Ferdinandov
část města Hejnice v okrese Liberec From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Ferdinandov (německy Ferdinandsthal) je ves v okrese Liberec v Libereckém kraji v oblasti Sudet. Ferdinandov je částí města Hejnice, od jehož středu je vzdálen asi 2 km. Ves leží na rozhraní Frýdlantské pahorkatiny a Jizerských hor, mezi toky Velkého a Malého Štolpichu v nadmořské výšce 375 – 445 m.
.jpg)
Víska byla založena roku 1783 na pustém pozemku v odlesněné enklávě. Byla nazvána po Ferdinandovi, třetím synu tehdejšího majitele panství, hraběte Clam-Gallase. V její střední části bývala velká papírna, podle níž byl Ferdinandov nazýván z počátku „Papírová víska“.[zdroj?]
Remove ads
Kultura
Minimálně v období mezi dvěma světovými válkami ve dvacátém století se v podkroví místní restaurace „Waldfrieden“ (dnes "U Cimpla") nacházel Augstenův mechanický betlém.[3]
Na zalesněném dvojvrší zvaném na Chatkách se nalézá bývalé lesní divadlo založené roku 1914. Kousek nad ním je vyhlídková skála Poustevníkův kámen.
Na domě čp. 21 je umístěna pamětní deska s textem „Zde byl v roce 1914 naposledy spatřen Jára da Cimrman“, kterou v roce 1986 odhalovali Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak.[4] Deska je zhotovena ze zvonoviny. V místní restauraci navíc měla první čtenou zkoušku divadelní hra Dobytí severního pólu z repertoáru divadla Járy Cimrmana.[5]
Remove ads
Zajímavosti a pamětihodnosti
- Arboretum Josefa Eberta původních i exotických dřevin (Ferdinandov čp. 62)
- Vodopády v blízké bývalé národní přírodní rezervaci Štolpichy (dnes NPR Jizerskohorské bučiny)
- Pamětní deska na domě č. p. 21 uvádí, že na tomto místě byl naposledy viděn fiktivní český génius Jára Cimrman.
Hospodářství
Papírna
Papírna byla založena 16. února roku 1783 a dostala čp 1, majitelem byl papírenský odborník Carl Schütz.[6] Pohon strojů v papírně zajišťovala vodní síla z Velkého Štolpichu. Do továrny vedl nejdelší náhon ve vsi. Například roku 1796 podnik vyprodukoval 30 kop takzvané malé lepenky, za jejíž prodej následně utržil 52 zlatých a 30 krejcarů.[6] V roce 1886 vlastnil areál papírny mlynář Josef Ullrich, který jej přestavil na trhárnu bavlny. Objekt však 16. 5. 1921 vyhořel a v sedmdesátých letech byl zcela zahlazen.[6] Naproti stojí penzion Ferda, který byl továrnou na zavařovací vývěvy Rapid, ale výroba byla po válce ukončena.[zdroj?]
Vodní díla
Zdejší mlýn na řece Smědé fungoval od roku 1846, kdy na něm působil Franz Neumann. Ten možná mlýn i postavil, ale záznamy o tom nejsou. O rok později začal ve mlýně působit Josef Bergmann. Ten zde však dlouho nevydržel, neb v následujícím roce je jako mlynář uváděn Ferdinand Vogt. Roku 1899 mlýn vyhořel, leč byl rychle obnoven a sloužil dále svému původnímu účelu i krátce po druhé světové válce. Na začátku 21. století je náhon mlýna upraven a objekt bude sloužit k výrobě elektrické energie.[7]
Další mlýn stával na potoce Štolpich. V roce 1871 jej pravděpodobně postavil Ignaz Klause. Toho v hospodaření posléze vystřídal Ferdinand Schindler, jenž objekt roku 1880 rozšířil ještě o pekárnu. Posledním mlynářem zde byl Rudolf Lenkert a po druhé světové válce v mlýně bydlela rodina Chráskových.[7]
Velký Štolpich byl významným zdrojem vodní energie. V obci bylo postaveno devět vodních děl, která přepouštěla vodu z jedné výroby do druhé.[zdroj?] První byla na horním konci trhárna textilu, voda z ní proudila naproti do náhonu horní pily,[zdroj?] z ní voda roztáčela turbínu papírny, přeběhla řečiště do naproti stojící textilky,[zdroj?] od ní opět přebíhá na druhou stranu roztočit kolo na pile.[zdroj?] Pod pilou vtekla na druhé straně do nejdelšího náhonu v obci a na jeho konci roztáčí turbínu v čp 1.[zdroj?] Hned pod ním voda vtekla do náhonu zmíněného mlýna a roztáčí jeho kolo.[zdroj?] O něco později proudila do spodní papírny a i tam roztáčí stroje.[zdroj?] Když papírnu opustí, spojí se s hlavním tokem a na konci obce pohání kola brusírny.[zdroj?] V plánu bylo ještě pod touto továrnou postavit pilu, ale byl zbudován pouze náhon a jáma pro vodní kolo.[zdroj?] Těsně před započetím první světové války přichází do obce továrník Franz Hanisch s rodinou. Tato rodina se zasloužila o velký hospodářský růst Ferdinandova.[zdroj?] V meziválečném období vlastní v obci dvě textilky, dva nájemní domy, tři vily, textilní obchod a domek pod horní továrnou.[zdroj?] Pro tak velkou výrobu bylo potřeba velké množství vody a tak Franz Hanisch vybudoval nad obcí vodní dílo a náhonem propojil Malý a Velký Štolpich. Po skončení druhé světové války, když Hejnice a okolí obsadila revoluční garda ze Skutče, byl rodině Hanischových zabaven veškerý majetek a byli vyhnáni ze svých domovů. Franz Hanisch tuto křivdu neunesl a před nastoupením do transportu spáchal u svého vodního díla sebevraždu.[zdroj?] Pochován je na ferdinandovském hřbitově v neoznačeném hrobu.[zdroj?]
Remove ads
Doprava
Ferdinandovem neprochází žádná železniční trať. Nejbližší prochází Hejnicemi, pod které Ferdinandov spadá. Je to jednokolejná neelektrifikovaná trať číslo 038, spojující Raspenavu s Bílým Potokem, na které zde leží zastávka pojmenovaná po městě.
Silniční dopravu sem přivádí pozemní komunikace číslo III/29016, která začíná v Hejnicích na křižovatce u Riedlova domu (čp. 175) a pokračuje kolem místní baziliky Navštívení Panny Marie, přes památkově chráněný kamenný most až do Ferdinandova, kde končí na úpatí vrcholů Ořešníku a Ptačích kup.
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads