Eva Zeisel

Eva Striker Zeisel^[4] (13. listopadu 1906, Budapešť – 30. prosince 2011, New York) byla americká průmyslová designérka narozená v uherské Budapešti. Je známá především svými keramickými díly, která vznikla po její emigraci do Spojených států amerických. Její díla často zobrazují abstrakce ze světa přírody nebo mezilidských vztahů.^[5] Práce z celé její fenomenální kariéry jsou součástí uměleckých sbírek po celém světě. Sama sebe považovala za výrobkyni „užitečných věcí“.^[5]

Eva Striker Zeisel
Rodné jméno	Éva Amália Striker[1]
Narození	13. listopadu 1906[2] Budapešť Uhersko Uhersko
Úmrtí	30. prosince 2011[3] ve věku 105 let New City, New York USA USA
Místo pohřbení	Hřbitov Mount Zion
Národnost	maďarská, americká
Vzdělání	akademie výtvarných umění v Budapešti
Povolání	průmyslová designérka
Příbuzní	Laura Polanyi Striker, matka Karl Polanyi, strýc, historik Michael Polanyi, strýc, chemik a filozof
Ovlivněná	Bauhaus, maďarský folklór
Ocenění
Webová stránka	http://evazeisel.org/
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Rodina, dětství a studium

Narodila se roku 1906 do zámožné, vysoce vzdělané židovské rodiny. Její matka, historička Laura Polanyi Striker, byla první ženou, která získala doktorát na Budapešťské univerzitě. Lauřina práce o dobrodružstvích kapitána Johna Smithe v Uhersku zásadní měrou přispěla k porozumění, pochopení a uznání kapitána Smithe jako spolehlivého vypravěče. Lauřini bratři – sociolog a ekonom Karl Polanyi a fyzikální chemik a filozof vědy Michael Polanyi – jsou rovněž ve svých oborech významnými osobnostmi.^[6]

Navzdory úspěchům jejích rodinných příslušníků na poli vědy cítila Eva vždy hlubokou náklonnost k umění. V sedmnácti letech nastoupila na Maďarskou akademii výtvarných umění (maďarsky Magyar Képzőművészeti Akadémia)^[7], kde začala studovat malířství.^[2] Posléze se však rozhodla věnovat praktičtějšímu oboru a nastoupila k mistrovi hrnčířského cechu – Jakobu Karapancsikovi. Od něj se naučila práci s keramikou od úplných základů. Po vystudování si našla práci u německých výrobců keramiky.^[2] Byla první ženou, která byla coby tovaryš členkou maďarského cechu kominíků, pecařů, pokrývačů, kopáčů studen a hrnčířů.^[8]

Počátky kariéry, uvěznění a emigrace

V roce 1928 začala Eva Striker pracovat v továrně Schramberger Majolikafabrik v německém Schwarzwaldu. Za dva roky zde vytvořila množství hravě-geometrických návrhů jídelních a čajových servisů, váz, kalamářů a jiných keramických předmětů, často inspirovaných moderní architekturou.^[9] Roku 1930 odešla do Berlína, kde pracovala jako návrhářka v Carstens-Fabrik.

Po téměř dvou letech života mezi intelektuály a umělci v dekadentním Berlíně se rozhodla, že ve svých 26 letech navštíví Rusko.^[2] Odjela v roce 1932 a zůstala tam pět let.

V Rusku si prošla několika angažmá – od dohlížení nad ukrajinskými porcelánkami až po návrhářství pro Lomonosovovu továrnu a továrnu Dulevo.^[2] Dne 26. května 1936, během svého pobytu v Moskvě, byla zatčena kvůli falešnému obvinění ze spoluúčasti na atentátu proti Stalinovi.^[2] Ve vězení strávila šestnáct měsíců, dvanáct z nich v samovazbě.^[5] V září roku 1937 byla vyhoštěna a deportována do Vídně. Některé z jejích vězeňských zážitků se staly základem známého protistalinovského románu Tma o polednách, napsaného jejím přítelem z dětství – Arthurem Koestlerem.^[2] Ve Vídni potkala svého budoucího manžela Hanse Zeisela. Několik měsíců po příjezdu do Vídně bylo Rakousko obsazeno nacisty, Eva odjela posledním vlakem z Rakouska a dále až do Anglie. Zde se znovu setkala s Hansem a společně emigrovali do USA.

Vrchol kariéry a konec života

Kariéra Evy Zeisel se v zámoří dále rozvíjela. Pracovala jako návrhářka pro společnosti Hall China, Rosenthal China, Castleton China, Western Stoneware, Federal Glass, Heisey Glass nebo Red Wing Pottery a k tomu vedla na newyorském Pratt Institute kurz užitné keramiky.^[2] Roku 1946 se v Muzeu moderního umění (MOMA) konala její výstava Eva Zeisel: Designer for Industry. Jednalo se o první výstavu moderní keramiky od návrhářky ženského pohlaví, která se v MOMA konala.^[8]

Ukázky designu Evy Zeisel v Zsolnayově továrně, Pécs, Maďarsko

V 60. a 70. letech 20. století se nevěnovala designu, ale pracovala na psaných dílech na téma amerických dějin. K designu se vrátila v letech osmdesátých.^[10] Mnohé z jejích pozdních návrhů se dočkaly podobného uznání jako její raná díla. V pozdním období kariéry navrhovala sklo, porcelán, nábytek, lampy, dárkové předměty, čajové konvice nebo jídelní sady.

Čínská čajová sada podle návrhu Evy Zeisel se v roce 2000 vyráběla v Lomonosovově továrně v Petrohradu, americká společnost Leucos roku 2012 představila novou řadu skleněných svítidel podle jejího návrhu. Reprodukce jejích dřívějších děl je možné zakoupit v prodejnách MOMA, Brooklynského muzea, Neue Galerie a jiných muzejních obchodech.

„	Nevytvářím hranaté věci, jsem spíše člověk kulatého ražení… vždyť i vzduch mezi mými dlaněmi je kulatý.	“
— Eva Zeisel, článek pro New York Sun[11]

Předměty podle návrhů Evy Zeisel jsou navrženy k používání. Inspiraci pro smyslné tvary výrobků si často brala z křivek lidského těla. Příklon k organickým tvarům je u ní zřejmě dán reakcí na umění Bauhausu, které bylo populární v období začátku její kariéry. Její smysl pro barvy a tvary, stejně jako časté používání ptačích motivů, odkazuje na oblast maďarského folklórního umění, jímž byla v mládí ovlivněna.^[12] Ve většině případů jsou výrobky – ať už se jedná o dřevo, plast, porcelán nebo sklo – navržené Evou Zeisel součástí sady. Mnohé z nich pak do sebe vzájemně zapadají, čímž je při jejich skladování ušetřen prostor.

Mezi její nejžádanější návrhy se řadí excentrické biomorfní nádobí Town and Country (česky Město a Vesnice), vyráběné firmou Red Wing Pottery v roce 1947.^[13] Součástí této sady je ikonická solnička a pepřenka Mother and Child (česky Matka a Dítě).

Osobní život

Eva vychovala s Hansem dvě děti – dceru Jean (* 1940) a syna Johna (* 1944). V dokumentárním snímku Throwing Curves: Eva Zeisel popisují Jean i John bouřlivý vztah jejich rodičů během 40. a 50. let, kdy byly obě děti malé. John ve filmu říká, že oba jeho rodiče jsou dominantní osobnosti a často mezi nimi docházelo ke střetům.

Muzea a výstavy

Díla Evy Zeisel jsou součástí stálých expozic mnoha muzeí, z nejznámějších můžeme uvést Metropolitní muzeum, Brooklynské muzeum, New-York Historical Society, Cooper-Hewitt Design Museum, Muzeum moderního umění; z mimoamerických pak Britské muzeum a Victoria and Albert Museum v Londýně nebo berlínské Bröhan Museum a mnoho dalších.

V 80. letech uspořádalo Musée des arts décoratifs ve spolupráci se Smithsonovým institutem putovní retrospektivní výstavu k padesátému výročí tvorby Evy Zeisel; tehdy byla její díla vystavována napříč USA, Evropou a Ruskem. Další retrospektivní výstava se konala v roce 2004, tentokrát postupně v amerických muzeích Knoxville Museum of Art, Milwaukee Art Museum, High Museum of Art v Atlantě a Hillwood Estate, Museum & Gardens ve Washingtonu D.C.

V letech 2005–2007 pořádalo Erie Art Museum v Pasadeně dlouhodobou výstavu Eva Zeisel: The Shape of Life. U příležitosti jejích stých narozenin v roce 2006 uspořádalo The Mingei International Museum v San Diegu výstavu Eva Zeisel: Extraordinary Designer at 100, zachycující průřez jejím dílem. Podobnou výstavu uspořádala také galerie Pratt Institutu.

Ocenění

• cena za celoživotní dílo od Cooper-Hewett National Design Museum (2005)
• Maďarský záslužný kříž (2004)^[7]
• cena Pratt Legends od Společnosti průmyslového designu a Alfred University (2001)^[7]
• Binns medal za mistrovství v&oblasti umělecké keramiky od Alfred University, NY (1998)^[14]
• čestná členka Královské společnosti průmyslových designérů (nejvyšší vyznamenání udělované ne-Britům, 2004) a Americké hrnčířské společnosti^[7]
• nositelka čestných doktorátů z Parsons (New School) (1991), Rhode Island School of Design (2005), Královské akademie umění (1988) a Maďarské umělecké univerzity (2004)^[7]
• ve Schrambergu je po ní pojmenovaná ulice (2001)^[7]