Expedice 16
From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Expedice 16 byla šestnáctá posádka dlouhodobě obývající Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS).[1] Její první dva členové, Jurij Malenčenko a Peggy Whitsonová, startovali 10. října 2007 na palubě kosmické lodi Sojuz TMA-11 spolu s prvním malajsijským kosmonautem Sheikhem Muszapharem Shukorem.[2]
Palubní inženýr Expedice 15 Clayton Anderson se nevrátil na Zemi se Sojuzem TMA-10, ale stal se na několik týdnů do příletu STS-120 členem posádky Expedice 16.[3] Raketoplán Discovery na misi STS-120 odstartoval 23. října a Anderson byl nahrazen novým palubním inženýrem Danielem Tanim.[4][5] Při dalším letu raketoplánu (STS-122) v posádce ISS Taniho nahradil Léopold Eyharts[6] Později se k posádce přidal Garrett Reisman, který odstartoval na palubě raketoplánu Endeavour při misi STS-123 a vyměnil Eyhartse. Reisman strávil část svého pobytu na ISS jako člen posádky Expedice 16 a zbytek jako palubní inženýr Expedice 17.
Remove ads
Posádka
První část (říjen 2007)
- Peggy Whitsonová (2), velitelka,[2] NASA
- Jurij Malenčenko (4), palubní inženýr 1, Roskosmos (CPK)
- Clayton Anderson (1), palubní inženýr 2, NASA
Druhá část (říjen 2007 až leden 2008)
- Peggy Whitsonová (2), velitelka, NASA
- Jurij Malenčenko (4), palubní inženýr 1, Roskosmos (CPK)
- Daniel Tani (2), palubní inženýr 2, NASA
Třetí část (leden 2008 až březen 2008)
- Peggy Whitsonová (2), velitelka, NASA
- Jurij Malenčenko (4), palubní inženýr 1, Roskosmos (CPK)
- Léopold Eyharts (2), palubní inženýr 2, ESA (Francie)
Čtvrtá část (březen až duben 2008)
- Peggy Whitsonová (2), velitelka, NASA
- Jurij Malenčenko (4), palubní inženýr 1, RSA
- Garrett Reisman (1), palubní inženýr 2, NASA
V závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise.
Remove ads
Záložní posádka
- Michael Fincke, velitel, NASA
- Saližan Šaripov, palubní inženýr 1, Roskosmos (CPK)
- Gregory Chamitoff, palubní inženýr 2, NASA (za Andersona)
- Sandra Magnusová, palubní inženýr 2, NASA (za Taniho)
- Frank De Winne, palubní inženýr 2, ESA (za Eyhartse)
- Timothy Kopra, palubní inženýr 2, NASA (za Reismana)
Detaily mise
Do Expedice 16 se začlenil člen předchozí expedice Clayton Anderson. Jurij Malenčenko již pracoval na ISS jako velitel (Expedice 7) a nyní se vrátil jako palubní inženýr.[3] Whitsonová se stala první velitelkou expedice na ISS,[3][7] a spolu s velitelkou mise STS-120 astronautkou Pamelou Melroyovou, byly poprvé dvě ženské velitelky na orbitě současně.[8][9][10]
STS-120
Související informace naleznete také v článku STS-120.
První hlavní úkol byl úspěšně splněn 26. října, když posádka STS-120 doručila modul Harmony a připojila jej na přechodné umístění u modulu Unity.[11] Nová část stanice rozšířila životní prostor posádky o 75 m3.[12] Spojené posádky také provedly přemístění nosníku P6 na jeho cílovou pozici.
Konfigurace Harmony
Související informace naleznete také v článku Harmony.
Po odletu raketoplánu Discovery (STS-120) proběhla série výstupů do vesmíru, která měla za úkol přesunout adaptéru PMA-2 z konce laboratoře Destiny na konec Harmony. Whitsonová a Malenčenko při svém výstupu do kosmu 9. listopadu připravili PMA-2 na jeho přesun.[13] 12. listopadu Whitsonová a Tani použili robotický manipulátor stanice Canadarm2, odpojili přistávací port a přenesli jej na předek modulu Harmony.[14] V dalším kroku, který se odehrál 14. listopadu, použili Tani a Whitsonová znovu Canadarm2 a přenesli Harmony (s připojeným PMA-2) na čelní port laboratoře Destiny.[15]
Po přenesení Harmony do své cílové pozice bylo ještě nutno propojit moduly Destiny, Harmony a PMA-2 s ohledem na energie, data a chlazení. 20. a 24. listopadu se uskutečnily dva výstupy do vesmíru EVA-2 a EVA-3, kterých se zúčastnili astronauti Whitsonová a Tani. Jedním z úkolů bylo překonfigurovat a zapojit rozvody amoniaku, který slouží stanici jako chladicí médium. Elektricky a datově byl propojen adaptér PMA-2 s modulem Harmony a Destiny.[16][17]
Příprava na přílet laboratoře Columbus
18. prosince proběhly přípravné práce před očekávaným příletem evropské laboratoře Columbus (plánovaný přílet zpočátku roku 2008). Astronauti při výstupu do vesmíru EVA-4 odstranili z pravobočního připojovacího uzlu Harmony tepelný kryt. Kromě toho provedli znovu inspekci pravobočního rotačního spoje SARJ-S3, který byl zkoumán při misi STS-120 a ve kterém byly nalezeny kovové špony. Oba astronauti potvrdili poškození spoje a nechali odstraněný kryt, aby mohl být spoj zkoumán kamerou na konci manipulátoru za provozu.[18]
STS-122
STS-122 dopravil na stanici modul Columbus a Léopold Eyharts nahradil Daniela Taniho.
STS-123
STS-123 dopravil na stanici první část japonské laboratoře Kibó, Garrett Reisman nahradil Léopolda Eyhartse.
ATV-1 Jules-Verne
Expedice 16 také přivítala u stanice ISS Automated Transfer Vehicle (ATV), evropský zásobovací modul.
Sojuz TMA-12
Na konci působení Expedice 16 na ISS navštívila stanici I So-jon - první kosmonaut z Jižní Koreje.
Přistání Sojuzu TMA-11
Transportní kosmická loď Sojuz TMA-11 se s posádkou Jurij Malenčenko, Peggy Whitsonová a I So-jon oddělila od stanice ISS 19. dubna 2008 v 5:03 UTC. Po brzdícím manévru před vstupem do atmosféry se musí od návratového modulu oddělit přístrojová a obytná sekce. Sekce se však od modulu pravděpodobně neoddělily a celý komplex vstoupil v 8:07 UTC do atmosféry, ovšem nesprávně orientován (neletěl s tepelným štítem dopředu).[19] Vlivem termodynamických sil se nakonec přístrojová sekce oddělila a návratový modul se přeorientoval do správné polohy. Sestupová dráha se však změnila na podstatně strmější balistickou.[20] Podle Whitsonové přetížení při přistání přesahovalo 8,2 G, Rusové později oznámili, že se dokonce blížilo 10 G.[21] V 8:13 začal pracovat padákový systém a v 8:28 UTC loď přistála v kazašské stepi 420 km západně od předpokládaného místa přistání.[22]
Remove ads
Výstupy do vesmíru
Remove ads
Reference
Související články
Externí odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads