V raném permu byl Eryops jedním z nejhojnějších obojživelníků.^[2] Byl statný, měl krátký ocas, krátké silné nohy a širokou protáhlou hlavu s množstvím ostrých zubů a silné čelisti; velké oční důlky směřovaly nahoru.

Eryops byl primitivní formou obojživelníka, což dokazuje např. sluchová kůstka, kolumela (columella), která velikostí odpovídá původnímu elementu žaberního oblouku a kvůli hmotnosti nebyla schopna přenášet kmity z vnějšího prostředí do vnitřního ucha.^[2] Také jeho zadní končetiny měly stavbu podobnou stavbě končetin současných mloků.^[3]

Pravděpodobně se živil rybami i suchozemskými obratlovci.^[4] Patrně měl jen málo predátorů, i když vrcholovým predátorem té doby byl synapsid Dimetrodon, který byl větší. Ve spodním permu bylo nalezeno několik kompletních koster Eryopse, častěji se však vyskytují fosilie lebečních kostí a zubů.

Jediným dosud známým druhem je Eryops megacephalus (Cope, 1877). Žil v období svrchního karbonu až permu. Primitivní tenmospodylní obojživelník dosahoval velikosti téměř 200 cm. Vyskytoval se na území dnešní Severní Ameriky.^[2] Hmotnost tohoto obojživelníka byla odhadnuta na 102 až 222 kilogramů.^[5]

Uvádí se, že „eryops“ znamená v řečtině „protáhlá tvář“ (ἐρύειν = eryein + ὤψ = ops).

Charakteristika a popis

Odkazy