Ectoconus

Ectoconus byl rod pravěkého placentála z vyhynulého řádu Condylarthra, žijícího v období nejpozdnější svrchní křídy (pozdní stupeň maastricht) až raného paleocénu, asi před 66 až 63 miliony let na území západu Severní Ameriky. Jedná se o zástupce (reso. potomka) tzv. katastrofické fauny, žijící relativně nedlouho po katastrofě na konci křídy.^[1]

Ectoconus Stratigrafický výskyt: Svrchní křída (?) až raný paleocén, před 66 až 63 miliony let
Rekonstrukce kostry ektokona
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Třída	savci (Mammalia)
Podtřída	placentálové (Placentalia)
Řád	Condylarthra
Čeleď	Periptychidae
Podčeleď	Periptychinae
Rod	Ectoconus Cope, 1884
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charakteristika a význam

Ectoconus je významný především tím, že představuje jednoho z prvních větších savců, kteří se vyvinuli po katastrofě na konci křídy. Savci tehdy využili uprázdněných nik po vyhynutí dinosaurů a stali se postupně dominantními zástupci suchozemské fauny.^[2] Zkameněliny tohoto středně velkého savce byly poprvé identifikovány a formálně popsány americkým paleontologem E. D. Copem v roce 1884.^[3]

V současnosti jsou rozlišovány tři druhy tohoto rodu: typový E. ditrigonus a dále E. cavigellii a E. symbolus.^[4][5]

Druh E. ditrigonus, jehož fosilie byly objeveny na lokalitě Corall Blufs v Coloradu ve vrstvách o stáří 65,3 milionu let, je prvním známým suchozemským živočichem, jehož tělesná hmotnost po vymírání na konci křídy před 66 miliony let přesáhla zhruba 50 kg.^[6]