Ferdinand Zdeněk z Lobkowicz

Ferdinand Zdeněk z Lobkowicz, také z Lobkovic (23. ledna 1858 Praha – 22. prosince 1938 Nelahozeves),^[1][2] celým jménem německy Ferdinand Zdenko Maria Fürst von Lobkowitz, byl český šlechtic a 10. kníže z Lobkowicz z roudnické primogenitury. Po vzniku Československa se musel vypořádat se zrušením šlechtických titulů a záborovým zákonem č. 215/1919 Sb. Jeho synové mu přinesli problémy v následnictví.

Ferdinand Zdeněk kníže z Lobkowicz
Erb rodu
10. kníže z Lobkowicz, vladař domu lobkowiczkého a 4. vévoda roudnický
Ve funkci: 4. února 1903 – 22. prosince 1938 (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává)
Předchůdce	Mořic Alois z Lobkowicz
Nástupce	Jaroslav Alois z Lobkowicz
Tajný rada
Ve funkci: 1904 – 1918
Panovník	František Josef I., Karel I.
Císařský komorník
Ve funkci: 1884 – 1918
Panovník	František Josef I., Karel I.
Rodné jméno	Ferdinand Zdenko Maria Fürst von Lobkowitz
Narození	23. ledna 1858 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	22. prosince 1938 (ve věku 80 let) Nelahozeves Československo Československo
Místo pohřbení	Lobkowiczká hrobka v kostele sv. Václava v Roudnici nad Labem
Choť	(1884) Anna Berta z Neippergu (1857–1932)
Rodiče	Mořic Alois z Lobkowicz (1831–1903) a Marie Anna z Öttingen-Wallersteinu (1839–1912)
Děti	Ferdinand Josef (1885–1953) Maxmilián Ervín (1888–1967) Karel Boromeus (1893–1916) Jiří Kristián (1902–1928)
Příbuzní	praděd: Josef František Maxmilián z Lobkowicz (1772–1816) prababička: Marie Karolína ze Schwarzenbergu (1775–1816) děd: Ferdinand Josef Jan z Lobkowicz (1797–1868) babička: Marie z Liechtensteinu (1808–1871) strýc: Maxmilián z Lobkowicz (1827–1849) vnuk: Zdeněk Hyacint Lobkowicz (1924–1964) vnuk: Martin Lobkowicz (1928–2014) vnuk: Dominik Mikuláš Lobkowicz (* 1930) vnuk: Oliver Karel Lobkowicz (1934–1972)
Alma mater	Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Profese	politik
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	1908: rakouský Řád zlatého rouna (č. 1160) velkokříž a čestný bailli Řádu maltézských rytířů
Commons	Ferdinand Zdeněk of Lobkowicz
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ a kariéra

Narodil se jako prvorozený syn Mořice Aloise z Lobkowicz (1831–1903), 9. knížete z Lobkowicz, a jeho manželky Marie Anny z Öttingen-Wallersteinu (1839–1912).

V roce 1884 byl jmenován císařským komorníkem a v roce 1904 tajným radou. V roce 1908 se zařadil mezi rytíře Řádu zlatého rouna.^[1] V roce 1918 došlo k rozpadu Rakousko-Uherska, vyhlášení Československé republiky a následnému zrušení šlechtických titulů. Dne 19. ledna 1919 se Ferdinand Zdeněk rozhodl změnit příjmení na staročeskou formu Lobkowicz. Německá verze Lobkowitz se přestala používat.^[3] Další ranou pro rodinu byla pozemková reforma, po jejímž provedení se značně zmenšila rozloha vlastněných nemovitostí.

Protože se jeho dědic Maxmilián Ervín oženil v roce 1923 s rozvedenou šlechtičnou anglikánské víry, a tak porušil rodinná pravidla o sňatcích, přešel po smrti Ferdinanda Zdeňka v roce 1938 titul panujícího knížete z Lobkowicz a roudnického vévody na Jaroslava Aloise z Lobkowicz (1877–1953) z křimické větve rodu.^[3]

Byl jako poslední pohřben v rodové hrobce v kostele svatého Václava v Roudnici nad Labem.^[4]

Majetek

Po smrti otce v roce 1903 zdědil majoráty Roudnice nad Labem, Jezeří a Bílina.^[1] Dále vlastnil panství Libčeves a Vysoký Chlumec a původní rodové sídlo Lobkovice. Dne 21. října 1920 na základě tzv. Londýnské rodinné dohody postoupil užívací práva k majorátům druhorozenému synovi Maxmiliánovi.^[1][3] Prvorozený syn Ferdinand Josef se práv vzdal a v roce 1921 se oženil s neurozenou ženou. V roce 1927 došlo k vyrovnání nároků pro pozdějšího jazzového hudebníka, Zdeňka Hyacinta (1924–1964), syna Ferdinanda Josefa. Bylo mu přiznáno odškodnění dvacet milionů korun a právo doživotně pobývat v Lobkovickém paláci na Pražském hradě a v létě na zámku Jezeří.^[5]

Rodina

Dne 4. září 1884 se v Vídni oženil s Annou Bertou z Neippergu (7. 8. 1857 Praha – 9. 4. 1932 Chomutov) pocházející ze staré říšské šlechty, dcerou hraběte Ervína Františka z Neippergu (1813–1897) a jeho manželky Růženy (Rosy) z Lobkowicz (1832–1905).^[6] Narodilo se jim deset dětí (čtyři synové a šest dcer):^[2][1][3]

• 1. Ferdinand Josef (27. 12. 1885 Bílina – 16. 1. 1953 Praha, pohřben v Břevnově), vzdal se svých nástupnických práv v roce 1920
  • ∞ (5. 2. 1921 Praha) Klotilda Leopoldina Volková (6. 12. 1888 Vídeň – 23. 1. 1970 Mnichov)
• 2. Marie Rosa Josefa (9. 10. 1887 Jezeří – 3. 2. 1967 Capellen bei Euskirchen)
  • ∞ (30. 9. 1907 Praha) Adam-Ferdinand z Schall-Riaucouru (28. 7. 1883 Gaussig – 29. 4. 1949 Heimerzheim)
• 3. Maxmilián Ervín (29. 12. 1888 Bílina – 1. 4. 1967 Dover, Massachusetts), dědic
  • ∞ (civilně 1. 12. 1924 Londýn) Gillian Margaret Hope Somerville (16. 10. 1890 Londýn – 2. 3. 1982 Dover, Massachusetts)
• 4. Anna Marie Josefína (20. 7. 1890 Košťany – 31. 3. 1964 Tutzing)
  • ∞ (7. 1. 1911 Praha) Hubert Maria ze Stolberg-Stolbergu (24. 2. 1881 Vídeň – 11. 4. 1963 Tutzing)
• 5. Leopoldina Marie Josefina (21. 8. 1891 Košťany – 15. 1. 1981 Praha)
  • ∞ (10. 1. 1922 Praha) Rembert z Korffu, zv. Schmising-Kerssenbrock (30. 6. 1887 Líšťany – 8. 2. 1958 Praha)
• 6. Karel Borromeus (13. 2. 1893 Bílina – 15. 6. 1916 Rudnia, Volyň, padl), c. k. nadporučík hulánského pluku č. 2
• 7. Hedvika Marie Josefa (25. 6. 1894 Košťany – 7. 10. 1966 Klagenfurt)
  • ∞ (15. 2. 1917 Vídeň) František z Auerspergu (8. 4. 1887 Vídeň – 10. 5. 1953 St. Martin bei Lofer)
• 8. Gabriela Marie Josefa (18. 10. 1895 Bílína – 25. 9. 1969 Starnberg)
  • ∞ (11. 5. 1922 Bílina) Karel z Almeidy (27. 6. 1885 Starnberg – 27. 8. 1975 Starnberg)
• 9. Josefína Marie Anna (25. 7. 1897 Košťany – 5. 3. 1972 Řezno)
  • ∞ (4. 9. 1920 Jezeří) Ondřej z Schall-Riaucouru (18. 9. 1884 Gaussig – 21. 2. 1958 Wernberg)
• 10. Jiří Kristián (3. 6. 1902 Košťany – 30. 3. 1928 Cannes, autonehoda)