Embraer EMB 312 Tucano

Embraer EMB-312 Tucano
Britská verze Tucano T.Mk.1
Určení	lehký bojový letoun cvičný letoun
Výrobce	Embraer
Šéfkonstruktér	Joseph Kovács
První let	16. srpna 1980
Zařazeno	září 1983
Uživatel	Brazilské letectvo Royal Air Force Francouzské letectvo Irácké letectvo
Výroba	1980—1996
Vyrobeno kusů	624^[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj

Vývoj letounu byl zahájen v lednu 1978 na základě specifikací brazilského letectva.^[3] Dne 6. prosince prosinci 1978 byly objednány dva prototypy a dva draky pro statické a únavové zkoušky. První let prototypu (výr. č. 1300) se uskutečnil v 16. srpna 1980.^[3] Další následoval 10. prosince 1980 (1301) a první sériový stroj 16. srpna 1982 (imatrikulace PP-ZDK). Brazilské letectvo letouny přijalo do služby v září 1983. Cvičné stroje byly označeny T-27 a bojové A-27. Ve službě nahradily americké Cessny T-37.^[2]

V březnu 1985 si letouny Tucano, upravené podle britských požadavků, vybralo britské královské letectvo jako náhradu cvičných letounů BAC Jet Provost.^[3] Britská verze Tucano T.Mk.1 měla britské vybavení, zesílenou konstrukci a silnější motor Garrett TPE331-12B se čtyřlistou vrtulí. Byla licenčně vyráběna společností Short Brothers a dále exportována do Keni a Kuvajtu.^[2]

Roku 1991 Embraer představil výkonnější verzi EMB-312H se zesíleným prodlouženým trupem a výkonnějším motorem PT-6A-68 (1250 hp). Měl také větší nosnost zbraní a vylepšené senzory. Vývoj této verze financovala společnost Northrop Grumman za účelem účasti v soutěži na cvičný letoun USAF Joint Primary Aircraft Training System (JPATS). V ní nakonec zvítězil typ Beechcraft T-6 Texan II. EMB-312H se stal základem pro novou generaci letounu Embraer EMB 314 Super Tucano.^[4]

Remove ads

Popis

Jde o dvoumístný jednomotorový dolnoplošník. Pilotní kabina má tandemové uspořádání. Posádka sedí na vystřelovacích sedadlech Martin-Baker BR-8LC. Kokpit je vybaven průhledovými displeji HUD. Turbovrtulový motor PT6A-25C o výkonu 560 kW pohání třílistou vrtuli Hartzell HC-B-3TN-3C/T-10. Stroj může nést výzbroj na čtyřech podkřídelních závěsnících. Jde o pouzdra s kulomety, raketnice pro 70mm neřízené střely, přídavné nádrže, nebo klasické pumy (Mk.81 a Mk.82).^[2]

Remove ads

Verze

EMB-312A – Základní verze letounu.
- YT-27 – Předsériové letouny brazilské cvičné verze.
- T-27 – Brazilská cvičná verze.
- A-27 – Brazilská bitevní verze.
EMB-312F – Výkonnější verze pro francouzské letectvo.
EMB-312S – Výkonnější verze pro britské letectvo.
- Tucano T.Mk.1 – EMB-312S vyráběné licenčně společností Short Brothers pro britské letectvo.
- Tucano T.Mk.51 – Letouny Short Tucano vyráběné pro Keňu.
- Tucano T.Mk.52 – Letouny Short Tucano vyráběné pro Kuvajt.
EMB-312G – Prototyp poháněný motorem Garrett.
EMB-312H – Modernizovaná výkonnější verze z roku 1991. Základ pozdějšího Super Tucana.

Uživatelé

Angola Angola Angolské letectvo získalo 14 letounů EMB-312.^[5]

Argentina Argentina Argentinské letectvo získalo 30 kusů.^[3]

Brazílie Brazílie Brazilské letectvo získalo celkem 118 cvičných letounů T-27 a 50 bitevních AT-27.^[2]

Egypt Egypt Egyptské letectvo získalo 54 kusů.^[3]

Francie Francie Francouzské letectvo v letech 1993-2009 provozovalo 50 letounů EMB-312F, které nahradily cvičné letouny Fouga Magister. Roku 2009 byly kvůli úsporám vyřazeny.^[6]