Roberta Vinciová
italská tenistka From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Roberta Vinciová, vlastním jménem Roberta Vinci (* 18. února 1983 Taranto) je bývalá italská profesionální tenistka a světová jednička ve čtyřhře, když na této pozici od zavedení světové klasifikace strávila 110 týdnů, což představuje 7. nejdelší období. Na okruhu WTA vyhrála deset turnajů ve dvouhře a dvacet pět ve čtyřhře. V rámci okruhu ITF získala devět titulů ve dvouhře a deset ve čtyřhře.
_(14457106987).jpg)
Na nejvyšší grandslamové úrovni si zahrála finále ženské dvouhry US Open 2015, v němž podlehla o rok starší krajance Flavii Pennettaové ve dvou setech.[1]
V roce 2012 se s krajankou Sarou Erraniovou probojovaly do finále ženské čtyřhry na Australian Open, v němž podlehly Kuzněcovové a Zvonarevové. Na pařížském French Open 2012 společně vyhrály první grandslam kariéry v soutěži ženské čtyřhry. Na US Open 2012 pak obě získaly druhý deblový titul, díky němuž se poprvé posunula na druhou příčku světové klasifikace ve čtyřhře. Na Turnaji mistryň 2012 a 2013 skončila v semifinále čtyřhry. V ženské čtyřhře Australian Open 2013 a 2014 přidala další dvě výhry. Kariérní grandslam v ženském deblu pak s Erraniovou zkompletovala triumfem ve Wimbledonu 2014.
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v květnu 2016 na 7. místě a ve čtyřhře pak v říjnu 2012 na 1. místě. Do první desítky dvouhry premiérově pronikla 22. února 2016, kdy figurovala na 10. příčce. Ve 33 letech a 4 dnech věku se tak stala nejstarší debutantkou v Top 10 od zavedení žebříčku v roce 1975, a celkově čtvrtou Italkou v této elitní skupině.[2] Trénuje ji Francesco Cina.
Itálii reprezentovala na athénských Letních olympijských hrách 2004 ve čtyřhře spolu s Garbinovou. Pár skončil ve druhém kole. Na dalších Hrách XXIX. olympiády 2008 v Pekingu startovala v ženské čtyřhře s krajankou Santangelovou. V úvodním kole je vyřadil první nasazený pár Safinová a Kuzněcovová. Na londýnských hrách 2012 podlehla v úvodní fázi singlu Clijstersové a ve čtyřhře skončily s Erraniovou ve čtvrtfinále.
V italském fedcupovém týmu debutovala v roce 2001 dubnovou baráží o Světovou skupinu proti Chorvatsku, v níž po boku Pizzichiniové zaznamenala výhru ve čtyřhře. V soutěži nastoupila k 24 mezistátním utkáním s bilancí 5–7 ve dvouhře a 18–1 ve čtyřhře.[3] V letech 2006, 2009, 2010 a 2013 Fed Cup vyhrála.
Spolu s Erraniovou se v sezónách 2012 a 2013 se staly nejlepším deblovým párem roku a také mistryněmi světa ITF ve čtyřhře.
Remove ads
Tenisová kariéra
Tenis začala hrát v sedmi letech.
S krajankou Flavií Pennettaovou získala deblový titul na juniorce French Open 1999.[4] Premiérovou účast v hlavní soutěži na Grand Slamu zaznamenala na newyorském US Open 2001, kde v úvodním kole prohrála s Martinou Suchou.
Debutová výhra na okruhu WTA přišla v únoru 2001, když s Francouzkou Sandrine Testudovou získaly deblový titul na Qatar Ladies Open. Se stejnou spoluhráčkou prošly do semifinále čtyřhry na French Open 2004.
V sezóně 2005 dokázala ve čtvrtfinále eastbournského turnaje Hastings Direct International Championships porazit bývalou světovou dvojku Anastasii Myskinovou. První singlový titul kariéry získala v únoru 2001 na bogotském turnaji, když ve finále zdolala nejvýše nasazenou krajanku Tathianu Garbinovou. V rozhodujícím dějství, kdy prohrávala 0–3 na gamy, zápas soupeřka skrečovala.[5]
Na antuce katalánského Barcelona Ladies Open vyhrála dvouhru v letech 2009 a 2011, V prvním případě v boji o titul porazila ruskou tenistku Marii Kirilenkovou a ve druhém pak Češku Lucii Hradeckou, V roce 2010 na tomto turnaji ve finále podlehla Italce Francesce Schiavoneové. Mimoto si z této události v letech 2010 a 2012 se Sarou Erraniovou připsala dvě vítězství ve čtyřhře. V sezóně 2010 také triumfovala na BGL Luxembourg Open, když ve finále přehrála německou tenistku Julii Görgesovou.
2012
Čtyřhra se Sarou Erraniovou
Roberta Vinciová nastupovala celou sezónu se stabilní partnerkou Sarou Erraniovou, s níž zaznamenala strmý vzestup, když vyhrály osm turnajů, včetně dvou grandslamů. Vyrovnané výkony v průběhu celého roku se odrazily v žebříčkovém postavení. Obě hráčky se v závěrečné fázi okruhu postupně staly světovými jedničkami ve čtyřhře, když Vinciová na této pozici vystřídala Erraniovou.
_cropped.jpg)
Premiérový titul sezóny si připsaly v únoru na mexickém Monterrey Open po finálové výhře nad zkušeným japonsko-čínským párem Kimiko Dateová a Čang Šuaj.[6] Na druhou výhru dosáhly následující týden na acapulském Abierto Mexicano Telcel, když si v boji o titul poradily se španělskou dvojicí Lourdes Domínguezová Linová a Arantxa Parraová Santonjaová po hladkém průběhu.[7] V dubnu pak triumfovaly na evropské antuce během Barcelona Ladies Open, kde si bez problémů poradily s krajankami Flavií Pennettaovou a Francescou Schiavoneovou jednoznačným výsledkem.[8]
Poté zaznamenaly sérii čtyř turnajových výher v řadě a pokaždé se v boji o titul utkaly s ruskými soupeřkami. Šňůra začala v polovině května na modré antuce Mutua Madrid Open, kde zdolaly dvojici Jekatěrina Makarovová a Jelena Vesninová. O týden později se všechny hráčky potkaly ve finále římského Internazionali BNL d'Italia, opět s vítězným koncem pro Italky.[9][10] Premiérovým grandslamovým vítězstvím se stalo pařížské Roland Garros, kde rozhodující bitvu, sehrály proti páru Maria Kirilenková a Naděžda Petrovová.[11] Na vítězné vlně se udržely i v dalším turnaji UNICEF Open, kde na jejich raketách zůstaly ve finále znovu Kirilenková s Petrovovou po těsné bitvě.[12] Druhou grandslamovou trofej si přivezly z newyorského US Open, na němž ve finále nedaly šanci Češkám Andree Hlaváčkové a Lucii Hradecké.[13] V polovině října se stala po Pennettaové a Erraniové třetí Italkou v historii, která dosáhla na čelo světové klasifikace.
Dvakrát v sezóně odešly jako poražené finalistky, a pokaždé se jejich přemožitelkami staly ruské tenistky. Nejdříve nestačily na lednovém Australian Open na pár Světlana Kuzněcovová a Věra Zvonarevová ve třech sadách.[14] Na březnovém Miami Masters je zdolaly také Kirilenková s Petrovovou, když o osudu utkání rozhodly až v závěrečném supertiebreaku.[15]
2013
Čtyřhra: Světovou jedničkou po všechny týdny roku
V celé deblové sezóně pokračovala ve spolupráci s krajankou Sarou Erraniovou.
Italky si první finále zahrály na lednovém Apia International Sydney, kde podlehly páru Petrovová a Srebotniková.[16] Poté pokračovaly ve 20zápasové neporazitelnosti během níž získaly třetí grandslamový titul na Australian Open, když ve finále zdolaly mladou australskou dvojici Bartyová a Dellacquová.[17] Vítězná šňůra pokračovala únorovými trofejemi z pařížského Open GDF Suez, kde v boji o titul přehrály česko-americký pár Hlaváčková a Huberová, a poté výhrou na Qatar Total Open po výhře nad Petrovovou se Srebotnikovou.[18][19]
Probojovaly se také do dvou finále navazujících antukových událostí, z nichž odešly poraženy. Na římském Internazionali BNL d'Italia nestačily na tchajwansko-čínskou dvojici Sie Šu-wej a Pcheng Šuaj, a poté nezvládly poslední utkání čtyřhry na majoru French Open, kde je zastavily ruské hráčky Makarovová s Vesninovou.[20][21]
Druhý rok za sebou plnily roli světových jedniček na Turnaji mistryň 2013 a podruhé nepřešly semifinálovou fázi, když je vyřadil ruský pár Jelena Vesninová a Jekatěrina Makarovová.
2018
Po oznámení úmyslu ukončit na Italian Open profesionální kariéru se Vinciová objevovala na kurtech zřídkakdy. Poslední zápas sehrála v úvodním kole Italian Open, kde prohrála s Aleksandrou Krunićovou ve třech setech. Ke skončení kariéry řekla: „Teď brečím, ale jsem šťastná, šťastná z toho, co jsem dosáhla“.[22]
Remove ads
Finále na Grand Slamu
Ženská dvouhra: 1 (0–1)
Ženská čtyřhra: 8 (5–3)
Remove ads
Finále na okruhu WTA
Dvouhra: 15 (10–5)
| Stav | Č. | Datum | Turnaj | Povrch | Soupeřka ve finále | Výsledek |
| Vítězka | 1. | 25. února 2007 | Bogotá, Kolumbie | antuka |  Tathiana Garbinová |
6–7(5), 6–4, 0–3skreč |
| Vítězka | 2. | 19. dubna 2009 | Barcelona, Španělsko | antuka |  Maria Kirilenková |
6–0, 6–4 |
| Finalistka | 1. | 17. dubna 2010 | Barcelona, Španělsko | antuka | Francesca Schiavoneová |
6–1, 6–1 |
| Vítězka | 3. | 24. října 2010 | Lucemburk, Lucembursko | tvrdý (h) |  Julia Görgesová |
6–3, 6–4 |
| Vítězka | 4. | 30. dubna 2011 | Barcelona, Španělsko (2) | antuka |  Lucie Hradecká |
4–6, 6–2, 6–4 |
| Vítězka | 5. | 18. června 2011 | 's-Hertogenbosch, Nizozemí | tráva |  Jelena Dokićová |
6–7(7), 6–3, 7–5 |
| Vítězka | 6. | 10. července 2011 | Budapešť, Maďarsko | antuka |  Irina-Camelia Beguová |
6–4, 1–6, 6–4 |
| Vítězka | 7. | 26. srpna 2012 | Dallas, Spojené státy | tvrdý |  Jelena Jankovićová |
7–5, 6–3 |
| Vítězka | 8. | 15. dubna 2013 | Katovice, Polsko | antuka (h) | Petra Kvitová |
7–6(7–2), 6–1 |
| Vítězka | 9. | 14. července 2013 | Palermo, Itálie | antuka | Sara Erraniová |
6–3, 3–6, 6–3 |
| Finalistka | 2. | 13. července 2014 | Bukurešť, Rumunsko | antuka | Simona Halepová |
1–6, 3–6 |
| Finalistka | 3. | 20. července 2014 | Istanbul, Turecko | tvrdý |  Caroline Wozniacká |
1–6, 1–6 |
| Finalistka | 4. | 23. května 2015 | Norimberk, Německo | antuka | Karin Knappová |
6–7(5–7), 6–4, 1–6 |
| Finalistka | 5. | 12. září 2015 | US Open, New York, Spojené státy | tvrdý | Flavia Pennettaová |
6–7(4–7), 2–6 |
| Vítězka | 10. | 14. února 2016 | Petrohrad, Rusko | tvrdý (h) |  Belinda Bencicová |
6–4, 6–3 |
Čtyřhra: 43 (25–18)
Remove ads
Finále soutěží družstev: 5 (4–1)
Remove ads
Postavení na konečném žebříčku WTA
Dvouhra
| Rok | 1998 | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 |
| Pořadí | 639. | ▲ 409. | ▲ 324. | ▲ 172. | ▼ 182. | ▲ 116. | ▲ 115. | ▲ 41. | ▼ 102. | ▲ 63. | ▼ 83. | ▲ 64. | ▲ 38. | ▲ 23. | ▲ 16. | ▲ 14. | ▼ 49. | ▲ 15. | ▼ 18. | ▼ 111. |
Čtyřhra
| Rok | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 |
| Pořadí | 22. | ▼ 33. | ▼ 100. | ▲ 25. | ▼ 74. | ▲ 72. | ▲ 49. | ▼ 220. | ▲ 82. | ▲ 40. | ▲ 26. | ▲ 1. | ▬ 1. | ▬ 1. | ▼ 60. | ▼ 187. | ▼ – |
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads