Michael Fincke

Edward Michael Fincke (* 14. března 1967 Pittsburgh, Pensylvánie, USA) je americký vojenský pilot a astronaut NASA, 432. člověk ve vesmíru. Má za sebou dva půlroční lety a jeden kratší let na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Na ISS pobývá i při svém současném čtvrtém letu, z něhož by se měl vrátit počátkem roku 2026.

Edward Michael Fincke
Astronaut NASA
Státní příslušnost	USA
Datum narození	14. března 1967 (58 let)
Místo narození	Pittsburgh, Pensylvánie, USA
Předchozí zaměstnání	Vojenský inženýr a letec
Hodnost	plukovník (2007)
Čas ve vesmíru	381 dní, 15 hodin, 10 minut + 4. let dosud 4 dní
Kosmonaut od	1. května 1996
Mise	Expedice 9 (Sojuz TMA-4/ISS) Expedice 18 (Sojuz TMA-13/ISS) STS-134 Expedice 73/74 (SpaceX Crew-11/ISS)
Znaky misí
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí a vzdělání

Michael Fincke pochází z Pensylvánie.

Roku 1989 získal dva tituly bakaláře na MIT (v oboru aeronautiky a astronautiky a v oboru věd o Zemi, atmosféře a planetách.^[1] Léto 1989 strávil na stáži v Moskevském leteckém institutu Serga Ordžonikidzeho. O rok později se na Stanfordově univerzitě stal magistrem. Druhý magisterský titul (z planetární geologie) získal na University of Houston–Clear Lake roku 2001.

Vojenská kariéra

Od roku 1990 sloužil u vojenského letectva jako inženýr pro testování kosmických systémů, roku 1994 absolvoval školu zkušebních pilotů, od ledna 1996 sloužil v Japonsku ve funkci koordinátor prací na japonsko-americkém projektu stíhačky XF-2.^[2] Nalétal 30 typech letadel nalétal více než 2000 letových hodin.^[3]

Astronaut

V květnu 1996 byl v 16. náboru NASA vybrán mezi astronauty. Po dvouletém kurzu všeobecné kosmické přípravy získal kvalifikaci letový specialista.^[2]

V červenci 1999 byl zařazen do záložní posádky Expedice 4. Dalšími členy posádky byli Gennadij Padalka a Stephen Robinson. Expedice 4 startovala v prosinci 2001.^[2]

V březnu 2002 byl určen do hlavní posádky Expedice 9 s Gennadijem Padalkou a Olegem Kononěnkem. Současně byl v dubnu – prosinci 2002 členem záložní posádky Expedice 6. Po havárii Columbie byly plány letů a složení expedic několikrát změněny, nakonec byla posádka Padalka, Fincke koncem ledna 2004 stanovena hlavní pro Expedici 9.^[2]

1. kosmický let (Sojuz TMA-4 / ISS)

Oba kosmonauti ještě s nizozemským astronautem ESA André Kuipersem odstartovali do vesmíru 19. dubna 2004 na palubě Sojuzu TMA-4. Nahradili kolegy z Expedice 8 a na půl roku se zabydleli na stanici. V říjnu je vystřídali členové Expedice 10. Padalka s Finckem (a Jurij Šargin přiletivší s Expedicí 10) přistáli v Kazachstánu 24. října 2004 po 187 dnech, 21 hodinách a 16 minutách letu.^[2][4]

2. kosmický let (Sojuz TMA-13 / ISS)

V říjnu 2005 nahradil Johna Grunsfelda v záložní posádce Expedice 13, v ní se připravoval do března 2006.^[2] Od srpna 2006 do října 2007 byl velitelem záložní posádky Expedice 16 (s Saližanem Šaripovem). V únoru 2007 byla posádka Fincke, Šaripov jmenována hlavní posádkou Expedice 18. V květnu 2008 Šaripova, odvolaného ze zdravotních důvodů, nahradil Jurij Lončakov.^[2]

Fincke, Lončakov a americký vesmírný turista Richard Garriott odstartovali 12. října 2008 v Sojuzu TMA-13. Po spojení s ISS během týdne přebrali stanici od Expedice 17. Její členové Sergej Volkov a Oleg Kononěnko se s Garriottem vrátili na Zemi a kosmonauti Expedice 18 (včetně Gregory Chamitoffa, který přešel z Expedice 17) zůstali na stanici. Fincke s Lončakovem po obvyklém půlroce pobytu na stanici přistáli 8. dubna 2009 po letu trvajícím 178 dní a 14 minut.^[2][5]

3. kosmický let (STS-134 / ISS)

Potřetí se na ISS ke krátkodobému pobytu jako letový specialista mise STS-134 při předposledním letu raketoplánů Space Shuttle v květnu 2011. Během mise provedl tři výstupy do vesmíru o celkové délce 26 hodin a 12 minut, čímž svůj souhrnný čas pobytu mimo bezpečí stanice zvýšil na 48 hodin a 37 minut..

4. kosmický let (SpaceX Crew-11 / ISS)

Po skončení třetího letu zůstal Fincke v aktivním tréninku pro případný další let, ale postupně se hluboce zapojil do aktivit spojených s vývojem nových kosmických lodí pro Program komerčních posádek (Commercial Crew Program, CCP), tedy lodí Crew Dragon od SpaceX a Starliner od Boeingu. V lednu NASA 2019 oznámila, že Fincke bude členem posádky první letu Starlineru označovaného Boeing Crew Flight Test (CFT).^[6] V červnu 2022 však agentura rozhodla o zmenšení posádky pro testovací let na dva astronauty, Barryho Wilmora a Sunitu Williamsovou.^[7] Fincke se stal záložním pilotem^[8] a o čtvrt roku později NASA oznámila, že současně bude pilotem základní posádky pro první řádnou misi Boeing Starliner-1, která se podle tehdejších plánů měla uskutečnit na podzim 2023 nebo na jaře 2024.^[9] Kvůli neočekávanému prodloužení testovacího letu CFT, který se z plánovaných osmi dní protáhl na 9 měsíců, a následnému prodlužování certifikace lodi pro další lety, se nakonec NASA v březnu 2025 rozhodla přeřadit Finckeho (a japonského kolegu s posádky Starlineru-1 Kimiju Jui) do mise SpaceX Crew-11 s plánovaným startem nejdříve v červenci 2025 a s výhledem půlročního pobytu na ISS.^[3]

Ke svému čtvrtému kosmickému tak odletěl 1. srpna 2025 jako pilot mise SpaceX Crew-11, spolu s Juim, velitelkou mise, americkou astronautkou Zenou Carmanovou a ruským kosmonautem Olegem Platonovem. Na více než 3 měsíce se stanou členy Expedice 73 a poté na další nejméně 2 měsíce členy následující Expedice 74.^[10]

Další aktivity

Společně s dalším astronautem Terrym Virtsem obdržel drobnou cameo roli v epizodě „Toto jsou cesty…“ (2005), posledním díle sci-fi seriálu Star Trek: Enterprise.^[11]