Fedcupový tým Itálie
From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Tým Itálie v Billie Jean King Cupu reprezentuje Itálii v tenisové soutěži ženských týmů od roku 1963 pod vedením národního tenisového svazu Federazione Italiana Tennis e Padel. Představuje jedno ze čtyř družstev, které v soutěži odehrály všechny ročníky.
Itálie vyhrála ročníky 2006, 2009, 2010, 2013 a 2024. Jako poražený finalista skončila v letech 2007 a 2023. Po Rusku se stala druhým nejúspěšnějším týmem 1. desetiletí třetího tisíciletí.
Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalá světová pětka Sara Erraniová, která vyhrála 28 utkání a nastoupila do rekordních 26 mezistátních zápasů. Nejvyšší počet 15 ročníků odehrála Roberta Vinciová. Nehrající kapitánkou se v roce 2017 stala Tathiana Garbinová.
Remove ads
Historie
V roce 2006 se Itálie stala prvním družstvem, které vyhrálo soutěž jako venkovní celek od zavedení finálového formátu domácí–hosté v roce 1995.
.png)
V roce 2012 Italky porazily v prvním kole Světové skupiny v Bielle Ukrajinu 3–2. V dubnovém semifinále pak v ostravské ČEZ Aréně nestačily na Česko vedené Petrou Kvitovou 1–4. Ve čtvrtfinále Světové skupiny 2013 zdolaly na domácí půdě Spojené státy 3:2, poté na palermské antuce oplatily porážku Češkám 3:1 a v cagliarském finále si poradily s Ruskem 4:0, když za hosty nenastoupily nejlepší hráčky pro zranění nebo únavu.
Roberta Vinciová držela spolu s Indonésankou Angelique Widjajaovou k roku 2011 rekord nejvyššího počtu 16 deblových výher bez jediné porážky. V roce 2012, po deblové výhře v úvodním kole Světové skupiny, Widjajaovou překonala.
Do světového finále Italky postoupily pošesté v ročníku 2023, když si účast na finálový turnaj zajistily bratislavskou výhrou v dubnovém kvalifikačním kole proti Slovensku. V listopadu 2023 pak ovládly základní skupinu finálové fáze po vítězstvích nad Francií a Německem. Ani v semifinále je v prvním vzájemném střetnutí nezastavilo Slovinsko. Až v souboji o titul podlehly Kanadě, když reprezentantky „země javorového listu“ ve finále debutovaly a Italky zdolaly počtvrté z pěti zápasů.[1][2]
Jako obhájce finálové účasti získala Itálie přímou účast na finálovém turnaji 2024, v němž byla zrušena skupinová fáze a rozšířen vyřazovací systém pavouka. Po volném losu v malažské aréně Martina Carpeny vyřadily italské reprezentantky Japonsko a v semifinále i podruhé Polsko vedené světovou dvojkou Igou Świątekovou. V závěrečném finále porazily překvapení soutěže Slovensko. Pátou trofejí se zařadily po bok pětinásobných vítězů soutěže, Ruska a Španělska. Hlavní oporou šampionek byla světová čtyřka Jasmine Paoliniová, která hrála i čtyřhry s 37letou Erraniovou. Ta vytvořila rekord celé soutěže jedenáctiletým rozmezím mezi dvěma tituly. Členkami družstva byly také Cocciarettová, Bronzettiová a Trevisanová.[3][4] O čtyři dny později na výhru Italek navázali jejich krajané v Davis Cupu 2024. Itálie se tak stala pátým státem, který ovládl Davis Cup i Billie Jean King Cup v jediném kalendářním roce.[5]
Remove ads
Statistiky
.png)
Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalá světová pětka Sara Erraniová, která vyhrála 28 zápasů. Bývalá čtvrtá hráčka žebříčku Francesca Schiavoneová ovládla nejvyšší počet 23 dvouher a deblová světová jednička Roberta Vinciová rekordních 18 čtyřher. Nejvíce, 26 mezistátních zápasů, odehrála Erraniová a v maximu patnácti ročníků se představila Vinciová.[6]
Minimálně dvacet vyhraných zápasů, vedle Erraniové, Schiavoneové a Vinciové, zaznamenaly Silvia Farinaová Eliaová a Flavia Pennettaová. Ve 14 letech a 205 dnech se Manuela Zoniová stala nejmladší Italkou, která zasáhla do soutěže, když v květnu 1975 nastoupila s Luciou Bassiovou do čtyřhry druhého kola Poháru federace proti Rumunsku. Naopak jako nejstarší utkání odehrála Lea Pericoliová ve 40 letech a 44 dnech, když zasáhla s Bassiovou do čtyřhry úvodního kola téhož ročníku 1975 proti Brazílii.[6]
Nejdelší italské utkání trvalo 3 hodiny a 28 minut. V prvním kole Světové skupiny 2002 v něm Antonella Serraová Zanettiová porazila Švédku Åsu Svenssonovou po třísetovém průběhu 6–7, 6–3 a 10–8. Nejvyšší počet 149 gamů Italky odehrály v úvodním kole Světové skupiny 2011 proti Austrálii, s výsledkem 4:1. Čtyři z pěti utkání v Hobartu měla třísetový průběh. Obrat se stavu 0:2 na zápasy se Itálii nikdy nepodařil.[6]
Remove ads
Výsledky
2000–2009
2010–2019
2020–2029
Remove ads
Přehled finále: 7 (5–2)
Remove ads
Složení týmu
Remove ads
Nehrající kapitáni
- Raffaella Reggiová, 1998–2001
- Corrado Barazzutti, 2002–2016
- Tathiana Garbinová, od 2017
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads