Dvojzoborožec nosorožčí
druh ptáka rodu Buceros From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Dvojzoborožec nosorožčí[2][3] (Buceros rhinoceros), také dvojzoborožec velký, zoborožec nosorohý či zoborožec velký[4] je druhým největším druhem stromového zoborožce.[3] Žije v pevninské i ostrovní části jihovýchodní Asie.
Remove ads
Systematika
Rozlišují se tři poddruhy, které se liší podobou přilby, zejména jejím tvarem. Těmito poddruhy jsou:[5]
- B. r. borneoensis Schlegel & S. Müller, 1840 – Borneo;
- B. r. rhinoceros Linnaeus, 1758 – jižní oblasti Malajského poloostrova, Sumatra;
- B. r. silvestris Vieillot, 1816 – Jáva.
Popis
Váží mezi dvěma a třemi kilogramy. Rozpětí křídel až 130 cm. Délka těla 42 až 50 cm, délka ocasu až 40 cm. Vyniká převážně černým zbarvením. Masivní zobák s přilbou má výraznou oranžovo-červenou barvu. Na povrchu zobáku je tenká vrstva rohoviny, uvnitř je zobák zpevněn spletí tenkých kostěných trámečků; útvar je vyplněný především vzduchem a je lehký. Přestože zobák má odlehčenou vnitřní strukturu, jsou krční obratle srostlé a krční svaly silnější, než je u jiných ptáků než zoborožců obvyklé.
Remove ads
Rozšíření
Vyskytuje se v oblasti jihovýchodní Asie, konkrétně v Indonésii (na Jávě, Sumatře, Borneu), dále v Thajsku, Malajsii a Singapuru). Žije v tropickém lese, a to až do nadmořské výšky 1400 m n. m.
Ekologie
Je aktivní ve dne. Stejně jako další příbuzné druhy vytváří dlouhodobě stabilní páry. Hnízdí v dutinách stromů. Živí se rostlinami a jejich plody, např. fíky,[3] a také menšími druhy živočichů (drobní obratlovci, členovci).
Chov v zoo
Tento druh patří k vzácně chovaným. Na jaře 2019 byl v rámci Evropy chován v necelých dvou desítkách zoo.[6] Ve většině případů se jedná o jávský poddruh Buceros rhinoceros silvestris. Nejúspěšnějším chovatelem tohoto druhu v Evropě je Zoo Praha.[7] V Česku jej chová rovněž Zoo Zlín.[6]
Na Slovensku byl chován koncem 60. a počátkem 70. let 20. století v Zoo Bojnice.
Chov v Zoo Praha
V Zoo Praha je tento druh chován od roku 2003, kdy byla dovezena samice Markéta. Do Prahy byla dovezena ze soukromé zoo, ale pochází z volné přírody.[8] Od dva roky později přibyl samec Prokop. První odchov se podařil v roce 2007. Jednalo se o první odchov v Česku.[9] V následujících letech se podařilo navázat dalšími úspěšnými hnízděními a přirozenými odchovy.[2] V roce 2011 se poprvé narodila mláďata dvě.[8] V roce 2015 uhynul samec Prokop. Úspěšně jej nahradil jiný samec (Prokop Druhý).[8] Ke konci roku 2017 byl chován pár a dvě toho roku narozená mláďata, tedy čtyři jedinci.[10] Ke konci roku 2018 byl chován samec a čtyři samice, z toho dvě narozené v roce 2018.[11] Do jara 2019 včetně se vylíhlo celkem 15 mláďat a z toho 13 mláďat se podařilo odchovat do věku více než tří měsíců, což se nepovedlo v žádné jiné evropské zoo. Mláďata narozená v březnu 2019 však byla krmena speciálně pomocí maňásků vzhledově připomínajících dospělého jedince, protože samice opustila vejce, která proto byla umístěna do líhně.[7]
V srpnu 2019 se vylíhla další dvě mláďata.[12] V jedné chovatelské sezoně tak dohromady šlo o čtyři mláďata, což je světový rekord.[9][13] Počet odchovaných mláďat tak dosáhl čísla 13, všechna od samice Markéty. Více potomků po sobě nenechala žádná jiná samice chovaná v Evropě.[9] V roce 2020 tato samice pokořila dokonce světový rekord, když překonala 16 mláďat jedné samice chované ve Spojených státech amerických. Odchovala v pořadí 16. a 17. mládě.[14]
Tento druh je k vidění ve voliéře naproti vstupu do expozičního celku Vodní svět a opičí ostrovy, poblíž pavilonu tučňáků.
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads