Eliáš Galajda

Eliáš Galajda (ukrajinsky Илля Галайда, Ilja Halajda; 1. srpna 1931, Čertižné – 10. srpen 2017, Košice) byl slovenský spisovatel ukrajinské národnosti.

Eliáš Galajda
Narození	1. srpna 1931 Čertižné
Úmrtí	10. srpna 2017 (ve věku 86 let) Košice
Alma mater	Filozofická fakulta Moskevské státní univerzity
Povolání	spisovatel, básník, literární vědec, rusista, vysokoškolský učitel a literát
Zaměstnavatel	Prešovská univerzita v Prešově
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vzdělání

Lidovou školu navštěvoval v rodné obci, středoškolské vzdělání absolvoval na osmiletém Státním ruském gymnáziu v Humenném, kde odmaturoval v roce 1951 a kde rok působil jako pedagog. Odtud odešel studovat ruštinu a ukrajinštinu (1952–1953) na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po prvním ročníku byl vyslán ke studiu do Saratova na Filologickou fakultu Státní univerzity N. G. Černyševského (rusky Саратовский государственный университет имени Н. Г. Чернышевского) (1953–1955) a na Filologickou fakultu Moskevské státní univerzity M. V. Lomonosova v Moskvě (1955–1958). V roce 1968 získal vysokoškolský titul PhDr., v roce 1972 mu byl udělen vědecký titul CSc. Za kandidátskou disertační práci Puškinove rozprávky. K problému realizmu rozprávok (Puškinovy pohádky. K problému realismu pohádek)^[1] a v roce 1976 mu byl přiznán titul doc. za habilitační práci Ruská autorská rozprávka v druhej polovici 18. storočia a prvej polovici 19. storočia (Ruská autorská pohádka v druhé polovině 18. století a první polovině 19. století).

Práce

V roce 1958 začal pracovat v redakci ukrajinských časopisů Dukla a Družno vpered^[2] v Prešově jako redaktor. V letech 1960–1999 působil postupně jako asistent, odborný asistent a docent v Prešově na Katedře ruského jazyka Filozofické fakulty Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košicích, která byla od roku 1997 společně s dalšími fakultami oddělena. Vznikla tak Prešovská univerzita v Prešově. Zde se v rámci pedagogické činnosti věnoval výuce disciplín: úvod do literární vědy, historie ruské kultury, folklór a dějiny staré ruské literatury, ruská literatura 19. století. Je spoluautorem učebnic Ruská literatúra pre 1. – 4. ročník stredných škôl (Ruská literatura pro 1. – 4. ročník středních škol, 1974 – 1975). Do konce života žil a tvořil v důchodu v Prešově. Zemřel po krátké těžké nemoci v nemocnici v Košicích, pohřben je na městském hřbitově v Prešově^[3].

Členství v profesních organizacích

• 1982 – člen Svazu slovenských spisovatelů
• 1991 – člen Spolku ukrajinských spisovatelů na Slovensku v rámci Asociace organizaci spisovatelů Slovenska
• 1995 – člen Svazu spisovatelů Ukrajiny

Dílo

Poezie

• 1963 – Ôsmi (Vosmero, 1963)^[4] vstup do literatury cyklem básní zveřejněných v kolektivním sborníku
• 1974 – Vzplanutie (Spalachy)^[5] úspěšný debut rozsáhlou básnickou sbírkou
• 1981 – Smäd srdca a zeme (Spraha sercia i zemli)^[6] v této sbírce a následujících se výrazně projevilo poetické dozrávání až zralost
• 1986 – Nespavosť (Bezsońa)^[7] – básnická sbírka
• 1991 – Balada o troch slnkách (Balada pro try soncia)^[8]

V básních se věnuje rodnému kraji, vzpomínkám na dětství a tématům, v nichž konfrontuje svůj vnitřní svět s drsnou realitou.

V následujících dvou sbírkách se značně prohloubilo lyrické (emotivní) rozjímání nad osudem i perspektivou človeka.

• 1990 – Hory modré, hory (Hory syni, hory)^[9]
• 1994 – Smútok môj každodenný (Moja pečaľ povsjakdenná)^[10] – básnická sbírka
• 1998 – Volanie žeriavov (Žuravlynnyj klyč)^[11] bibliofilie, kterou vydal Zväz Rusínov-Ukrajincov Slovenskej republiky k 40. výročí jeho tvorby
• 2001 – Nepokojom sa cesta stelie (Trivohami doroha steliťsia)^[12] – básnická sbírka
• 2006 – Verše zo zabudnutých zošitov (Virši iz zabutych zošitiv)^[13] – básnická sbírka
• 2011 – Jesenné reflexie (Osinni refleksii)^[14] – básnická sbírka

Próza

• 1980 – Keď idú dažde (Koly iduť došči)^[15]
• 1989 – Ešte spieva škovránok (Šče spivaje žajvoronok)^[16]

Antologie

• 1977 – Soňačni krynyci^[17] Antologie poezie ukrajinských spisovatelů na Slovensku
• 2007 – Z vyhne času (Iz kuzni času)^[18] – Antologie současné slovenské poezie přeložené do ukrajinštiny autorem.^[19]

Překlad

• 1995 – Bernardo Guimarães: Izaura^[20] – knižní překlad románu z ruského překladu do slovenštiny
• 2006 – Jozef Leikert: Pominuteľnosť (Nedovhovičnisť)^[21], Kyjev - překlad díla do ukrajinštiny

Překlady autorových děl

• 1982 – Srdce ako slnce^[22] – kolektivní sborník, v němž byly uveřejněny jeho básně ve slovenském překladu
• 1983 – Ráno pod Karpatami^[23] – český sborník
• 1988 – A Karpátok éneke^[24] – sborník, krátké prózy a básně v maďarském překladu
• 1990 – Korene^[25] – antologie krátké prózy autorů ukrajinské národnosti v ČSSR i s ukázkami z jeho tvorby
• 2002 – Sú také chvíle^[26] – slovenský překlad, kolektivní sborník

Ocenění

Literární Fond Slovenska ocenil Eliáše Galajdu několikrát Cenou Ivana Franka za literární činnost:

• 1994 – za původní tvorbu v ukrajinském jazyce za sbírku Můj smutek každodenní
• 2006 – za překlad sbírky básní Josefa Leikerta: Pomíjivost (Nedovhovičnisť) do ukrajinštiny^[27]
• 2007 – za překlad antologie Z vyhne času^[28]
• 2011 – za básnickou sbírku Podzimní reflexe^[29]

Prémie:

• 2001 – prémie za původní dílo v ukrajinském jazyce^[30]

Časopis Sobornisť (ukrajinsky Соборність) mu udělil Mezinárodní literární cenu Ivana Košelivca (ukrajinsky Міжнародна літературна премія імені Івана Кошелівця) za rok 2010^[31] za povídku Slovo pro žajvoronkiv.

Zájmy

Věnoval se i sochařství (měl tři samostatné výstavy plastik upravených ze samorostů)^[32] a překládání slovenské a české poezie a prózy do ukrajinštiny a ruštiny. Přispíval do různých periodik^[33], zpíval lidové písně.^[34]