‘. Hořká cuketa obsahuje kukurbitaciny, které mohou způsobit akutní otravu.[2]
Remove ads
Synonyma a etymologie
Cuketám se také říká cukíny, a oba názvy mají původ v italském výrazu pro tykev: zucca. V Itálii se většinou používá ženská zdrobnělina slova v množném čísle, zucchine, kdežto v anglicky mluvících zemích používají jeho mužskou zdrobnělinu, zucchini či zucchetti.
Vzhled
Cuketa je rostlina keřovitého růstu.[3] Silně dřípené listy na dlouhých řapících jsou tmavozelené a mají bělavé skvrny ze vzdušného pletiva.[3]
Květy cukety bývají tmavě žluté s pěti okvětními lístky.
Plod cukety mívá většinou zelenou, žlutozelenou či žlutou barvu a tvarem připomíná silnou okurku. Povrch má plně zralá cuketa hladký, lesklý a tvrdý, dužina je světle zelená či žlutá v závislosti na odrůdě, velmi měkká a vodnatá s množstvím semen.
Remove ads
Pěstování a sklizeň
Semenáčky se mohou předpěstovat v kelímcích nebo se semena vysazují rovnou do venkovní půdy. Při hojnosti zálivky a hnojení rostliny rychle mohutní. Po 5–6 týdnech se objevují samčí květy, po dalším týdnu samičí a první plody se tak dají sklízet už za 60–65 dnů od výsevu.[3]
Rostliny netrpí mnoha škůdci ani chorobami, jen vzácně padlím okurkovým.[3]
Využití
Cuketa se používá především v kuchyni, a to na velkou spoustu způsobů. V českých kuchyních se objevila v 80. letech v masovém měřítku. Důvodem k rychlému rozšíření bylo tehdy snadné a rychlé pěstování, které zvládne i nepříliš zdatný zahradník, velká a levná úroda a nedostatek výběru zeleniny. Svou dobrou celoroční dostupnost si zachovává stále.[4]
Na rozdíl od okurek se téměř vždy podává tepelně upravená. To je ale jen zažitý stereotyp. protože zejména mladá cuketa je chutná i syrová, třeba jako součást zeleninových salátů. Sama o sobě má velmi jemnou chuť a naopak snadno přejímá chuť přísad, je tedy velmi vhodné ji silně kořenit a používat výrazné ingredience, jako je např. česnek, který ji dobře doplňuje. Známé jsou především pokrmy z dušené či zapečené cukety (populární je obdoba bramboráku zvaná cukeťák), také se však dělá plněná, smaží se i jako řízek, griluje se a vaří se též cuketová polévka. Méně rozšířené jsou recepty na sladké moučníky, saláty či knedlíky.[4]
K přípravě pokrmů se také dají spotřebovat cuketové květy, a to především plněné. Ve Francii je cuketa známá jako zásadní přísada do ratatouille.[4]
Nejchutnější a nejkvalitnější jsou malé až středně velké plody do 25 cm, které se nemusí loupat, mají minimum masy měkkých nedovyvinutých semínek a jsou křehké.[3][4] Častá sklizeň menších plodů navíc rostliny nutí do remontace (opakované plodnosti).[3] Cuketa má velmi nízkou energetickou hodnotu, protože obsahuje kolem 91 % vody, jen trochu vlákniny[5] a pouze kolem 4 % sacharidů.[3] Nejcennější je vysoký obsah karotenu (až 5 mg %, jako např. u papriky) a minerálních látek,[3] např. draslíku, který vyplavuje z těla nadbytečnou vodu a soli.[5]
Remove ads
Průměrný obsah látek a minerálů
Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v cuketách.[6]
Remove ads
Rekordy
Nejdelší vypěstovaná cuketa měřila 2,52 metru. Vypěstoval ji Ital Giovanni Batista Scozzafava v Niagara Falls v kanadském Ontariu. Změřena byla 28. srpna 2014 a rekord je zapsán v Guinnessově knize rekordů.[7]
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads