Emil Herrmann

Emil Herrmann (6. června 1841 Hradec Králové – 3. listopadu 1892 Praha^[1]) byl český právník, odborný spisovatel a překladatel. Jako student překládal z němčiny, polštiny a francouzštiny. Roku 1876 si otevřel vlastní advokátní kancelář. Zasedal ve správních radách a účastnil se činnosti vlasteneckých a dobročinných spolků. Uveřejňoval odborné stati (např. o směnečném právu). Byl všeobecně vážený pro pevný charakter a aktivní vlastenectví.

Emil Herrmann
Narození	6. června 1841 Hradec Králové Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	3. listopadu 1892 (ve věku 51 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí	kardiovaskulární onemocnění
Povolání	překladatel a advokát
Rodiče	František Xaver Herrmann a Kateřina Herrmannová
Příbuzní	Gustav Vratislav Herrmann (bratr) Ignát Herrmann (bratr) Jan Hostivít Pospíšil (děd) Jaroslav Pospíšil (strýc)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

matriční zápis o narození a křtu Emila Hermanna (matrika N 1836-1847 Hradec Králové (SOA Zámrsk))

Život

Narodil se 6. června 1841 v Hradci Králové. Když mu bylo deset let, emigrovala rodina do USA, ale po několika měsících strastiplného pobytu v Texasu se vrátila zpět. Emil vystudoval gymnázium v Mladé Boleslavi a Hradci Králové a roku 1860 se zapsal na právnickou fakultu v Praze. Odjel tam s deseti zlatými v kapse, víc peněz mu rodiče poskytnout nemohli. Během studií se mimo jiné zabýval literaturou — uveřejňoval překlady prací německých a francouzských autorů. Krátkodobě pracoval i jako korektor časopisu Národ.^[2]

Roku 1869 se stal doktorem práv a v roce 1876 si otevřel vlastní advokátní kancelář. Účastnil se veřejného života: zasedal ve správních radách Živnostenské banky a První občanské záložny, byl členem výboru Ústřední matice školské, penzijního fondu Národního divadla a zkušební komise pro kandidáty advokacie.^[2] Dlouhodobě se angažoval ve cvičitelském sboru Sokola.^[3] V 70. letech byl jednatelem Národního klubu.^[2]

Byl všeobecně uznávaný jako vynikající advokát a vlastenec.^[4] Současníci oceňovali jeho pevný charakter, solidnost a ochotu pomáhat. Tvrdilo se o něm, že nemá žádné nepřátele.^[2]

Zemřel svobodný po dlouhé nemoci na zástavu srdce.^[3] Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově.^[5]

Dílo

Byl známý jako autor časopiseckých úvah o právních otázkách. Napsal i samostatný spis o směnečném právu a několik překladů.^[4] Knižně vyšly:

vlastní práce

• O směnkách (1871, s reedicemi 1872, 1875 a 1892)
• Kapesní kalendář českých právníků 1876

překlady

• Heinrich Zschokke: Tajemná vidění (1862)
• Heinrich Zschokke: Paša Budínský (1863)
• Heinrich Zschokke: Adrich (1864)
• Heinrich Zschokke: Kreol (1864)
• Józef Korzeniowski: Poštovní štace v Hulči (1864)
• Heinrich Zschokke: Strážmistr (1864)
• Jean de La Fontaine: Bajky Lafonténovy (1875)