Paraguay
stát v Americe From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Paraguay,[pozn. 1] plným názvem Paraguayská republika,[pozn. 2] je vnitrozemský stát ležící ve středu Jižní Ameriky. Na severozápadě a severu hraničí s Bolívií, na severovýchodě a východě s Brazílií a na jihovýchodě, jihu a západě s Argentinou. Paraguay má přístup k Atlantskému oceánu přes vodní cestu Paraná–Paraguay. Území tvoří převážně travnaté pláně a zalesněné kopce ve východní části. Na východě panuje vlhké subtropické podnebí, ve středu tropické savanové a na západě horké semiaridní. Paraguay se skládá z 17 departementů a hlavního města, na ploše přibližně 756 000 km² žije 6,4 milionu obyvatel.[1] Hlavním a největším městem je Asunción, mezi další velká města patří Ciudad del Este, Luque a Capiatá. Drtivá většina obyvatel jsou míšenci, úředními jazyky jsou španělština a guaranština, drtivá většina obyvatel jsou křesťané.[3]
.svg)
Neolitické osídlení na území Paraguay existovalo již kolem roku 3000 př. n. l.[4] Domorodí Guaraníové žili ve východní části Paraguaye nejméně tisíc let před příchodem španělských dobyvatelů v roce 1524. Město Asunción bylo založeno v roce 1537 jako první hlavní město guvernorátu Río de la Plata v rámci Španělské říše.[5] Během 17. století bylo Paraguay centrem jezuitských misí, kde byli domorodci obráceni na křesťanství a seznamováni s evropskou kulturou.[6] Po vyhnání jezuitů ze španělských území v roce 1767 se Paraguay stále více stávala okrajovou kolonií. Po získání nezávislosti na Španělsku v roce 1811 bylo Paraguay ovládáno řadou autoritářských vlád. Toto období skončilo katastrofální paraguayskou válkou (1864–1870), během níž země ztratila polovinu svého předválečného obyvatelstva a asi 25–33 % svého území. Ve 20. století čelil Paraguay dalšímu velkému mezinárodnímu konfliktu – válce o Chaco (1932–1935) proti Bolívii –, ve které Paraguay zvítězila. Následně se dostala pod vládu řady vojenských diktátorů, která vyvrcholila 35letým režimem Alfreda Stroessnera, který trval až do jeho svržení v roce 1989 vnitřním vojenským pučem. To znamenalo začátek současné demokratické éry Paraguaye.
Paraguay je unitární prezidentskou republikou, hlavou státu je prezident, zákonodárnou moc má dvoukomorový kongres. Jde o rozvojovou zemi, která se v indexu lidského rozvoje umístila na 99. místě a má sedmý nejvyšší hrubý národní produkt v paritě kupní síly na obyvatele v Jižní Americe. V roce 2024 měla jednu z nejrychleji rostoucích ekonomik na západní polokouli, poháněnou vývozem hovězího masa a sójových bobů, výrobou a stavebnictvím.[7] Paraguay je jedním z předních světových vývozců hydroelektřiny; přehrada Itaipú na řece Paraná na hranicích s Brazílií je třetí největší vodní elektrárnou na světě z hlediska vyrobené energie. Paraguay je zakládajícím členem Mercosuru, Organizace spojených národů, Organizace amerických států, Hnutí nezúčastněných zemí a Limské skupiny.
Remove ads
Název
Název Paraguay má nejistý původ. Jedna verze předpokládá, že název pochází z guaranského slova paraguá „peříčková koruna“ a y „voda“, tedy paraguaí „peříčková koruna vod“, či Pestrozemí či Pestroříčí.[8][9] Jiné verze tvrdí, že název pochází od kmene Payaguá,[10] protože řeka Paraguay byla Guaraní nazývána Payaguá-y, neboli „řeka Payaguás“, a odtud by pocházel název země; nebo že také z guaranštiny, kde para znamená moře, gua znamená původ a y znamená řeka, takže Paraguay by znamenalo „řeka, která dává vzniknout moři“.[11]
Remove ads
Dějiny
O období před příchodem Španělů toho není příliš známo, je však jisté že východní část dnešní Paraguaye obývali Indiáni označovaní jako Guaraní. Na území Paraguaye působili v koloniálním období jezuité, kteří zde zakládali své redukce. Jezuitské misie La Santísima Trinidad del Paraná a Jesús de Tavarangué v současnosti figurují na seznamu světového dědictví organizace UNESCO.
Paraguay se stala nezávislou v květnu 1811. Mezi lety 1814 a 1840 byl v čele země diktátor José Gaspar Rodríguez de Francia (nazývaný též jako El Supremo – Nejvyšší), který je považován za jednu z nejvýznamnějších postav paraguayské historie. Po jeho smrti panoval v zemi chaos, neboť nezanechal žádného přímého potomka. V roce 1841 zvolil kongres jako vrchního konzula Carlose Antonia Lópeze, který byl v roce 1844 prezidentem a vládl až do roku 1862 a je tak považován za druhého paraguayského diktátora. Za doby jeho vlády se počet obyvatel v zemi takřka zdvojnásobil z 220 tisíc v roce 1840 na 400 tisíc v roce 1860.
V roce 1862 se po smrti C. A. Lópeze chopil vlády jeho syn Francisko Solano Lopez, který v roce 1864 zaútočil na Brazílii a rozpoutal tak Paraguayskou válku (válka proti Trojspolku), kdy Paraguay v letech 1864 až 1870 bojovala proti Brazílii, Argentině a Uruguayi. Zaútočil na území Brazílie, po počátečních úspěších se ale situace otočila a země se musela bránit invazi i přesto, že vojáci bojovali neuvěřitelně statečně. Spojenci, hlavně Brazílie, měli velkou převahu. Paraguayci museli bojovat dále, protože spojenci uvažovali o rozdělení a zániku jejich země. Asunción padl v lednu 1869. V roce 1870 padl v boji prezident Lopez. Paraguay byla válkou totálně zničená, v zemi nezbyli takřka žádní muži, navíc musela Argentině a Brazílii postoupit část svého území.
Odhaduje se, že z paraguayské populace, která před válkou čítala 450 až 900 tisíc, válku přežilo pouze 220 tisíc lidí, z toho pouze 28 tisíc dospělých mužů.[12] Po válce došlo k rekonstrukci země.
Vláda strany Colorado a Liberální strany
Okupace Paraguaye skončila v roce 1876, nicméně sousední velmoci, Brazílie a Argentina podporovaly některé strany soupeřící v Paraguayi o moc. Brazílie podporovala stranu označovanou jako Colorado, která vládla zemi v letech 1880 až 1904. V roce 1904 došlo k rostoucímu napětí mezi stranou Colorado a Liberální stranou. Hlavní třecí plochou byla státní politika rozdělování majetku. Liberální strana byla podporována zejména rolníky a ze zahraničí Argentinou. Vláda liberální strany (1904–1936) však nepřinesla výraznější změnu a neuspokojila požadavky rolníků.
Mezi roky 1870 a 1954 vládlo v Paraguayi 44 prezidentů, z nichž bylo 24 svrženo vojenským převratem.[13]
Válka o Chaco a Únorová revoluce
V roce 1932 došlo k válce s Bolívií o území Gran Chaca, jež trvala do roku 1935. Paraguay válku vyhrála a území anektovala i přesto, že se bolivijské složky zdály být na počátku konfliktu silnější. Větší síla Bolívie byla dána jak větším bohatstvím této země, tak i větší populací a tedy i početnější armádou. Na vyzbrojení Bolivijské armády se významnou měrou podílela Československá zbrojovka Brno a na výcviku vojska pak speciální československá vojenská mise, vypravená do Bolívie v roce 1934. Válka o Gran Chaco skončila uzavřením příměří v roce 1935.
Diktatura Alfreda Stroessnera
Podrobnější informace naleznete v článku Vojenská diktatura v Paraguayi.
V roce 1954 se stal prezidentem země Alfredo Stroessner, jeho vláda trvala do roku 1989. Jeho strana Colorado pravidelně vyhrávala každých 5 let volby nad dalšími dvěma stranami. Ačkoliv byl jeho režim nesmiřitelný vůči komunistům (roku 1979 hostil XII. Kongres Světové Antikomunistické Ligy), přinesl zemi stabilitu. Stroessner se držel úsporných opatření, která byla navrhována Mezinárodním měnovým fondem a učinil z Paraguaye zemi bezpečnou jak pro domácí, tak pro zahraniční investory. Inicioval také některé velké projekty, zejména pak výstavbu velké přehradní nádrže Itaipú, která dala práci mnoha chudým Paraguaycům. Názory Paraguayců na Stroessnera se různí; mnozí ho považují za zkorumpovaného diktátora tvrdě porušujícího lidská práva, jiní bez ohledu na to naopak zdůrazňují politickou stabilitu a ekonomický rozvoj, který přetrvával během jeho vlády.
Jeho autoritářský režim byl spojen s vládou jedné strany, perzekucí disidentů, mučením a nucenými zmizeními. Paraguay byla zapojena do operace Kondor, ve které jihoamerické vojenské diktatury, s podporou Spojených států amerických, koordinovaly potírání levicové opozice.[14] Rozsah státního teroru byl odhalen až s nalezením tzv. archivů teroru v roce 1992. V době jeho vlády byla provedena genocida původních obyvatel Paraguaye.
Po roce 1989
Po vojenském převratu, který za podpory USA a Katolické církve zorganizoval generál Andrés Rodríguez, Stroessner uprchl do Brazílie a Rodríguez se stal prezidentem země. Země se začala demokratizovat a v roce 1992 byla přijata ústava, která omezila možnost znovuzvolení prezidenta. V roce 1993 se konaly svobodné volby ve kterých byl prezidentem zvolen Juan Carlos Wasmosy.
V roce 1996 došlo k roztržce mezi prezidentem Wasmosym a generálem Oviedem, kdy hlavním bodem sváru byl prezidentův plán na restrukturalizaci armády. Lino Oviedo se pokusil o převrat, který však obyvatelé země odmítli a potlačili (za podpory Spojených států, Organizace amerických států a ostatních zemí v regionu).
V roce 2003 byl prezidentem zvolen Nicanor Duarte, v roce 2008 pak Fernando Lugo. Toho však parlament dne 22. června 2012 odvolal a na jeho místo nastoupil dosavadní viceprezident Federico Franco.[15] Od srpna 2013 do srpna 2018 byl prezidentem Horacio Cartes. Funkci prezidenta zastával od roku 2018 do roku 2023 Mario Abdo Benítéz. Od roku 2023 je prezidentem Santiago Peña.
Remove ads
Státní symboly
Vlajka
Podrobnější informace naleznete v článku Vlajka Paraguaye.
Paraguayská vlajka je tvořena třemi vodorovným pruhy, červeným, bílým a modrým. Uprostřed bílého pruhu je na lícové straně vlajky státní znak, vycházející ze státní pečeti. Na rubové straně se nachází emblém pečeti ministerstva financí. Tato vlajka je jediná státní či národní vlajka s rozdílným rubem a lícem.
Znak
Podrobnější informace naleznete v článku Státní znak Paraguaye.
Paraguayský státní znak je tvořen zlatou pěticípou hvězdou obklopenou zeleným věncem z vavřínových a olivových ratolestí. V opisu je černý název státu REPUBLICA DEL PARAGUAY (česky Paraguayská republika) v bílém, černě lemovaném prstenci. Celý znak má černou kruhovou obrubu.
Geografie
Východní Paraguay (Paraneña)
Západní Paraguay (Chaco)
Paraguay je vnitrozemský stát ležící ve středu Jižní Ameriky, jeho plocha je 406 752 km², z toho 396 176 km² (97,4 %) tvoří země a 10 576 km² (2,6 %) voda. Na severozápadě a severu hraničí s Bolívií (délka hranice 753 km), na severovýchodě a východě s Brazílií (1 371 km) a na jihovýchodě, jihu a západě s Argentinou (2 531 km). Paraguay má přístup k Atlantskému oceánu přes vodní cestu Paraná–Paraguay. Země leží mezi 19° a 28° jižní šířky a 54° a 63° západní délky, prochází jí tudíž obratník Kozoroha. Na východě panuje vlhké subtropické podnebí, ve středu tropické savanové a na západě horké semiaridní. Nejvyšším bodem je kopec Cerro Tres Kandú vysoký 842 m n. m., nejnižším bodem je soutok řek Paraguay a Paraná ve výšce 46 m n. m. na jihu země.
Území tvoří převážně travnaté pláně a zalesněné kopce ve východní části. Řeka Paraguay rozděluje zemi na dvě velmi rozdílné části. Východní část Paraguaye (Paraguay Oriental) je také známá pod označením region Paraneña. Tato oblast je charakteristická travnatými pláněmi a zvlněným terénem. Západní část země (Paraguay Occidental), jež se nazývá rovněž Chaco je naopak typická svým nízkým reliéfem a bažinatou rovinou. Úrodná půda východně od řeky Paraguay umožňuje chovat skot a pěstovat rozličné zemědělské plodiny (např. bavlník, obiloviny, cukrovou třtinu). Roviny a močály na západě země jsou řídce obydlené. Paraguay získává téměř všechnu elektrickou energii z vodních elektráren.
Paraneña
Region Paraneña, nebo též Východní region se rozkládá od řeky Paraguay na východě po řeku Paraná, která tvoří hranici s Brazílií a Argentinou na západě. Zhruba 80 % regionu se rozkládá v nadmořské výšce menší než 300 metrů nad mořem. Nejmenší nadmořská výška je 55 m n. m., v místě, kde se slévají řeky Paraguay a Paraná.
Gran Chaco
Region Gran Chaco se rozkládá na západě Paraguaye. Zhruba dvě třetiny plochy tvoří polopouštní krajina. Gran Chaco je také charakteristické svými bažinami, savanami a řídkými lesy.[16] Nadmořské výšky v této oblasti nepřesahují 300 metrů. Známý je mokřad označovaný jako Estero Patiño, který je s rozlohou 1 500 km největším v zemi.
Klima
Klima se liší dle regionů, v rozmezí od subtropického až po klima mírného podnebného pásu. Během letního období je dominantním klimatickým jevem teplý vítr Scirocco vanoucí ze severovýchodu. Během zimy jsou nejčastější tzv. Pamperos, které způsobují prudké ochlazení. Východní část země má v podstatě jen dvě roční období: léto od října do března a zimu od května do srpna. Duben a září jsou přechodovými měsíci. Jaro a podzim v podstatě neexistují.
Životní prostředí
Největším problémem v oblasti životního prostředí je proces odlesňování. Odhaduje se, že v poslední dekádě 20. století ubývalo každoročně zhruba 0,5 % lesního porostu v zemi. Rostoucím problémem je také znečištění a to zejména řek, do kterých jsou vypouštěny škodlivé látky (měď, chrom). V oblasti Gran Chaco je problémem zasolování již tak aridních půd, což znesnadňuje práci farmářů. Území Paraguaye je z 44 % pokryto lesními porosty, zemědělská půda zaujímá 16 % rozlohy státu.[17]
Remove ads
Politika
_(cropped).jpg)
Santiago Peña
prezident
prezident
.jpg)
Pedro Alliana
víceprezident
víceprezident
Paraguay je reprezentativní unitární reprezentativní demokratická prezidentská republika s více stranickým systémem a rozdělením moci do tří složek. Výkonnou moc vykonává výhradně prezident, který je hlavou státu a vlády. Legislativní moc je svěřena dvěma komorám Národního kongresu. Soudní moc je svěřena tribunálům a soudům občanského práva a devítičlennému Nejvyššímu soudu, které jsou všechny nezávislé na výkonné a zákonodárné moci.
Od konce občanské války v roce 1947 je politika země obecně ovládána konzervativní stranou Colorado. Dvoukomorový kongres (Congreso Nacional) se skládá z poslanecké sněmovny (Cámara de Diputados, 80 členů) a senátu (Cámara de Senadores, 45 členů).
Historicky se Paraguay vyznačovala občanskými válkami, převraty a autoritářstvím.[18] Paraguay byla po několik desetiletí pod diktátorským vládou Alfreda Stroessnera a jeho strany Colorado, dokud nebyl v roce 1989 svržen, což odstartovalo proces demokratizace.[19][20]
Od roku 1989 dochází k rozšiřování občanských a politických svobod a konají se volby na prezidentské, kongresové a municipální úrovni.[19] Demokratizační proces je však omezený kvůli pevné kontrole strany Colorado nad paraguayským státem.[20] Strana Colorado si udržuje moc prostřednictvím klientelistických praktik. Korupce je v Paraguayi velmi rozšířená.[20] Economist Intelligence Unit ohodnotila Paraguay v roce 2023 jako „nedokonalou demokracii“. Poté, co byla Paraguay po dobu jednoho roku hodnocena jako „nedokonalá demokracie“, vrátila v roce 2024 její hodnocení zpět na „hybridní režim“.[21]
Správní členění
Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Paraguaye.
Paraguay se skládá ze 17 departamentů (departamentos) a z okrsku hlavního města (distrito capital).
Řeka Paraguay protíná stát zhruba na dvě poloviny. Osídlení těchto dvou částí státu je značně rozdílné. Zatímco více než 60 % území států leží na pravém břehu v regionu Gran Chaco a je rozděleno do 3 departementů, žije zde jen 3,5 % obyvatelstva. Celkem 40 % území státu leží na levém břehu řeky, je rozděleno do 14 departementů a zvláštního obvodu hlavního města a žilo zde 96,5 % paraguayské populace.
Remove ads
Ekonomika
Paraguay je podle údajů Organizace spojených národů druhým nejchudším státem v Jižní Americe (po Surinamu). Podle Světové banky žije 14 % populace pod hranicí chudoby, stanovenou jako 2 americké dolary na den. Největší ekonomickou aktivitou Paraguaye je zemědělství, agrobusiness a chov dobytka. Nejvýznamnějšími exportními artikly Paraguaye jsou elektřina a zemědělské produkty (sója a sójový olej, kukuřice, obilí, hovězí maso).[24]
Za největší slabinu Paraguaye je v dlouhodobém měřítku považován fakt, že země nemá přístup k moři a její možnosti vyvážet jsou tak značně omezeny. Obchod probíhá především se sousedními státy – Argentinou a Brazílií. Na ekonomice těchto dvou velkých sousedů je ekonomika země do značné míry závislá, což se ukázalo především v roce 1999 (devalvace brazilské měny) a v roce 2002 (významné problémy argentinské ekonomiky), kdy se země propadla do ekonomické recese.[25] V období mezi lety 2003 a 2008 došlo ke stabilnímu ekonomickému růstu, který byl způsobem globální poptávkou po produktech, které Paraguay exportuje a také stabilním klimatem, který přispíval k velké produkci. V roce 2009 se ekonomika propadla, na což vláda reagovala úspornými opatřeními. Z pohledu zahraničního obchodu jsou hlavními obchodními partnery členové organizace Mercosur, jihoamerického sdružení volného obchodu. Země vyváží většinu produkce sóji do Argentiny a země využívá sousední uruguayské přístavy k exportu.
Pracovní síla
V Paraguayi bylo podle odhadů CIA v roce 2024 zhruba 3,5 miliony osob na trhu práce.[26] Většina pracovní síly pracuje v zemědělství (45 %). Nezaměstnanost se odhaduje na 15 %, nicméně v zemi existuje značná šedá ekonomika. Stávky jsou legální a jsou poměrně časté.
Energetika
Energetika Paraguaye je závislá výhradně na dvou obrovských vodních elektrárnách na řece Paraná (Itaipú, Yacyretá), které zajišťují 100 % elektrické energie. Země navíc elektřinu vyváží a to hlavně do Argentiny a Brazílie.
Doprava
Podle oficiálních údajů Ministerstva veřejných prací a komunikací Paraguaye bylo v zemi k roku 2019 celkem 78 850 km silnic, z nichž 10 372 km bylo zpevněných.
Vodní cesta Paraguay-Paraná představuje nezbytnou trasu pro přepravu vyváženého a dováženého zboží.
Paraguay disponuje 971 km železnice. Z toho 441 km je standardní rozchod 1 435 mm, dalších 60 km je úzký rozchod 1 000 mm a 470 km z celkové délky železnice je v soukromém vlastnictví. Železnice spojující Asunción s Encarnación (438 km) v současné době nefunguje, ale stále existuje spojení mezi Encarnación a Posadas (Argentina) pro přepravu zemědělských produktů.
Nejvýznamnější letiště je v Asunciónu, ve čtvrti Luque.
Remove ads
Obyvatelstvo
Podle paraguayského sčítání lidu z roku 2022 měla země 6 109 903 obyvatel. Hustota zalidnění je 15 obyv./km², což je třetí nejnižší hodnota v Americe po Bolívii a Kanadě. Podíl mužů a žen je prakticky stejný, tvoří 50,4 % mužů a 49,6 % žen. Městské obyvatelstvo tvoří 69 % celkového počtu obyvatel. Průměrný věk Paraguajců je 29 let, přičemž je zde velká populace mladých lidí[29] (0-14 let 22,2 %, 15-64 let 68,4 % a nad 65 let 9,4 %).[30] Střední délka života je 78,8 roku (muži 76,2, ženy 81,6). Celkem 63 % obyvatel žije v městských oblastech, s ročním nárůstem 1,6 %. Gramotnost dosahuje 95 %.[30] Úhrnná míra plodnosti v roce 2025 činí 2,39, což je významný pokles, kdy ještě v roce 1990 činila 4,57. [31]
Populace Paraguaye je rozložena nerovnoměrně po celé zemi. Drtivá většina obyvatel žije ve východní části země, převážně v okruhu 160 kilometrů od Asunciónu, hlavního a největšího města, které na jihu a západě hraničí s Argentinou. V severozápadní části země se rozkládá oblast Gran Chaco, která zabírá asi 60 % paraguayského území, ale žije v ní méně než 4 % obyvatel.
Neexistují žádné oficiální údaje o etnickém složení paraguayské populace, protože Ministerstvo statistiky, průzkumů a sčítání lidu Paraguaye se v průzkumech sčítání lidu neptá na rasu a etnickou příslušnost, přestože se ptá na domorodé obyvatelstvo. Podle sčítání lidu z roku 2022 tvořili domorodí obyvatelé 2,3 % celkové populace Paraguaye.
Z etnického, kulturního a sociálního hlediska má Paraguay jedno z nejhomogennějších obyvatelstev v Jižní Americe. Přibližně 75 % obyvatel tvoří mestici (smíšený španělský a guaranijský indiánský původ), 20 % běloši a zbytek tvoří malé menšiny domorodého nebo afroparaguayského původu.[32] Z původní guaranijské kultury zbylo jen málo stop, s výjimkou jazyka, kterým hovoří 90 % obyvatelstva. Přibližně 75 % všech Paraguajců hovoří také španělsky. Guaranijština a španělština jsou oba úředními jazyky.
Nejlidnatějším městem Paraguay je hlavní město Asunción, dalšími velkými městy jsou Ciudad del Este, Luque, Capiatá a San Lorenzo.
Zdraví
Výdaje země na zdravotnictví v roce 2021 činily 7,8 % hrubého domácího produktu.[33] V roce 2023 působilo v Paraguayi 39 lékařů na 10 000 obyvatel.[34] Míra dětská úmrtnost dětí do 5 let činila v roce 2023 17 (počítá se na 1000 živě narozených dětí; v nejvyspělejších zemích je to číslo menší než 3).[35] Střední délka života je 78,8 roku (muži 76,2, ženy 81,6). [30]
Léčba ve veřejných nemocnicích je bezplatná. Stav budov a hygienické podmínky však nejsou srovnatelné s těmi v bohatých zemích. Kdo si to může dovolit, má soukromé zdravotní pojištění a nechává se léčit v soukromé nemocnici.[36] Nízké platy ošetřujícího personálu a privatizace zařízení byly v minulosti důvodem protestů. V roce 2025 schválila vláda Santiaga Peñy lepší finanční podmínky pro zaměstnance.
Náboženství
Podle paraguayské ústavy z roku 1992 je zaručena svoboda vyznání a neexistuje žádné státní náboženství. Dominantním je římskokatolické vyznání, ke kterému se hlásí zhruba 90 % populace. Okolo 5 % populace se pak hlásí k evangelikalismu. V Paraguayi žije přibližně 40 tisíc Mennonitů německo-nizozemského původu. V zemi je možné najít také vyznavače Buddhismu, zejména přistěhovalce z Korey a vyznavače Islámu, především imigranty ze Sýrie a Libanonu. Významný je pak počet Židů, kteří do země přicházeli zejména ve dvacátých a třicátých letech 20. století, mimo jiné z Německa, Rakouska a Československa.
Asunción, hlavní město Paraguaye
Remove ads
Kultura
Paraguayská kultura je mixem mezi kulturou evropskou, kterou přinesli španělští dobyvatelé a kulturou Guaraní. Paraguayská společnost je proto dnes stále bilingvální a asi 80 % hovoří jak španělsky, tak guaraní. Rozšířený je také jazyk Jopará, který spojuje prvky španělštiny a guaraní.
Literatura
Padesátá a šedesátá léta 20. století znamenala velký rozkvět paraguayské literatury a ukázala nové autory jako José Ricardo Mazó, nebo Roque Vallejos. Mezi nejvýznamnější paraguayské spisovatele patří Augusto Roa Bastos, který získal v roce 1989 Cervantesovu cenu, která je udělována španělsky píšícím autorům za celoživotní dílo.
Hudba
Zásadním představitelem hudební scény je Agustín Barrios kytarista a skladatel. Některé moderní hudební proudy jako například rock, jsou v Paraguayi poměrně novým fenoménem a to zejména kvůli izolaci způsobené diktátorem Stroessnerem. V posledním desetiletí však vzniklo i několik rockových festivalů, z nichž nejznámější jsou Pilsen Rock a Quilmes Rock. Na těchto festivalech, které jsou pořádány v hlavním městě Asunciónu se každoročně schází okolo 60 tisíc příznivců tohoto hudebního žánru.
Kinematografie
Produkce filmů je v Paraguayi výrazně menší než v sousední Argentině a Brazílii. Do roku 1989 byla paraguayská kinematografie sužována především nedostatkem finančních zdrojů. Rok 1990 byl zásadním pro vývoj paraguayského filmu, stejně jako pro Paraguay jako takovou. V tomto roce byl založen Paraguayský fond pro kinematografii a filmový festival v Asunciónu. V poslední dekádě uspělo několik paraguayských filmů na prestižních filmových festivalech. Jedná se například o snímek O Amigo Dunor (2005), či Hamaca Paraguaya (Paraguayská houpací síť, 2006)
Média
Noviny, rozhlas i televize reprezentují celé politické a názorové spektrum. Někteří žurnalisté však podle BBC čelí zastrašování pokud se hlouběji zajímají o některé případy korupce.[37] Nejrozšířenější noviny se jmenují Diario ABC Color.
Vzdělání
Paraguay v době diktatury Alfreda Stroessnera poněkud podcenila význam vzdělání. Proces demokratizace přinesl zlepšení vzdělávacího systému. V roce 2000 činily výdaje na vzdělávání 4,7 % HDP, zatímco v roce 1989 pouze 1,7 % HDP. V současnosti do základních škol dochází zhruba 94 % populace.[38]
Rovněž systém terciárního vzdělávání není dostatečný a do roku 1990 bylo zajišťováno pouze jednou státní univerzitou a jednou katolickou univerzitou. V průběhu devadesátých let sice došlo k otevření dalších deseti univerzit, nicméně vysokoškolské vzdělání stále nemá příliš velkou kvalitu. Největší a nejprestižnější univerzitou je Národní univerzity v Asunciónu (Universidad Nacional de Asunción), kde na dvanácti fakultách studuje více než 36 tisíc studentů.
V roce 2020 byla míra gramotnosti 95 %, přičemž rozdíly mezi muži a ženami byly minimální. Negramotnost je problémem především v chudých venkovských oblastech.
Kuchyně
Paraguayská kuchyně vychází z tradiční kuchyně indiánského kmene Guaraníů a španělské kuchyně. Mezi základní suroviny paraguayské kuchyně patří maso, zelenina, maniok, kukuřice, ovoce, mléčné výrobky a ryby. Maso je často grilováno. Příklady paraguayských pokrmů: Chipa, pečivo se sýrem, vyráběné obvykle z maniokové mouky. Sopa paraguaya je pokrm z kukuřice, sýra, sádla, mléka a cibule, podobným pokrmem je také chipa guazú. Soyo je kořeněná polévka z masa a zeleniny, mbeju je pečivo z maniokového škrobu, milanesa je smažený plátek masa podobný řízku.
Nejtypičtějším paraguayským nápojem je maté, povzbuzující nápoj z lístků cesmíny paraguayské. Populární je také tereré, studená verze maté. Dále se podává se i caña, alkoholický nápoj z cukrové třtiny nebo mosto, šťáva z cukrové třtiny.
Sport
Nejpopulárnějším sportem je v Paraguayi fotbal. Paraguayský národní fotbalový tým dosáhl největšího úspěchu ve své historii na Mistrovství světa v roce 2010, kdy podlehl až ve čtvrtfinále budoucím šampiónům ze Španělska. Paraguayci vyhráli turnaj Copa América v letech 1953 a 1979, ve fotbale také získali svoji jedinou olympijskou medaili, když skončili druzí v Athénách v roce 2004. Paraguayská fotbalová asociace byla založena v roce 1906 a do FIFA vstoupila roku 1925. Národní fotbalový tým hraje své domácí zápasy na Estadio Defensores del Chaco, který je pojmenován na počest obránců regionu Gran Chaco ve válce s Bolívií (1932–1935).
Velkému zájmu se těší domácí fotbalová soutěž označovaná jako Primera División. V současnosti v ní hraje 12 mužstev, historicky nejúspěšnějším je Club Olimpia. José Luis Chilavert získal v letech 1995, 1997 a 1998 cenu pro nejlepšího brankáře světa, kterou uděluje Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků.
Paraguayská ženská basketbalová reprezentace obsadila na světovém šampionátu páté místo v roce 1953 a šesté místo v roce 1957. V individuálních sportech vynikli tenista Víctor Pecci, který se v roce 1980 dostal na deváté místo světového žebříčku, golfista Carlos Franco, vítěz čtyř turnajů PGA Tour, a oštěpař Edgar Baumann, držitel jihoamerického rekordu 84,70 m.
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads