Eduard Paar

rakousko-uherský generál From Wikipedia, the free encyclopedia

Eduard Paar
Remove ads

Eduard Maria Mikuláš hrabě z Paaru (německy Eduard Maria Nikolaus Graf von Paar; 5. prosince 1837 Vídeň – 1. února 1919 Vídeň) byl rakousko-uherský generál z knížecího rodu Paarů usazeného v Čechách. Celou kariéru strávil v rakousko-uherské armádě, nakonec dosáhl hodnosti generálplukovníka. Třicet let patřil k vlivným osobnostem Rakouska-Uherska jako generální pobočník císaře Františka Josefa (1887–1916). Kromě řady rakouských a zahraničních vyznamenání byl rytířem Řádu zlatého rouna.[1] Je pohřben v rodinné hrobce v Bechyni.

Stručná fakta Generální pobočník císaře, Panovník ...
Remove ads

Životopis

Thumb
Generální pobočník Eduard z Paaru (zcela vpravo) doprovází císaře Františka Josefa na návštěvě v Bavorsku (1909)

Pocházel ze starého šlechtického rodu Paarů,[2] narodil se jako třetí syn knížete Karla z Paaru (1806–1881), matka Ida Leopoldina (1811–1884) patřila ke knížecí rodině Lichtenštejnů.

Absolvoval gymnázium ve Vídni, poté studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil v hodnosti poručíka. Sloužil u jezdectva, za války se Sardinií bojoval v bitvě u Magenty. V roce 1866 se v hodnosti rytmistra stal císařským pobočníkem, téhož roku obdržel titul c. k. komořího. V roce 1874 v hodnosti plukovníka převzal velení dragounského pluku č. 4.[3] V roce 1879 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem 4. jezdecké brigády v Budapešti.[4] V roce 1884 obdržel hodnost c.k. polního podmaršála a od té doby působil trvale přímo u císařského dvora, byl jmenován též c. k. tajným radou (1887). V letech 1887–1916 byl generálním pobočníkem císaře Františka Josefa[5][6] a patřil k důležitým osobnostem dvorního aparátu. Jako důstojník měl vliv na císařova rozhodnutí v oblasti armády, častým poradcem byl ale také v politických otázkách. Z titulu své funkce byl také osobním účastníkem dramatických momentů života Františka Josefa. V roce 1898 mu předal telegram o zavraždění císařovny Alžběty a v roce 1914 informoval císaře o atentátu na následníka trůnu Františka Ferdinanda.

Thumb
Eduard Paar na projížďce s císařem Františkem Josefem (1900)

V roce 1891 dosáhl hodnosti c. k. generála jezdectva[7][8] a nakonec byl krátce před smrtí Františka Josefa povýšen do hodnosti c. k. generálplukovníka (1916).[9] Funkci generálního pobočníka vykonával ještě krátce pro nového císaře Karla I., ten si ale brzy vybral mladší spolupracovníky a ke konci roku 1916 byl Paar uveden do stavu disponibility.[10] Do výslužby odešel formálně až k 1. prosinci 1918.[11] Krátce po zániku monarchie zemřel ve Vídni, pohřben byl v rodové hrobce v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Bechyni. Během dlouholeté služby v blízkosti císaře dostal řadu darů, jimiž obohatil umělecké sbírky na zámku v Bechyni.[12]

Jeho nejstarší bratr Karel Jan Václav Paar (1834–1917) byl jako hlava rodu od roku 1881 knížetem a majitelem velkostatků v Čechách, další bratr Alois (1840–1909) dosáhl hodnosti c. k. generála jízdy. Jejich švagry byli významní představitelé šlechty a velkostatkáři v Čechách a na Moravě, například Jaromír Černín z Chudenic (1818–1908) nebo Leopold III. Podstatský-Lichtenštejn (1840–1902).

Remove ads

Tituly a ocenění

Jako mladší syn knížete užíval od narození titul hraběte. Jako císařský generální pobočník byl v roce 1887 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence. Během své kariéry v armádě obdržel několik ocenění, ve funkci dlouholetého císařského generálního pobočníka získal řadu vyznamenání od zahraničních panovníků.[13] Jako příslušník nejvyšší šlechty byl v roce 1900 jmenován rytířem prestižního Řádu zlatého rouna.[pozn. 1] Od roku 1900 byl čestným majitelem dragounského pluku č. 2.[14][15]

Rakousko-Uhersko

Zahraničí

Remove ads

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads
Remove ads