Eleonora z Anjou

Eleonora z Anjou (italsky Eleonora d'Angiò nebo Eleonora di Napoli, 1289 – 9. srpna 1341) byla sicilská královna.

Eleonora z Anjou
sicilská královna
Eleonora se svými sestrami
Doba vlády	1302–1337
Narození	1289 Neapol
Úmrtí	9. srpna 1341
Pohřbena	Františkánský klášter v Catanii
Manželé	Filip z Toucy Fridrich II. Sicilský
Potomci	Konstancie Sicilská Petr II. Sicilský Roger Manfréd Sicilský Alžběta Sicilská Vilém Sicilský Jan Sicilský Kateřina Markéta Sicilská
Dynastie	Anjouovci
Otec	Karel II. Neapolský
Matka	Marie Uherská
Příbuzní	Ludvík z Toulouse, Pietro Tempesta, Robert I. Neapolský, Karel I. Martel[1], Rajmund Berengar VI. Provensálský, Jan Gravinský, Filip I. z Taranta, Blanka z Anjou[1], Markéta z Anjou[1] a Marie z Anjou (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byla jednou z mnoha dcer neapolského krále Karla II. a Marie, dcery uherského krále Štěpána V. Roku 1299 byla provdána za Filipa z Toucy, antiochijského knížete. Manželství bylo již roku 1300 papežem zrušeno. Roku 1302 uzavřel Eleonořin otec s aragonským králem Jakubem tzv. smlouvu z Caltabellotta, která měla upravit vzájemné vztahy zkalené Sicilskými nešporami a následnou kruciátou. Vládu na sicilském ostrově na základě smlouvy získal aragonský infant Fridrich, mladší bratr aragonského krále a nadávkem byl domluven i jeho sňatek s opět svobodnou Eleonorou. Eleonora dala svému muži devět dětí a po jeho skonu se odebrala do klášterního ústraní, zemřela v létě 1341 a byla pohřbena ve františkánském klášteře v Catanii.

Vývod z předků