Eduard Domluvil

Eduard Domluvil (1. ledna 1846 Moravičany^[1] – 9. března 1921 Valašské Meziříčí) byl římskokatolický duchovní, spisovatel a amatérský regionální historik, zabývající se především dějinami Rožnovska a Valašskomeziříčska. V letech 1892 až 1904 byl předsedou Muzejní společnosti ve Valašském Meziříčí.

Eduard Domluvil
Narození	1. ledna 1846 Moravičany, Rakouské císařství
Úmrtí	9. března 1921 (ve věku 75 let) nebo 8. března 1921 (ve věku 75 let) Valašské Meziříčí, Československo
Místo pohřbení	hřbitov Valašské Meziříčí
Povolání	spisovatel, duchovní
Alma mater	teologická fakulta v Olomouci
Témata	regionální historie, národopis
Významná díla	Paměti města Val. Meziříčí a městečka Krásna (1877), Val. Meziříčský okres (1914)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Eduard Domluvil se narodil v Moravičanech u Mohelnice do rolnické rodiny Jana a Terezie Domluvilových. Nejprve studoval na brněnském gymnáziu, po jehož absolvování zahájil studium na teologické fakultě v Olomouci. Studium teologie završil v roce 1869, kdy byl vysvěcen na kněze a kdy začal působit jako kaplan v olomouckém kostele sv. Michala.^[2] Roku 1873 přijal místo profesora náboženství na státním gymnáziu ve Valašském Meziříčí, kde poté žil a tvořil až do své smrti. Výuku náboženství na tamním gymnáziu vedl do roku 1904.

Byl velmi aktivní v místním společenském životě a s nadšením se věnoval muzejnictví, regionální historii a národopisu. Na počátku roku 1884 stál spolu s Aloisem Mikyškou a Aloisem Kaplanem u zrodu Muzejní společnosti ve Valašském Meziříčí.^[3] Svými texty přispíval do Sborníku muzejní společnosti a intenzivně se podílel na rozšiřování muzejních sbírek. V roce 1893 vedl archeologický výzkum na vrchu Helštýně u Valašského Meziříčí, během kterého nalezl zlomky popelnice, pocházející z pohřebiště slezsko-platěnické fáze lužické kultury. Díky jeho činorodosti se Valašské Meziříčí stalo střediskem příprav valašské expozice na pražskou Národopisnou výstavu českoslovanskou v roce 1895. Roku 1892 byl zvolen předsedou Muzejní společnosti a tuto funkci zastával až do roku 1904.

Hrob Eduarda Domluvila ve Valašském Meziříčí

Vznik samostatného Československa nepřivítal s nadšením a 29. října 1918 vyvěsil vedle národní vlajky také černožlutý rakouský prapor, který odstranil až na výzvu meziříčské strážní služby.^[4] Zemřel 9. března 1921 ve Valašském Meziříčí, kde byl i pohřben na zdejším městském hřbitově.^[5]

Je po něm pojmenovaná ulice ve Valašském Meziříčí.

Eduard Domluvil v literatuře

Postava Eduarda Domluvila vystupuje v povídce Poklad pátera Domluvila, kterou uveřejnil valašskomeziříčský dramatik a spisovatel Adolf Bogner ve své povídkové knížce Obrázky z valaských kútú (1943).

Dílo

Ve svých knihách se zaobíral zejména dějinami a národopisem Rožnovska a Valašskomeziříčska. Své první dílo, knihu Paměti města Val. Meziříčí a městečka Krásna, napsal již pět let po svém příchodu na moravské Valašsko.

• Paměti města Val. Meziříčí a městečka Krásna (1877)
• Různé úvahy (1890)
• Čtení o průplavu dunajsko-oderském (1897)
• Obrazy ze života rolnického na Valašsku od XVI. do XIX. století (1900)
• Pomník zbudovaný vojínům raněným v bitvě u Slavkova a zemřelým v Meziříčí n. Bečvou (1901)
• Zašová (1908)
• Val. Meziříčský okres (1914) - Domluvilovo nejrozsáhlejší dílo. Kniha vyšla v Brně v rámci edice Vlastivěda moravská.