Dorudon
rod savců From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Dorudon je rod vyhynulých, středně velkých mořských savců, jehož zástupci patřili k jedním z prvních plně akvatických kytovců. Žili někdy před 40,4–33,9 miliony lety. Z řady morfologických adaptací pro vodní život lze zmínit silnou redukci končetin, posun nosních dírek dále od konce čenichu, velmi dobrý sluchový aparát nebo pohyb pod vodou s pomocí máchání ocasu nahoru a dolů, což je typické i pro moderní kytovce.
Remove ads
Systematika
Za popisnou autoritu rodu je považován přírodovědec Robert Wilson Gibbes, který na základě fosilních ostatků několika zubů a částečně zachované čelisti z Jižní Karolíny popsal druh Dorudon serratus v roce 1845. Z dvojitého kořene nalezených zubů Gibbes odvodil, že patřily savci, a z jejich dutosti vyvodil, že náležely nedospělému jedinci. Gibbes také poznamenal podobnost zubů se zuby Zeuglodona (Basilosaurus), který byl popsán jen o několik let dříve.[1] Později při průzkumu typové lokality Gibbes dále objevil fosilizovanou spodní čelist a dvanáct ocasních obratlů, ze kterých logicky usuzoval, že náležely stejnému druhu. Gibbes nakonec svůj původně popsaný rod Dorudon potlačil a místo něj nalezené pozůstatky interpretoval jako nedospělého jedince Zeuglodona. Gibbes však umožnil Louisi Agassizovi z Harvardovy univerzity, aby jeho vzorky prozkoumal. Agassiz seznal, že se nejedná o zuby nedospělce, ani o zuby Zeuglodona, ale o zuby samostatného rodu, tak jak Gibbes původně navrhoval.[2][3]
V roce 1906 byl popsán další dorudon Dorudon atrox,[4] který je dobře znám díky velkému množství fosilních nálezů z Egypta.[5]
Remove ads
Popis a biologie
Zuby D. atrox
Zadní nožovité, bočně zploštělé třenové zuby
Přední kolíkovité řezáky a špičáky
Drtivá většina informací o dorudonech se odvozuje z druhu Dorudon atrox, u něhož je známo velké množství fosilií. Dorudon atrox byl jedním z prvních plně akvatických kytovců.[5] Měl krátké prsní ploutve a silně redukované zadní končetiny,[6] které nebyly přizpůsobeny pohybu na souši.[5] Nosní dírky byly posunuty daleko od konce čenichu, a sice mezi konec čenichu a oči,[7] což usnadňovalo dýchání při vynoření. Velmi dobře vyvinutý sluchový aparát byl již dobře přizpůsoben přijímání zvukových vjemů pod vodou, jak je tomu u moderních kytovců.[5] Zatímco starší formy kytovců se pod vodou pohybovaly s pomocí pádlování končetin či pohybu zadní části těla do stran, u dorudonů se již objevuje pohyb s pomocí vlnění ocasu nahoru a dolů. Tento způsob plavání se zachoval i u všech moderních kytovců.[8] Oči D. atrox byly posazeny po stranách hlavy, což je adaptace na lov pod vodou.[7]
D. atrox dosahoval délky kolem 5 metrů[9] a hmotnosti 2240 kg, což se dá porovnat zhruba s běluhou.[7] Živil se rybami.[10] Zubní vzorec je 3.1.4.23.1.4.3 × 2 = 42 zubů. Přední zuby spodní a horní čelisti do sebe dobře zapadají. D. atrox patrně lovil tak, že kořist nejdříve polapil s pomocí předních špičatých zubů, načež ji posunul dále do tlamy, kde ji porcoval s pomocí zadních nožovitých, bočně zploštělých, dlouhých zadních zubů. Takovýto způsob požírání potravy je značně odlišný od moderních ozubených, kteří zuby používají pouze pro chycení kořisti, kterou pak polykají celou.[5]
Juvenilní jedinci byli oblíbenou kořistí basilosaurů, velkých dravých kytovců. To se vyvozuje hlavně na základě četných nálezů fosilizovaných lebek nedospělých dorudonů z Egypta, které mají zářezy po basilosauřích zubech.[10] Vzhledem k tomu, že kolem poloviny nálezů kosterních pozůstatků dorudonů z egyptského vádí Al-Hitan patřilo nedospělým jedincům, je možné, že tam někdy v pozdním eocénu docházelo k vrhům mláďat, na kterých se přicházeli krmit basilosauři.[9][11]
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads