Roudnici nad Labem zdědila po svém prvním manželovi Vilému zRožmberka (1535–1592) Polyxena zPernštejna (1566–1642), která se v roce 1603 podruhé provdala za Zdeňka Vojtěcha Popela zLobkowicz (1568–1628), a tím se roudnické panství dostalo na několik staletí do vlastnictví Lobkowiczů. V roce 1615 manželé společně založili na místě židovské čtvrti kapucínskýklášter,[2][3][4] který byl třetím nejstarším v Čechách.[pozn. 2] Součástí kláštera byl kostel sv. Václava, který byl vysvěcen 2. srpna 1628.[2][3][4] Jednolodní kostel má rozměry 16,7 x 9 metrů a jeho kněžiště 5,20 x 5,20 metrů.[2][4] Pod kostelem bylo zbudováno rodové mauzoleum. Vcházelo se do něho schodištěm z mariánské kaple, která se nacházela vpravo od vstupu do kostela. Jako první byli v hrobce pohřbeni zakladatelé kláštera Zdeněk Vojtěch a Polyxena. Do roku 1734 bylo v kryptě pochováno dvanáct příslušníků rodu, do roku 1799 sedmnáct.[6] Do roku 1887, kdy se konal poslední pohřeb, bylo ve staré hrobce uloženo 31 rakví.[7][pozn. 3]
Po přibližně 250 letech od výstavby kostela bylo nutné hrobku rozšířit. Kníže Mořic Alois zLobkowicz (1831–1903) zadal stavbu architektovi Friedrichu Fleischingerovi (1859–1907), žáku Josefa Zítka. Nová hrobka vznikla jižně od kostela, scházelo se do ní po polokruhovém schodišti. Původní vchod byl zazděn a naopak mezi starou a novou hrobkou byly navrženy spojovací dveře.[8] Nová hrobka byla slavnostně vysvěcena v roce 1897[7] nebo spíše v roce 1887. Jako první byla v hrobce pohřbena Julie, roz. zRedwitz-Wildenrothu (1840–1895) v červnu 1895.[7] Kapacita nové hrobky byla 56 rakví (4 oddělení po 10 rakvích a jedno boční pro 16 rakví).[7] Ve 20. a 30. letech 20. století musely být některé rakve opatřeny vnějšími rakvemi, protože se těla začala rozkládat.[7]
Ve 30. letech se hrobka upravovala, vznikl např. vchod zvenku.[9] V roce 1947 byla v jedné komoře nové hrobky zazděna rakev Marie Zdenky (1858–1937). V roce 1949 sem byla přemístěna i rakev Václava Eusebia (1893–1915).[10] V únoru 1950 bylo v jednom oddílu provizorně zazděno i ostatních 13 rakví.[10] Kapucínský klášter s kostelem byl zrušen 30. června 1950.[9][pozn. 4] Klášter téhož roku zabrala armáda, o rok později i kostel. Armáda využívala areál až do roku 2008.[10]
V kostelní kryptě bylo samozřejmě i oddělení pro pohřbívání kapucínů.[pozn. 5]
Remove ads
Seznam pohřbených
V hrobce byli pohřbíváni příslušníci chlumecké knížecí linie, později příslušníci roudnické (I.) a dolnobeřkovické (III.) linie roudnické primogenitury. Pohřebiště křimické (II.) linie se nachází vkryptě kostela Narození Panny Marie na Horničce vKřimicích. Velkomeziříčská (IV.) linie roudnické primogenitury nalezla poslední spočinutí v Lobkowiczké hrobce v Netíně. Mladší knížecí mělnicko-hořínská sekundogenitura si zbudovala hrobku v Hoříně.
Chronologicky podle data úmrtí (výběr)
Seznam vychází z údajů na stránkách Royalty (Travel) Guide,[12][13][14] z publikace Lobkowiczové dolnobeřkovští[15] a Lobkowiczové. Dějiny a genealogie rodu.[16] V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[17][18][19][20] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Lobkowiczů, žlutě jsou vyznačeny manželky z jiných rodů, pokud zde byly pohřbeny. Modře jsou vyznačeni příslušníci dolnobeřkovické linie (včetně manželek). Červeně jsou zvýrazněna knížata. Generace jsou počítány od Mareše zÚjezdu. U manželek z jiných rodů je generace v závorce a týká se generace chotě. Děti jsou vypsány v poznámce u matky, avšak pokud byla matka pohřbena jinde, jsou děti uvedeny v poznámce u otce. Seznam nemusí být kompletní.
Rakev s ostatky byla zPernštejnského paláce naHradčanech přenesena večer 7.7. 1628 do katedrály sv. Víta, kde se ve dnech 8.–10.7. konaly smuteční obřady. Poté byla rakev převezena do Roudnice nad Labem, kde byla vystavena vmístním kostele.[24]
1. kněžna z Lobkowicz (1623/1624–1642, od roku 1628 kněžna vdova). Polyxena se stala matkou teprve ve věku 43 let:[2]
Původně pohřben 4. 10. 1722 vPražské Loretě, později vRoudnici nad Labem.[28]
Císařský komorník, nejvyšší lovčí Českého království (1696–1712).[28] V roce 1670 byl povýšen do říšského hraběcího stavu.[28] Majitel panství Jezeří a Nové Sedlo.[28] Bezdětný.
8. kníže z Lobkowicz a vladař domu lobkowiczkého, 2. roudnický vévoda (1816–1868), Jeho Jasnost (Durchlaucht; 1825), zakladatel roudnické linie primogenitury na Roudnici. Poslanec Českého zemského sněmu (1861–1863), dědičný člen Panské sněmovnyrakouské Říšské rady (1861–1868),[35] rytíř rakouského Řádu zlatého rouna (1836). Majitel majorátu Roudnice. Zemřel ve věku 71 let na ochrnutí plic.[34]
12. kněžna z Lobkowicz (1826–1871, od roku 1868 kněžna vdova). Dáma Řádu hvězdového kříže,[zdroj?] dvorní dáma císařovny.[36] Zemřela ve věku 62 let ochrnutí mozku.[36]
Pohřben 24.3. 1875 vrodinné hrobce u kapucínů v Roudnici nad Labem.[37]
Zakladatel dolnobeřkovické linie roudnické primogenitury (1830–1875).[8]Tajný rada (1854), generál jezdectva, druhý majitel kyrysnického pluku č.4, nejvyšší hofmistr císařovny Alžběty (11854), komtur Leopoldova řádu (1848).[38] Majitel statků Dolní Beřkovice a Cítov.[38] Zemřel ve věku 72 let na náhlé ochrnutí plic.[39]
Tělo bylo 12.7. 1887 vykropeno vzámecké kapli vDolních Beřkovicích[8] a téhož dne uloženo vknížecí hrobce vkostele kapucínském vRoudnici nad Labem.[42][43]
Zemřela ve věku 1 roku na otok mozku (oedema cerebri).[42][43] Poslední pochovaná ve staré hrobce.[8]
13. kněžna z Lobkowicz (1868–1912, od roku 1903 kněžna vdova). Dáma Řádu hvězdového kříže (1868) a palácová dáma.[46] Zemřela ve věku 73 let na ochrnutí srdce, zánět ledvin a zkornatění tepen.[48]
JUDr., c.k. komoří (1912), státní úředník.[53] Jeho tělo bylo nedokonale nabalzamováno a rozložilo se, což způsobovalo silný mrtvolný zápach. Proto byla rakev v roce 1926 opatřena ještě vnější rakví.[59]
11. 4. 1918 Vídeň: Františka Montenuovo 22. 8. 1893 Margarethen a. M. – 3. 11. 1972 Wels
3. hlava dolnobeřkovické linie roudnické primogenitury (1926–1933). C.k. komoří, nadporučík v záloze.[51] Majitel statků Dolní Beřkovice a Vintířov.[51]
_2e_Prince_Lobkowicz.jpg)
.jpg)
_crop.jpg)
.jpg)
