Eleftherios Venizelos

Eleftherios Venizelos (plným jménem Elefthérios Kyriákou Venizélos, řecky Ελευθέριος Κυριάκου Βενιζέλος) (23. srpna 1864, Chania – 18. března 1936, Paříž) byl významným řeckým revolucionářem, prominentním a proslulým státníkem působícím během první poloviny 20. století.^[1][2] Venizelos zastával několikrát za sebou post předsedy vlády řeckého státu, a to mezi lety 1910 až 1920 a 1928 až 1932. Jeho význačný vliv na vnitřní i vnější záležitosti řeckého státu mu vynesl titul "tvůrce moderního Řecka"^[3], někdy je též známý pod dalším titulem Velký Kréťan.^[4]

Eleftherios Venizelos
Eleftherios Venizelos (1935)
Stranická příslušnost
Členství	Liberální strana Národní liberální strana
Narození	23. srpna 1864 Mournies
Úmrtí	18. března 1936 (ve věku 71 let) Paříž
Příčina úmrtí	krvácení do mozku
Místo pohřbení	Venizelos graves
Choť	Maria Venizelou (1891–1894) Helena Schilizzi (1921–1936)
Rodiče	Kyriakos Venizelos a Stiliani Ploumidaki
Děti	Sofoklis Venizelos Kyriakos Venizelos
Příbuzní	Katigo Venizelou a Evanthia Venizelou (sourozenci) Nikitas Venizelos (vnuk) Eleftherios Venizelos (vnuk)
Alma mater	Athénská univerzita (1881–1886)
Profese	politik, advokát, spisovatel, novinář a diplomat
Náboženství	Pravoslavná církev
Ocenění	velkokříž Řádu čestné legie Řád bílé orlice Řád Spasitele
Podpis
Webová stránka	www.venizelos-foundation.gr
Commons	Eleftherios Venizelos
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poprvé se objevil na mezinárodní scéně v souvislosti se svojí významnou rolí ohledně autonomie Kréty v rámci Osmanské říše a posléze jejím spojení (enosis) s Řeckem. Brzy poté byl pozván do samotného Řecka, aby vyřešil tehdejší problematickou politickou situaci a stal se premiérem. Jeho zásluhou byly uskutečněny nejen ústavní a hospodářské reformy, ale také reorganizace armády a námořnictva. Tyto změny vedly k modernizaci řecké společnosti a připravily vojenské složky na nadcházející ozbrojené konflikty.

Během balkánských válek (1912-1913) měl zásadní podíl na vytvoření balkánské ligy (aliance balkánských států proti Osmanské říši). Díky jeho vedení se populace a územní rozsah Řeckého království takřka zdvojnásobily – Řecko získalo Makedonii, Epirus a zbytek Egejských ostrovů.

Během první světové války (1914-1918) se rozhodl přiklonit na stranu Trojdohody a podařilo se mu tak znovu dosáhnout územních zisků. Spolu s tím se však dostal do sporu s tehdejším řeckým králem Konstantinem I., což vedlo k takzvanému národnímu rozkolu. Populace země se tak rozdělila na dva tábory – venizelisty a roajalisty. Mocenský boj, který tak v Řecku vypukl, následně po několik desetiletí ovlivňoval další politický a společenský vývoj země. Přes své úspěchy byl Venizelos roku 1920 poražen ve volbách, což později způsobilo prohru v řecko-turecké válce.

Během následujícího působení ve funkci ministerského předsedy (1928-1932) Venizelos úspěšně normalizoval vztahy se sousedními státy a dále prohloubil své ústavní a hospodářské reformy. Roku 1935 se zúčastnil nezdařeného pokusu o puč, následně vystoupil z politického života a odjel ze země.